Březen- květen 2011

TRÉNUJEME A TRÉNUJEME...

Video z agi-víkendu a z posledního tréninku. ZDE

MŮJ ROK S KELPIÍ

   O mužské části lidstva je všeobecně známo, že na stará kolena mnohdy chytne "druhou mízu". Pánové tak zmítáni vzbouřenými hormony dokáží provádět psí kusy. Rázem jsou ochotni vyhlásit válku svým pivním mozolům, po hlavě se vrhnout do posiloven, znovu v nich vzplane dávno zlenivělý aktivní duch a jsou schopni toho, čemu by snad ani sami nevěřili. Nosit kytky, plánovat výlety, účastnit se společenských akcí, dokonce i lichotit. Nemusí to ale být jen zamilovanost, která dokáže člověka takhle pobláznit. Sama jsem toho zářným příkladem. Skoro čtvrt století žiju ve spokojeném manželství a na tom nehodlám rozhodně nic měnit. Faktorem, který rozbouřil můj do té doby vcelku poklidný život, je jedna neposedná, lumpácká a neunavitelná kelpie jménem Annie. Kdyby mi někdo tak před dvěma lety řekl, že budu celé dny lítat po lese, louce, zahradě nebo cvičáku, že budu mít vysněného psa, internetové stránky a energie na rozdávání, nejspíš bych to brala jako vtip. Dokonce i toho psa. Psů jsme měli posledních několik let až moc, s počítačem jsem se nekamarádila, nezajímal mě stejně jako focení a řízení auta pro mě bylo tak nedostižný cíl....asi jako vylézt na osmitisícovku. A přece. V květnu 2009 jsem se zamilovala do plemene kelpie a za rok- v květnu 2010 jsem si pro své vytoužené štěně jela.

    Po roce našeho soužití se cítím jako jiný člověk. Život mě hrozně baví, stále se na něco těším a večer uléhám s přáním, ať už je ráno. S pejsky podnikáme spoustu výletů a trávíme spolu celé dny. Mám radost z každé maličkosti, kterou je dokážou naučit, všechno dokumentuju a vkládám na své www stránky. Baví mě sepisovat, co s pejsky zažíváme, dělit se o zážitky a zkušenosti. Pořídila jsem si nový foťák, učím se dělat pěkné záběry ( samozřejmě hlavně pejsků ), dokážu jet občas i sama autem a dopravit se tam, kde to zrovna s pejsky potřebuju. Poznala jsem spoustu nových přátel- pejskařů- s nimiž si mám stále co říct. Seberealizace .....nádhera ! Přála bych všem zažít něco takového.

   Kelpinka je zajímavé zvíře. Přemýšlivý, chytrý pes toužící po neustálé pozornosti. Aspoň moje Annie. Jelikož jsem se na ni neskutečně těšila a přivezla jsem si ji domů v době, kdy jsem na ni měla dostatek času, věnovala jsem se jí na 100 % . Tím jsem v ní vypěstovala hyperaktivitu. Anninka má denní normu zhruba 150- 200 příkazů, které by chtěla splnit. Patří tu nejrůznější povely jako "sedni, lehni,k noze, čekej, zůstaň, toč, hop, vpřed, přines".....atd. Pokud si vyhradím čas a normu příkazů splním ( plus nějakou tu procházku...nejlépe aspoň hodinovou), je Aňa spokojená, uklidí se do " své pracovny" ( pracuje zde nejčastěji svými zuby , čímž devastuje značnou část našeho domácího inventáře) a dá pokoj. Někdy dokonce i na malou chvíli "zalomí", aby si zdřímla před večerním spaním. Pokud je ale časová konstelace nepříznivá a denních příkazů je pouze kolem stovky, vyvine to hnědé zvíře obrovské úsilí k tomu, aby byl povelový deficit okamžitě srovnán, jinak nám z bytu udělá "kůlničku na dříví".

  Každopádně je to ale pes s obrovským smyslem pro humor ( ten  byste měli vlastnit také, abyste mohli s nadhledem strávit všechny ty jeho lumpárny ), se kterým se nebudete NIKDY nudit a který vám každý den připraví něco nového, zajímavého a přinutí vás přemýšlet a být aktivní. Když jeho zuby pohřbí věc, k níž jste chovali citovou vazbu, máte dojem, že to zvíře nenávidíte, je odporné a hnusné..je PROTI vám !!! To všechno ale jen do té doby než se vaší ruky  ( a stále ještě se zlobící duše) dotkne jeho studený vlhký čenich, než se do klína položí jeho velká rošťácká hlava a vzhlédnou k vám bezelstné psí oči. V tu chvíli mu všechno odpustíte a uvědomíte si, co je pro vás důležité.

  Jsem ráda, že jsem si zvolila toto plemeno a že jsem si vybrala právě Annie.  Děkuji Martině za to, že v květnu roku 2009 se přihlásila na závody do Jihlavy a já se mohla zamilovat do její Arie. Děkuji Elišce, že musela v roce 2009 urychleně plnit s Kess své výkony v trojkových zkouškách a proto jsme do Jihlavy jely. Děkuji svému skvělému muži za to, že mě bere takovou, jaká jsem. Děkuji Annie za to, že JE. Osude,....DÍKY TI MOC !!!!

VÍKEND - JEDEN VELKÝ TRÉNINK

 Jak jsem tak plna energie...nejspíš s přibývajícími slunečnými dny a ubývajícími dny do vytoužených prázdnin, začínám pěkně řádit u počítače a objednávám se s hafíky na nejrůznější výcviky, intenzívky a psí akce vůbec. Ve středu - na tréninku poslušnosti- jsem si uvědomila, že ke středě přibyde čtvrtek s agi a oba víkendové dny intenzívky. Když jsem se na ně před časem hlásila, měla jsem v úmyslu absolvovat jednu v dubnu a jednu v květnu. Nějak jsem přehlídla fakt, že 30. dubna je sobota a 1.května je hned vzápětí , tedy v neděli. Když jsem Annince v pátek předestřela, že  se mnou bude po oba dny víkendu trdlat po cvičáku, od radosti mě štípla do zadku.

   V sobotu jsme tedy vydatně potrénovaly u Elišky a to dokonce v kompletním složení- Barunka, Aňa a já. Barunku poslední dobou tak trochu trápí pohybový aparát. Ráno, než se rozchodí, pokulhává. Přičítám to věku a v nejbližší době obohatím její stravu o nějaký ten "kloubní preparát". V sobotu si ale přesto na cvičáku zaběhala dosytosti, stejně jako bláznivka Ann. Krásný slunný den, příjemná únava a dobrý pocit z aktivně prožitého dne. Paráda !

 Fotky ZDE

 V neděli nás čekalo 2. kolo :-D Zatímco v sobotu jsme byly na tréninku autem a přivezly si na Andulu klec, v neděli jsem byla na cvičák jen dovezena, o návrat se měla postarat měststká hromadná doprava. Sluníčko si jako na potvoru vzalo v neděli dovolenou, takže jsme nejdříve jen mrzli, posléze i mokli. Což o to, nejsme z cukru, nějaká ta kapka by nás nevyvedla z míry, nebýt rychle se zhoršujícího terénu, jenž se pomalu, ale jistě stával klouzavým bahništěm. Skotačivá Annie mě pohotově blátíčkem vyzdobila ( vypadala jsem velice originálně a působivě :-) ) Takto vypadat se při cvičení s Ann stává pomalu mým standartem.

  Pokud jde o cvičení, Lucčina důslednost nás nepustila po většinu tréninku dále než ke třetí skočce, za níž jsem měla Annie stáhnout do tunelu. Oblouk byl imrvere obrovský. Jelikož jsem nejen natvrdlá ( stále jsem nemohla pochopit, jak to má správně vypadat), ale i "dřevěná" ( když už jsem konečně teoreticky zvládla, prakticky....ACH !...větší kopyto jste dlouho neviděli !!! ), plácaly jsme se u tří skoček převážnou část tréninku. Annie si už jistě myslela, že se mnou to tedy vážně " chytla". Nakonec mi to přece jen docvaklo a tělo se patřičně pohnulo, jak mělo, mohly jsme běžet dále ( hosanáááá!!! ) přes několikero tunýlků a skoček.....až do cíle. Obávám se, že Annie bude mít dnes strašidelné sny, v nichž jí před frňákem mávám přetahovátkem a když se k němu už už blíží, nemilosrdně ji vracím na start. Možná mě za to v tom snu i zakousne !!!!!!!

 Mí skvělí agiliťáčtí kolegové, když viděli, jak po tréninku vypadám a jak se chci, celá bahnitá, ládovat do tramvaje, obětavě  mi nabídli svezení aspoň na strategicky výhodné místo, odkud to mám domů jen kousek. Kdybych takto totiž vlezla do tramvaje, budila bych obecné pohoršení a našemu mateřskému "vosímu hnízdu" bych dělala nenapravitelnou ostudu.

  Dnes jsem nefotila ani nenatáčela. Frajera jsem nechtěla dnes brát, aby nedošel k újmě, a kameru si brala Elis na závody. Vím však jistě, že video z dnešní intenzívky bych nazvala " uspávací", protože po nejméně 20ti stejných záběrech našich neslavných pokusů byste spali natotata....!!!

  Takže: !!!!!!! Má-li někdo z vás špatné spaní, dejte vědět. Na příští intenzívku u Lucky kameru určitě vezmu a nespavosti vás najisto a načisto zbavím.... :-D

 DVA PRIMA TRÉNINKY

   Hned po Velikonocích nás čekala dvě trénovací odpoledne. Ve středu jsme byly s Ann potrénovat poslušnost, blíží se nám květnová zkouška, je třeba popracovat. A zase více já než pes. Špatné povely, nesprávný pohyb, odměňování v nesprávnou dobu. Člověk si myslí, jak to nemá zmáknuté a ejhle - je tu spousta chyb, drobností, které neuhlídá, prostě je třeba i toto pilně trénovat. Moc mě to sice nebaví, mám raději dynamičtější disciplíny, ale na druhou stranu pohled na dobře vycvičené zvíře je velice pěkný. Takže cepujeme.

   Dnes jsme trénovaly agi. Nejdříve se Ann rozeskákala na skočkách, aby si upevnila dobrou techniku skoku, poté jsme dostaly zadané krátké sekvence s tunely a skočkami. Anninka byla šikovná, takže ...spokojenost.

   Radost  mám i sama ze sebe, protože jsem ve středu i ve čtvrtek zvládla jízdu SAMA!!! autem na oba cvičáky. A že byl velký provoz a cvičáky uprostřed města. Sice jsem oba dny byla po jízdě zpocená až na zadku, ale zvládla jsem to a jsem na sebe fakt pyšná :-). ( Johny Chlubílek )

 VELIKONOČNÍ TESTÍK

    Zhruba dva týdny před velikonočním volnem jsem na chodbě našeho školního ústavu bezděky zaslechla úryvek rozhovoru dvou kolegyň ( také pejskařek). Řeč byla o vajíčku, tak jsem logicky usoudila, že se hospodyňky už v předstihu pustily do kraslic nebo si sdělují nějaký nový, jistě úžasný, recept, jak lze tuto cholesterovou pochoutku připravit. Omyl. Vejce v rozhovoru nefigurovalo v roli kraslice či pokrmu, nýbrž v roli prostředku testování. Protože šlo o testování psího chování,  jak jinak  :-D,  zastavila jsem se a nepokrytě vyslechla jeho podstatu. Celá věc spočívá v tom, že je psovi předloženo syrové vejce a pak už je jen pozorován, co s ním provede. Cílem ….a důkazem vyšší inteligence …by mělo být chování směřující k rozbití vejce a zblajznutí obsahu skořápky. Čím větší apatie a nezájem o vejce, tím nepříznivější výsledek IQ . Kolegyně zmiňovala i statistiky, které snad k tomuto pokusu byly sepsány s procentuálním vyčíslením úspěšnosti jednotlivých věkových kategorií, pohlaví, možná i plemen a ….asi i páníčků :-D. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě test nezaujal.

   Doma jsem hned z lednice vytáhla 6 vajec, že jako inteligenci naší smečky okamžitě prověřím. Test jsem pochopitelně dokumentovala svou kamarádkou kamerou. Byla jsem natěšená, jak budu zpracovávat výsledky, porovnávat je s obecnou statistikou, jak budu vypichovat u pejsků ty inteligenčně nejzajímavější momenty při manipulaci s vajíčky ….bohužel.

 Bertík, Barunka , Bobinka a Kessinka neprojevili o vejce zájem. Bertík na něj koukal, jak by v životě nic podobného neviděl, Barunka si ho nesměle olízala ( bylo maličko „načaté“ Nyxou), Kessy odmítala k němu i čichat ( Eliška marně a marně směřovala její čumák správným směrem, Kess prostě jakoukoliv vaječnou akci odmítala), Bobina, ta ani nevylezla z šatny. Na mé zavolání se místo přicupitání ozvalo temné hrdelní zavrčení….asi měla hodně práce se svršky L. Za zmínku tak stojí snad jen Nyx a Annie. Nyx předvedla zprvu kolem vejce válečný taneček než se jí ho podařilo rozťuknout, Ann jako jediná vejce hned vzala do mordy a odnášela pryč. Cestou jej upustila….podezírám ji, že však ne úmyslně proto, aby se dostala k vnitřku, ale prostě z hravosti…a pak už jen piglovala jazykem bílkovou stopu na dlaždicích. Statistika se mi scvrkla na konstatování, že s tou inteligencí naší smečky to nebude valné, ale třeba se někdy dopídím k jinému testíku a tam to všem statistikám ti naši chlupáči natřou .

 VIDEO ZDE

NÁDHERNÝ DEN

  Tak nějak si představuji nádherný den. Od rána se na nás smálo sluníčko,  s holkama jsem vystřelila do lesa už po sedmé hodině s představou, že to bude pohodová procházka bez pejskařů, jen v samotě lesa. Aby té romantiky nebylo málo, hned na počátku prochajdy jsme potkaly zajíce. Hopkal si to přímo proti nám a když nás zmerčil, jen zastříhal ušiskama a hybaj do lesa. Annie byla na vodítku, Barča byla zabrána do jiné činnosti, takže to prošlo bez problémů. Jen jsem se stačila vzpamatovat ze setkání s ušákem, navolno puštěná Ann začala podezřele šmejdit s čuňákem u země. Byla zaujata zajímavými pachy a protože ji ty pachy začínaly pomalu zajíma více než panička, přivolala jsem si ji k sobě a zapnula na vodítko. Bylo to v poslední chvíli, neboť přesně v ten okamžik vyrazila z blízkého houští ladným skokem majestátná srna. Annie sebou cukla a rozhodně si nechci fandit tvrzením, že bych ji- navolno puštěnou- dokázala za těchto okolností přivolat. Kupodivu dříve vášnivě lovící Barča zůstala v ledovém klidu . Srnu jsme pak potkaly ještě jednu a bylo víc než jasné, že procházka lesem v tuto časně ranní hodinu není zase až tak nejlepší nápad :-(.

   Pak jsme s pejsky pracovali na zahradě. Hlavně letošní první sekání trávy bylo časově i fyzicky náročné. Pejsci urputně pomáhali už tím, že se mi nepletli pod sekačku nebo nevyvolávali vzájemné rozmíšky. Odpoledne bylo doslova letní. Rozhodla jsem, že Annie vezmu poprvé letos k rybníku. Sice už začátkem března se vykoupala, ale to bylo jen tak maličko, venku byla tehdy ještě pěkná zima...! Vloni se Annie naučila plavat a získala snad aspoň trochu kladný vztah k plavání. Letos jsem si to chtěla ověřit. Annie se do rybníka vrhla úplně lačně a pak jsem o ní dobrých 15 minut ani nevěděla...tedy věděla jsem, že je ve vodě, což jsem i viděla a fotila, ale Ann mě vůbec nepotřebovala. Plavala si sem- tam, daleko, skoro doprostřed rybníka, lapala si ve vodě klacíčky a jiné objekty, působila úžasně spokojeně. Dokonce si nevšímala ani Julinky- kamarádky ze sousedství, za níž stále utíká dírou v plotě :-(.

   K večeru jsme si ještě pejsci pohráli na zahrádce a v tuto chvli už sbírají síly na zítřejší ...zřejmě zase hezký ...den :-) Chystáme se grilovat......

Několik fotek z dnešního dne zde

CO NOVÉHO

  To, že jsem jistou dobu skoro neaktualizovala, má na svědomí stále chybějící čas. Honičku v práci stíhá honička doma, většinou, když konečně zbývá pár minutek, zjistím u počítače, že je třeba vyřídit ještě nějaký ten mail a pak už ani hlava nefunguje k tomu, aby vůbec něco na stránky vyprodukovala...Vůbec nepochybuju, že takto to má převážná většina z vás. Životní tempo je ubíjející.

    S Barunkou a Annie pracujeme, jak to čas dovolí, jediné, co se úporně snažím nešidit, jsou dlouhé procházky po lese. Je to i v mém vlastním zájmu. Annie se na malou chvíli unaví a než se zvetí, nemusím přemýšlet, jak ji zaměstnám. Sem tam procvičíme něco z poslušnosti, absolvovaly jsme celodenní intenzívku na cvičáku, doma nacvičujeme nejrůznější psí kousky. Taky jsem se všemi našimi  pejsky provedla jeden test, ve kterém neobstáli příliš lichotivě, ale k tomu se snad dostanu....je třeba zpracovat video.... V hlavě mám připraveno povídání o historii jedné židle- jak jinak než v souvislosti s pejsky. Nedávno jsme s Eliškou dostaly "kartáč" za pobíhání našich pejsků po soukromém pozemku....i o tom hodlám napsat, chystám článek " Rok s kelpií" no a Anninčino ranní snídání "hrou" nemůže chybět. Takže zatím aspoň malá ukázka našeho tréninku " jen tak". Zde

ANNIE SE VYSTAVOVALA

Docela vážně jsem přemýšlela, mám- li zavést novou rubriku s názvem " Výstavy". Soutěže psí krásy jsou mi z duše nemilé. Upřímně řečeno samotný princip "neměřitelnosti "krásy dostatečně objektivním okem je pro mne znamením něčeho, co mohu jen velmi těžko ovlivnit a právě proto mám raději své  ubíhající sekundy a padající laťky v agility, svůj vztek na SVOU nešikovnost, SVÉ nedostatečně rychlé nohy či SVOU děravou hlavu, když zapomenu trať.  Držíce se rčení, že někdo má rád holky, někdo radši vdolky, pohlížím na akt posuzování krásy víceméně skepticky, spíše jako na sázku do loterie, zda se zrovna můj "exemplář" strefí do gusta onoho významného človíčka uprostřed kruhu. Možná  proto, že těžiště své práce se psem vidím na poli sportovním, nikoliv výstavním, nastupovala jsem dnes do soutěžního kruhu prosta trémy, strachu a obav. Cítila jsem, že jsem pro zdar akce udělala vše, co jsem mohla. Absolvovaly jsme s Annie několik soukromých lekcí vystavování u Lenky a dobře jsme udělaly. Anninka se naučila moc hezky se předvádět. Na cvičáku krásně spolupracovala, byla klidná a vyrovnaná. Teď šlo jen o to, jak to zvládne v té záplavě psů a v naprosto neznámém prostředí. S Anninčiným  energetickým potenciálem jsem si nebyla příliš jista, zda  koncentraci udrží v požadované míře. Den D se rychle blížil. Annie se rozhodla mi dva týdny před výstavou zamotat hlavu svým línáním. Její pokožka se intenzívně zbavovala chlupů - krátkých i dlouhých a fawn barva tak získala maličko kropenatý vzhled. Kupodivu se stav výrazně upravil dnes ráno :-). Finální příprava na výstavu se odehrála již v páteční podvečer. Bylo třeba vybrat vhodný nóbl ohoz dle Lenčiných instrukcí. Sukňový kostým jsem sice šmahem zavrhla....ani jej nemám, ale nad neriflovými kalhotami jsem začala vážně uvažovat. K vyniknutí psa by byla asi nejvhodnější bílá, ale takovouto barvu k Annie by si vzal jen úplný blázen. Zkoušela jsem jeden ohoz za druhým, producírovala jsem se před zrcadlem a před tátou, jenž to trpělivě snášel, vybírala jsem vhodnou obuv, variaci na teplo i zimu....myslím, že nezaujatým pohledem jsem působila podobně jako decentní dáma z filmu "Jáchyme, hoď ho do stroje", kterak se okázale nesla výstavním polem s boxerem Gregorem v kimonu. Už dlouho jsem takovýmto způsobem neřešila svůj mundúr. Ale přece  Annince nezkazím výstavní kariéru nevhodným vzezřením.....

V sobotu před sedmou( tak brzy proto, abychom chytly dobrý plac) pro nás přijela teta Kája, kterou Annie miluje. Na uvítacím ceremoniálu si dnes dala  obzvlášť záležet. Ještě že je Kája tak tolerantní, když jí Annie hopsá po hlavě, když se dere  do auta jinou cestou než je jí předložena, když vymýšlí ty své kelpiácké kulišárny...Je to naše nejmilejší teta :-D.

   Na místo výstavy jsme dorazily už časně. Před půl osmou. Hned u vchodu do pavilonu jsme pobavily mladé dámy, jimž jsem předkládala očkovací průkaz. Anninka se domnívala, že jde také o hodné tety a chtěla je s vervou sobě vlastní osliznout svou vlhkou hubou. Bojovala jsem s vodítkem a zároveň šmátrala ve velmi neuklizeném batohu ve snaze vylovit složku s očkovákem. Ještěže jsem neblokovala nikoho za sebou...to bych jistě znervózněla a očkovák bych asi nevyštráchala. Povedlo se a my mohly s Annie a tetkou pokračovat. Náš výstavní kruh se nacházel v přízemí úplně v zadní části. Brzký příchod skýtal možnost výběru té nejvhodnější strategické pozice. Klec jsme tedy rozložily u obrovských oken. Místo bylo dobré a dokud se nenaplnila hala pejskaři až k prasknutí,i dobře dostupné. Když jsme rozložily tábořiště, vydaly jsme se na obhlídku pejskařských stánků. Prozřetelně jsem si vzala s sebou jen malý finanční obnos. Mít u sebe např. 10000 prošustruju je během dopoledne...žádný problém! Těch úžasných psích věciček....chjo...

   Zařídily jsme si to tak, že u věcí ( batohy, klece, foťáky...) vždycky někdo byl. V prvním kole jsem na nákupy vyrazila já a Eva . Eva měla vyhlídnutý domeček a Kája zůstala hlídat u věcí. Nákup se maličko protáhl. Své špatné svědomí vůči hlídající Káji jsem si chtěla vykoupit horkou čokoládou z automatu. Hrdě jsem ji nesla Káji. U vstupu do haly jsem však  na svém podpatku uklouzla a horkou čokoládu jsem měla na saku, kalhotech a největší část na zemi.....To nám to hezky začíná...pomyslela jsem si- zlitá až po uši. Než Kája dosrkala svůj ubohý zbyteček čokoládového nápoje, všimla jsem si další anomálie. Má vypulírovaná a flanelovým hadříkem naleštěná botka byla ocejchována " voňavým" odérem z čerstvě střevy vypuzeného obsahu. Musela jsem si vyslechnout několik značně rýpavých poznámek na mou adresu, ale přesto po necelé hodině se situace opakovala. Přinesla jsem nový- nejčerstvější úlovek- na podpatku. Nedokázalo mě to vůbec rozhodit. Okolí ale nebylo tak shovívavého mínění...Brala jsem to jako znamení. Hovínko odjakživa znamenalo štěstí. A to taky přišlo. Po dlouhém čekání, které mi ale rychle uběhlo například povídáním s třetí kelpiařkou výstavy- Helenou o kelpiích obecně, jsme vyrazily na plac. Anninka soustředěná a koncentrovaná. Chvályhodné po tak dlouhém čekání. Předvedla skvělý výkon a ukázala se, frajerka, jak nejlépe to uměla. Žádné problémy s bázlivostí, s dominancí, ani náznak zlobení...prostě byla skvělá a jedinečná. Udělala mi tu největší radost. Pan rozhodčí se rozhodoval neskutečně dlouhou dobu. To pózování tam mi připadalo jako celá věčnost. Nakonec byla Anninka vyhlášena jako výborná a získala krásné druhé místo. U mě to však vyhrála na celé čáře.  Vítězství si odnesla ségra Argita. Je to opravdu krásná kelpií holka . Gratulujeme :-)

Rubriku " Výstavy" zavádím....budu zde uvádět posudky a fotky.

  Výstavní premiéra je za námi a co bude dál....? Nechejte se překvapit :-)

JEN OBYČEJNÝ TRÉNINK.......

Konečně středa a plánovaný trénink. Ráno při cestě do práce jsem zahlédla na cvičáku zábrany ohraničující místa, kde má vzklíčit nový travnatý porost, takže jsem s obavami psala Lucce, zda se vůbec může trénovat. Naštěstí trénink potvrdila. V 17:30 jsem zasedla za volant naší milé Felicie. Jela jsem opět SAMA...tentokrát ne do Mokrolazeckých Kotěhůlek, nýbrž do města...přes několikero křižovatek....Jela jsem s velkým respektem, ale ne se strachem a tak jsem na sebe hrdá, že jsem to zvládla. Anninka byla moc šikovná. Mrskaly jsme poslušnost, blbinky, odložení a samozřejmě sekvence. Na začátek nám Lucka připravila skokovou gymnastiku. Ann ji zatím necvičila, začátek podle toho vypadal, ale pak pochopila " vo co go" a pěkně zvedala kopýtka..prostě pěkná práce. Šikula. Horší už to je s našimi šííííílenými oblouky. Ty budou  naším úkolem číslo 1. Andulka se nestahuje za skočkou, jak by měla, ale vybíhá sáhodlouhé okruhy...až hanba. Jdeme do sebe a do minimalizace oblouků :-). Končím heslem: Agility ZDAR a velkým obloukům ZMAR !!!!! Zítra nás čeká poslušnost u Lenky...už teď se těším....:-)

                                      A Anninka už sbírá síly :-D

PŘEKONALA JSEM SAMA SEBE...

   Na tuto sobotu jsem si naplánovala zajímavou agiliťáckou akci. Seminář o vedení psa na parkuru u Báry Sajdokové. Akci mi ohrožovala od samého počátku jediná komplikace. Musela bych jet na seminář do Mokrých Lazců SAMA autem. Převážná většina lidí se řídit auto naučí velice rychle a pak už v přepravě z místa na místo  nevidí sebemenší problém. Ale to je jen většina. Existuje i menšina lidu, která je ochotna vzdát se kdykoliv pohodlí dojetí auťákem a raději se kodrcá hromadnou dopravou, vzdává se akcí pro časovou nezvladatelnost  a mít k dispozici auto nebere jako výhru. Důvodem je strach...snad i fóbie z jízdy v plném provozu, nejistota, málo sebedůvěry, obava ze špatné orientace, z možných problémů během cesty.... Do soboty jsem k této menšině patřila i já. V minulém roce jsem se sice do ježdění už jaksepatří obula, ale stále jen se spolujezdem, někým, kdo v nejhorším poradí, připomene ( třeba zapnout světla), povzbudí, když řidič- začátečník udělá nějaký ten drobný prohřešek proti silničnímu provozu. V letošním roce jsem si dala závazek, že začnu jezdit sama. Jenže to přišlo tak nějak fofrem. Než jsem se na to stihla duševně připravit. Ale rozhodně jsem to nehodlala vzdát. Trasu jsem si dva dny předem projela s Eliškou a zdálo se, že moje premiérová " sólo"jízda proběhne jakš- takš v pohodě. V sobotu ráno jsem se sice probudila už velmi časně a do samotného odjezdu jsem byla kapku nervóza, ale když jsem vyjela, obavy ze mě spadly a já si vychutnávala krásné "řazení rychlostí" dle své vůle, jízdu po silnici dle své libosti ( Elis mi vždy přikazovala jet úplně u kraje, táta zase od kraje dál :-( ), nikdo mě nepeskoval za to, že držím dlouho sešlápnutou spojku, že řežu zatáčky, že jedu rychle nebo naopak pomalu. Prostě jsem se kochala, jako pan Hrušínský v proslulé české komedii :-). Cesta mi uběhla rychle, na cvičáku jsme byly s Ann ( ta moji premiéru hodně statečně nesla- tvářila se naprosto nevzrušeně a pokojně ležíc vložila svůj psí osud plně do mých rukou řidiče- začátečníka) jako druhé. Prostředí cvičáku v Mokrých Lazcích je příjemné, ale bohužel v sobotu bylo také věrno svému názvu, takže jsme úvodní hodinu semináře strávili zachumláni v nejrůznější nepromokavé pláště, kapuce a čapky, abychom čelili nepříjemnému jarnímu slejváku. Ten nás ovšem nevyvedl z rovnováhy. Po úvodní teorii došlo na praktické zkoušení. Základem bylo překonání překážky psem a návrat k psovodovi s minimalizací oblouků. Tedy naše " cik- cik". Zjistila jsem....jak jinak....že jsme docela mínusové, ale taky jsem získala tak trochu pohled na to, jak by to mělo vypadat, jak by měl člověk u prohlídek přemýšlet a hlavně....jak moc je to o psovodech a o každém detailu jeho pohybu. Čas rychle plynul, počasí  už dávno nepřipomínalo to uplakané ráno. V příjemné atmosféře se přiblížila 17. hod. a s ní i závěr semináře. Odcházela jsem příjemně unavena a spokojena. Máme s Annie na čem pracovat....a že se nám to jaksi kumuluje poslední dobou....:-).

    Za zmínku stojí možná ještě můj výjezd z velmi malého parkoviště, kde manipuace s auťákem stylem- pár metrů vpřed, otočit volantem, pár metrů vzad....a tak stále dokola, se ukázala nad mé síly a tak jsem se tam plácala asi 10 min. a zkoušela nejrůznější manévry. Nakonec mi významně pomohla Jana. Ta se mě jala navigovat, abych do něčeho nebo někoho nenabourala. Až na trojité spuštění stěračů a výrazný klakson nabraný loktem, se vymanévrování přece jen povedlo a cesta domů proběhla už více- méně bez komplikací. Dneska jsem překonala sama sebe, dokázala jsem se poprat se svou obavou, strachem z jízdy, nezmatkovala jsem a ověřila jsem si, že když člověk něco opravdu moc chce, dokáže to. Tím se hodlám řídit i ve všem, do čeho se pustíme s Anninkou :-)

Video z akce ZDE

VÝSTAVA SE BLÍŹÍ....

  Úterý patří k mým pracovně nejdelším a nejnáročnějším dnům. Jako účinnou canisterapii jsem si naordinovala cvičení u Lenky v Třebovicích. Jakožto správná matka....a ještě správnější pejskařka- jsem přesvědčila svou dceru Elišku, aby oželela úterní přednášky ve škole a místo toho zavezla svou prací zdrchanou matku k úlevné činnosti se psem. Z práce jsem chvátala jako o závod, doma jsem do batohu naházela to nejnutnější a jupíííí...směr Třebovice. Na nácvik výstavních fíglů jsme se sešly dokonce i s Evou a sestrou Anninky Argitou. Zkoušely jsme si vše, s čím se na výstavě setkáme. Od ukazování zubů, postoj, chůzi  až po klus a celkový důstojný dojem. Ze srsti a vyčesání, z něhož jsem byla nedávno tak nadšena, nebyla Lenka příliš unešena. Dle jejího názoru jsme vyčesaly chlupů moc, což ovšem již jaksi během 10ti dnů nelze napravit. Mně se tedy Annie po vyčesání líbí, tak nevím :-(. Ann, ač se sestrou, jakožto objektem rozptylování, se chovala téměř vzorně, dokonce i " čuměla" na pamlsek v ruce. Zde musím podotknout, že jsem situaci "vychytala"  tvrdým sýrem, na něhož ta mlsná huba dobře reagovala. To byla dobrota...! Pochopitelně jsem nemohla nevzít s sebou Frajera, takže Lenka pořídila i několik fotek. Kolem toho správného postoje bylo ale vždycky tolik cirátů, že zodpovědně prohlašuji focení ve strojených postojích za na dlouho uzavřené :-)

                  ARGITA                                       ANNIE

 Když jsme dozkoušely vystavování, věnovaly jsme se ještě chvíli poslušnosti. Chůze u nohy, obraty za pochodu i na místě, sedni- lehni- vstaň, přivolání, odložení, aport. Ačkoliv jsem tyto cviky s Ann  nijak důsledně a pravidelně necvičila, prokázala hodně šikovnosti, chápavosti a udělala mi radost natolik, že jsem se rozhodla.........PŮJDEME NA ZKOUŠKY !!!!!!! V květnu. Takže máme před sebou dost práce a těšíme se na to....tedy já, ale Ann mi důvěrně sdělila, že ona taky :-D.

INTENZÍVKA VE SVIADNOVĚ

 Vážení, dnes jsem u klávesnice přímo před odpadnutím....Asi jsem si to ale zavinila  sama- posuďte. Včera jsem na fcb zveřejnila fotky naší trenérky Lucie, kterak se s kuchacím nožem nebývalých rozměrů sápe na své potenciální oběti. Chtěla jsem varovat nic netušící agiliťáky přihlášené na sviadnovský trénink, čeho je Lucie schopná, aby byli zkrátka ve střehu, neodmlouvali a slepě plnili všechny Lucčiny příkazy, sic by je to mohlo stát " kejhák". Fotografie byly tak přesvědčivé a sugestivní, že na dnešní trénink jsme dorazily jen v počtu 3 lidček a celkem 4 týmů, z čehož ovšem dva týmy jsem byla já s Annie a Barunkou. Celé dopoledne jsem lítala po parkuru prakticky bez víc než 10ti minutové přestávky a to se skutečně plným nasazením. Nejdříve zaznamenával problémy můj pajšl, později haksny, nakonec i palice....koneckonců závěr byl jen logickým důsledkem celodopolední únavy :-D. Lucka nám opravdu nic neodpustila, byla děsně důsledná, brala jen dokonalé oblouky, zóny a psovodův výkon :-D. Takže dnes nic moc k pokoukání, spíš nuda. Přesto vkládám video a moc děkuji Káji Gabalové za její kameramanské úsilí. Díky, Káji. :-)

Video zde

PRIMA AKCE U HANKY A JIRKY

  Na přátelské posezení  v novém domku Hanky a Jirky Maršálových jsem se těšila. Už jen proto, že posedět si jen tak beze spěchu, poplkat nezávazně o všedních věcech, zasmát se, odreagovat se a zapomenout na fůru každodenních starostí bylo pro mne více než lákavé. A vůbec jsem se nezklamala- právě naopak. S Vosou Renčou jsme i přes chabý orientační smysl za pomoci v ústrety nám jdoucího Jirky dokodrcaly nóbl fárem k novotou vonícímu domku. Z pozvaných hostů jsme byly první a tak jsme se nechaly úplně v klídku provést po opravdu hezkém, útulném, vkusně zařízeném domečku. Postupně se scházeli další vosáci. Měla jsem ale takový dojem, jakoby každému z nich něco podstatného chybělo. Kus nohy, ruky, jeho vlastní identity....a pak jsem na to přišla....chyběl jim pes. Součást, na kterou jsem já ,a vlastně všichni ostatní, zvyklá, součást, bez které jsem možná některé z vosáků snad ani ještě nikdy neviděla :-(. Bylo to zvláštní, jiné, ale "dalo se to přežít" :-D. Hanka i Jirka se ukázali jako senzační hostitelé. Všichni se dobře bavili, všichni měli dostatek všeho, co si jen může člověk přát...Když jsem oproti původnímu plánu 22 hod. opouštěla jejich dům s Renčou těsně před koncem pátečního dne, byla jsem moc ráda, že jsem tam ten večer s přáteli mohla strávit.

Chvílemi to ale bylo fakt " o hubu" :-)

Několik fotek zde a ve fotkách.

 NAKUPOVÁNÍ

  Když zadám Elišce, co má koupit ve velkoskladu psích "bebechů", můžu se na beton spolehnout, že opačným problémem, než opomenutí něčeho, bude nákup spousty věcí jaksi " navíc ". Obzvláště, když k placení má propůjčenu mou platební kartu. Takže jí včera řádně pustila žilou....Ale na druhou stranu nemohu jen tak lamentovat, neboť věci, které nakoupila zcela jistě najdou u nás své uplatnění a budou se hodit. Vedle mě teď Anninka žužle asi půlmetrovou kost ( ta na seznamu náhodou byla), hodí se nám i talíř, přetahovadlo, o granulích ani nemluvím, ale taky jedna šikovná věcička s názvem....nevím, zda to uvedu správně...groominátor( nespletla jsem si to s furminátorem, bylo tam vážně napsáno groominátor ). K vyčesávání srsti. Dosud jsem Andulu šmidlila sice denně, ale takovým obyčejným drátěným katáčem či hřebenem. Vyčesávala jsem dost srsti, ale podsada tam stále zůstávala a nevypadalo to valně. Taky Barunka si přímo žádala vytrimování. A tak jsme je včera vyčesaly s Elis tou novou šikovnou věcičkou a ono to byl vážně velký rozdíl. Stará nehezká podsada Ann je pryč, Bája vypadá zase "učesaně", nikde jí netrčí přerostlá srst a taky ostatní hafíci si přišli na své. Takže máme teď doma " fešáckou smečku".

To je ta šikovná věcička ( jak vidno...po pracovní době :-):

                                  NESPÍME !  PRACUJEME !!!!!!

     Nastalo nepříznivé období pro pejsky a koneckonců i paničku. Nestíhám. Výjimečně za to nemůže prokrastinace. Snažím se, ale úkolů je opravdu příliš. Když už se konečně dostanu z práce, čeká mě zase domácnost a ta opravdu dost trpí, chci- li všechny živé tvory a taky práci podělit rovným dílem. A tak se aspoň snažím, aby mi Andula nezvlčila a aby se trochu připravovala na svou první výstavu :-).  V pondělí 21. 3. jsme příchod jara oslavily s Aňou cvičením poslušnosti u Lenky v Třebovicích. Akce vskutku náročná. Když jsem ji domlouvala, bláhově jsem se domnívala...spíš jsem v to doufala, že mě na 16 hod. do Třebovic doveze má dcera Eliška. Ta mi ale s klidem Angličana oznámila, že v pondělí rozhodně musím po vlastní ( tramvajové ) ose, protože má školu a pak milion dalších důležitých záležitostí. Nezbývalo mi tedy nic jiného než se hned po příchodu z práce vydat téměř na otočku směr třebovický cvičák....Cesta tramvají opět nebyl žádný med, ale zvládly jsme. Cvičení  super. Výstavní postoj jsme nacvičily s Ann pěkně, jen při chůzi a klusu nechce "čumět" na dobrotku a zarputile jde s hlavou rovně ( místo vztyčenou ). Také jsme se trochu snažily odbourat blok z kladiny, který se u Ann  projevil. Nevím proč  :-( A celkem to šlo. Na třebovickém cvičáku byla kladina menší než na cvičáku v Zábřehu či na naší zahradě, proto i strach brzy částečně opadl. Momentálně  makáme na naší kladině domácí. Nejistota tam stále je, musím být trpělivá a to  budu :-).

     V neděli nás čeká s Ann a Bájou půldenní trénink v koňské hale ve Sviadnově, po neděli cvičení s Lenkou a na 2. dubna jsem se s Ann přihlásila na seminář Báry Sajdokové do Mokrých Lazců. Takže zase tak úúúúplně nezahálíme...jen ten časový pres je ubíjející......:-(

ANNIE HRAJE " PRACHOVOU HRU " aneb hra " za všechny prachy " :-)

Bez komentáře zde

 AKCE PRO PEJSKY

     Dnes jsme se s Eliškou, Nyxinkou a Anninkou zúčastnily bezva akce. Jednalo se o takovou malou psí slavnost při příležitosti představení a případného předávání pejsků z heřmanického útulku paní Synkové. Předváděli jsme ukázky agility a někteří pejsci  i prvky tance se psem.

     Veřejnosti se představilo asi 8 útuláčků hledajících svého milujícího páníka. Osobně mě nejvíce zaujala Sisinka....kříženeček menšího vzrůstu. Psí holka se na nikoho ani nepodívala, pevně tisknouc víčka k sobě, a hrozně žalostně vyla. Nejraději bych si ji vzala, nemít doma už takovou psí nadílku. Byla úžasná. Moc mě potěšila účast několika mých žáčků, kteří přišli se svými rodiči navzdory větrnému a posléze i deštivému počasí. Fotky se budu snažit získat co nejdříve.

          AMAZONCE ANNINCE....

        Dnes je tomu přesně rok,
       co se zrodil ten náš cvok.
       Relativní klid tu byl,
       než to rarach pozměnil.
       Převrátil nám život zcela naruby,
       občas si tu dáme skoro přes huby.
       To když slečna kelpie
       sem tam něco rozbije,
       rozkouše či roztahá,
       člověk někdy nezvládá....
       Je to zkrátka pošuk, jakých moc není,
       ale je to moje krásné " trápení".
       Přesně to jsem chtěla,
       splnila mi vše,
       jednoduše skvělá
       moje ANNIE JE !!!!!!!!!!!!!!!

LEKCE POSLUŠNOSTI

     Tak přesně takový pohled se mi naskytl dnes ráno, když jsem mrkla z okna. To se může stát jenom mně. Celý týden je slunečno, teplo a příjemně a já si domluvím lekci poslušnosti zrovna na dnešek. Jak krásné by bylo vyvalovat se v teplém pelíšku, číst si knihu, k níž se dostanu jen ve výjimečných chvilkách volna a dopřávat svému tělu i své mysli ty nejpříjemnější požitky. Bohužel jsou mi souzeny požitky diametrálně odlišné od těch popsaných. V zateplených kalhotech, svetru a tlusté bundě vyrážím s batohem na zádech na poměrně dlouhou štreku. Opět jsem se totiž rozhodla přivykat Annie na městský život otrkáváním jízdou v tramvaji napříč městem. Hustě prší, déšť se místy mění ve sníh, fouká severák a mně už po 10 min. mrzne obličej. Annie vedle mě celkem ukázněně cupitá. Na zastávce pětky už stojí pěkný hlouček lidí. Není divu. Tramvaj ze zdejších končin jezdí v tuto denní dobu pouze jednou za hodinu. Máme 10 min. čas. Moc dobře vím, že pro Ann bude těch 10 min. k nepřežití. A pro mě vlastně taky. Andula se začíná nudit. A sakra. Lidé v budce si všimli, že pes, který s nimi bude cestovat, je takový zvláštní. Na Ann se upírají všechny oči. O to víc, když  sebou začíná neklidně šít. Lidé asi vycítili, že budu mít co k řešení a jsou lačni vidět, jakže si s tím poradím, co udělám a jak na to bude psík reagovat. A určitě nebyli zklamáni. Zábava se rozjela naplno. Nejdříve mi Andulka narazítkovala několik pacek na bundu....z budky se ozval hlasitý smích. Velitelským hlasem jsem zdůraznila povel "sedni". Annie na mě hleděla, jako bych na ni mluvila svahilsky. " Cože to mám udělat?" " A proč? " Pak provedla několik výskoků do výšky. Tak si krátí dlouhou chvíli nejraději. " A proč tu vůbec jen tak zbůhdarma čumíme? Mohly jsme raději do lesa!"

   Ze zatáčky vyjela pětka. Nahrnuly jsme se k zadnímu vchodu. Prostor v zadní části tramvaje je naštěstí skoro prázdný. Jenže pro Annie je nedostačující. Ráda by se prošla vozem. Naznačuje mi to důvěrně mi známým "vyvlíkacím" pohybem ( vyvlíkacím z obojku samozřejmě ). Tentokrát jsem ale na potvůrku připravena kovovou stahovačkou. Když nejde vyvléknutí, začíná " Tanec sv. Víta "...skutečně s prvky vítání. Všech kolem. Snažím se o přísné pedagogické působení. Konečně se Andula zklidňuje. Všímá si prosklených dveří a za nimi ubíhající krajiny, což ji zaujalo a dočasně zklidnilo. Příště si budu muset vydobýt místo u dveří...špekuluji. Druhou tramvají  jedeme trochu delší dobu, ale jelikož  nastupujeme na výchozí stanici, je prázdno a Ann se nemá před kým předvádět. Asi proto ukázněně sedí až do cílové zastávky. Na cvičák  přicházím už ve stavu, jako bych aspoň jednu výcvikovou hodinu měla za sebou. Vymrzlá, unavená cestou, špinavá, jako čuník. Kdyby to byl trénink agility, pohybem bych se jistě velmi rychle rozehřála, ale jelikož jsem hodlala pilovat prvky poslušnosti a chůzi na vodítku, většina lekce byla víceméně statická. Výcvikářku Lenku Annie poslouchá jak hodinky. Zjišťuji, že všechny nedostatky ve výcviku jsou jen a jen moje. Všechno vypadá tak jednoduše.  Pod vedením Lenky to spolehlivě funguje. A tak se aspoň snažím pochytit její rady a dobře se dívat, jak doma trénovat.

   Už na výchozí zastávce mé zpáteční trasy jsme s Ann středem pozornosti. Jedna starší dáma na mě upřeně hledí. Jsem špinavá až za ušima a můj pes taky. Jako bych v pohledu té elegantní dámy spatřila záblesk soucitu....? Jestli jsem svým výzorem budila u některých lidí už i soucit, je to opravdu na pováženou. Když dáma zalovila v kapse, byla jsem skoro přesvědčena, že z ní vytáhne desetikačku a dá mi ji na polévku :-D. Nedala.....!

  Jako naschvál mi vůbec nenavazovaly spoje. Domů jsem dorazila až okolo jedné . Andula samým cestováním usnula a já asi brzy usnu taky..

Přehlídka mého nóbl mundúru :

.

 TO UŽ BUDE ROK....

   Povídání o tom, jak to bylo přesně před rokem, kdy jsem netrpělivě čekala narození Ariiných štěňátek, teprve chystám, ale konečně bych ráda zmínila i něco o sourozencích Anninky.

Almighty Argita Devil of Highland

  Gitul je nám vzdáleností ( a nejen vzdáleností ) z Anninčiných sourozenců nejbližší. Majitelkou je Eva. Psí holky se spolu potkávají na cvičáku, absolvovaly spolu výcvikový tábor ( aby hned od malička věděly, co je čeká...), zkrátka udržují ten správný sesterský kontakt. Zatímco Annie je ve vztahu k ostatním pejskům srdce na dlani a nechá si všechno líbit, Argita si umí prosadit svou. Je zdravě sebevědomá a enegie sama. S paničkou se věnuje agility a  služební kynologii. Jak se jim daří na tréninku můžete sledovat zde  a zde

Amazing Dream Devil of Highland

    Sestřička Dreamy od nás bydlí daleko. Až v Chomutově. Naposledy se holky setkaly v Žamberku, ale to byl srpen a ony byly ještě skoro mimina. Majitelkou Dreamy je Markéta. Také ona se věnuje s  Dreamy  agility. Dreaminka už ale také stihla posbírat nějaký ten titul krásy na výstavě v Brně. Je to opravdu krásná psí dáma...

Active Abbu Devil of Highland

   Abbíček byl od narození ze štěňátek největší. Nádherný pes. Bydlí v Praze s paničkou Kristýnou a věnují se spolu hlavně flyballu a taky trochu agility. S Abbíčkem jsme se viděli naposledy když byl ještě úplné mrně, takže se těším až se na nějaké pejskařské akci osobně setkáme s ním i jeho paničkou. I on se už vystavoval v Brně.

Ardent Achak Devil of Highland

Bráška Achak se nám odstěhoval až do vzdáleného Holandska  a není tedy pravděpodobné, že bychom se mohli častěji vidět. Má  bezva paničku Marijke, která se mu všestranně věnuje, takže zaručeně nezahálí. Je to taky moc hezký pes....o to hezčí, že se barevně podobá Annince.

 A konečně....Amazon Annie Devil of Highland

Tady k této psí dámě skutečně není co dodávat. Pravidelní čtenáři těchto stránek ví své.....:-D :-D :-D

 S Andulkou přejeme všem sourozencům k jejich prvním narozeninám hlavně pevné zdraví, hodné paničky a úspěchy ve všem, do čeho se pustí :-)

 ( Použité fotografie pochází ze soukromých sbírek majitelů a  jsou publikovány s jejich laskavým svolením :-) )

RELAX

   Od pondělka si s psími holkami užíváme jarních prázdnin. Zatímco já si je užívám hlavně plněním restů vůči domácnosti, ony tím, že mě mají 24 hodin denně pro sebe. Samozřejmě chodíme  na dlouhé procházky. Počasí nám přeje. Už jsme prošly oba okruhy- Rybníkový i Lhotový. Annie asi vadí, že ji v lese nedopřeji  absolutní volnost vypuštěním z vodítka, ale obava z jejího lovu je prostě silnější.I tak jsme nachodily dost kiláků a volnost si pak vychutnává na své oblíbené oranici zdejšího pole. Dnes vycházku završila trdlováním s Nyx po zahradě ( ono už se to skoro ani nedá nazvat zahradou...brzy to bude oranice hned u baráku...:-( ) a nyní je, andílek, v odpočívacím stavu. Na dnešní vycházce jsem neměla Frajera, takže jsem pár ilustračních záběrů blejskla mobilem.

Poslední dva snímečky jsou "pohotové momentky". Sněhové vločky na Ann a Barunce, když začalo sněžit :-).

 HALOVÝ TRÉNINK SVIADNOV

     Na tento trénink jsem se těšila už celý týden. I když jsem po něm dokonale dobitá, máme zase trochu potrénováno. Běhaly obě holky. Musím je obě pochválit. Barunka běhala moc hezky....jako ostatně na tréninku skoro vždy, ale odpoledne už byla dost v útlumu, tak jsem to nelámala, dostala klid. Annie mě naopak velice překvapila, že vydržela  celkem pěkně běhat dopoledne i odpoledne. Zatím vždy po dvou hodinách bylo její soustředění v tahu , nálada nic moc a fyzické výkony také. Potěšil mě i její zájem o přetahovátka po celou dobu výcviku. Ve všech předchozích lekcích ji hračka přestala po pár bězích zajímat...Nově jsme dnes dělaly áčko, rovný slalom a houpačku. Áčko zvládla bravurně, slalom je v začátcích, takže s problémy a houpajda se nám moc nevydařila. Kapku to s ní napoprvé bouchlo a je zaděláno na problém. Eliška s Kess by mohly vyprávět :-(