CIRKUS PANINI

    Pro všechny odpůrce cirkusů předem čestně prohlašuji na holý pupek, že ten náš je založen na principech čisté a bezbřehé lásky ke všem živým tvorům a jakékoliv donucování cestou fyzického či psychického násilí je absolutně vyloučeno. Na pamlscích proděláváme "gatě".

     Když mi kolegyně spolutanečnice Verča s Andrejkou odjely bojovat o kvalifikaci na republikové agilitní klání, musela jsem zvažovat alternativu, že poptávané vystoupení pro děti buď budu muset odříct nebo jej vyřešit nějak sama. Zvolila jsem druhou možnost s ďábelským plánem čerpat učinkující z vlastních rodinných zdrojů. Překvapivě jsem vynechala Elišku, která se celou sobotu vzpamatovávala z dlouhatánské cesty pro svůj nový psí přírůstek. Naštěstí už není tím jediným "záložním zdrojem". Použitelná začíná být Evka s Čachťou a také táta, jenž se mi dokonce ochotně nabídl předvést s Ančou  nějaké ty frisbee-kousky. Cirkus Panini je na světě! Plakáty, zvěstující širému okolí, že se chystá vystoupení, nevisí na každém rohu, jsme cirkusáci skromní, neprahnoucí po velké slávě. 

    V pátek dolaďujeme přípravy. Bohužel jako obvykle "za minutu dvanáct". Vyhlašuji celostátní pátrání po fleschkách, přehrabuji garáž, v níž hledám důležité propriety, chystám ohoz i svačinu. Záhy zjišťuji, že při plánované účasti tří cirkusáků a jejich čtyř psích svěřenců, hromady rekvizit a agi překážek se do auta v neslisovaném stavu v žádném případě nemůžeme vejít. Zocelena v poslední době častým řízením frajersky naplánuji cestu rovnou dvěma vozy. Táta pojede podle navigace, já podle táty. 

   Annie před odjezdem absolvuje fyzio a psychoterapii, neboť je hlavním pilířem celé naší produkce. Nejen že se zavrtí v tanečním rytmu a přehopská překážkový parkur, "doražena" bude nakonec i lapáním vrhaných létajících talířů. Pokud ovšem v očekávaném slunečním žáru tento nápor zvládne. Program bude naštěstí protkám i vystoupením dalších pejsků, takže Annie si i odpočine. 

    V prostředí karvinského nemocničního areálu se už od ranních hodin celá akce pečlivě připravuje. Je nám přidělen příjemný, stromy zastíněný plac, dostatečně velký pro všechny naše aktivity. Postavíme si tedy stan, rozmístíme překážky a zajistíme hudbu. Pomalu se začínají trousit první hosté. Dětičky si to cupitají vedle svých rodičů a když s nadějí, že uvidí skotačit roztomilé psíky, zastaví u našeho stanoviště, nedá nám to a předvádíme s pejsky svůj repertoár. Nejdříve pro Pepíka a Jarmilku, za pět minut pro Adélku, vzápětí pro Filipa a Majdu. Psiska pomalu začínají ztrácet svůj vstupní potenciál, jazyky jim visí z tlamy a pohyby stávají se pomalejší a zdánlivě neradostné. Je třeba změnit taktiku. Už odmítáme cvičit pro jednotlivce, ale určujeme si vystoupení po 45 minutách, což vyhlašuje opodál stojící dáma mikrofonem  své aparatury. Chudina předtančuje dětem na nejvíce prosluněném plácku Makarenu a přehršel dalších, veskrze dětských, vypalovaček. Aby mohla popadnout dech a nabrat síly, lifruje davy dětiček k nám. V několika blocích tak předvádíme dětem, co vše šikovní pejsci umí. Ostřílená Annie nezklame a až na malé výjimky splní všechny mé požadavky. Dává tango i cha-chu, vystřihne sambu i pasodoble. Profrčí skrz tunely a s jistotou zaslalomuje přes všech 12 tyček amatérsky zapíchaných do vyprahlé země. S přehledem pak ještě pochytá vše, co jí táta hodí. Právě dogfrisbee má u diváků skoro největší ohlas. 

    Cherry  se projevuje jako naprostý rodinný typ. Když se jeden z nás vzdálí, okamžitě kašle na cvičení a kouká nás mít zase hezky pohromadě. Připraví mi proto u dogdancingu nejednu horkou chvilku. Divákům se právě tato malá Cherrynčina lumpárna velmi líbí. Děti se smějí a tleskají. Já zuřím. Cherry je to úplně šumák :-). V agility si nachází zase jinou záminku, aby mohla lidi svým neposloucháním pobavit. Její neomylný nos zaregistruje uprostřed parkuru jakýsi velmi příjemný odér upadlé granule. Místo cvičení vydává se tedy "na pastvu" za pobaveného smíchu okolostojících diváků. Mohu se vztekat, jak chci, další cvičení následuje teprve po pečlivém vyzobání všech vytrousených dobrotek.

  Premiérové vystoupení absolvuje Evčina Čachťa. Nějaké ty "taneční figury" už umí a agility má čím dál raději. Když za své skotačení na překážkách zaslechne obdivný potlesk diváků, vyhecuje ji to k dalším hezkým výkonům. S vystupováním nemá sebemenší problém. Ráda se nechá i poňuhňat dětskýma ručkama, což komentuje radostným vrněním. 

   V posledním bloku cvičení je nám už jasné, že psiska mají opravdu dost. Nejsou samy. Také naše pohyby stávají se méně koordinovanými, vystoupení postrádá jiskru a tak to balíme. Nemáme v úmyslu strhat psy ani sebe. Odjíždíme s pocitem dobrého startu cirkusu Panini. Brzy vyrazíme na turné.