CO NOVÉHO, PANÁČOVI?

   Přečkali jsme zimu, daleko nejnáročnější roční období, a s nadějí vzhlížíme k jaru. Brigádničíme na zahradě (zde by se spíše slušelo říct na pozemku, neboť zahradu jako takovou připomíná jen oplocením a situováním okolo domu). Dávno zrušené záhony zeleniny vytvořené v zápalu prvotního elánu panelákových  "naplavenin" změnily se po letech v souvislou travnatou plochu. Té však zima (a tlapky naší smečky) pěkně pocuchaly "ciferník" a tak hrabeme a osíváme, do čehož nám pobíhají chlupatí loupežníci v mylném přesvědčení, že se jedná o nějakou novou hru. Naštěstí patřím k obdivovatelům anglických trávníků bez potřeby sama takové vlastnit. Spoléhám na přírodu, na její regenerační schopnosti a tak trochu na zázrak, že pozemek se na jaře skutečně zazelená.
       Smečka si na nějakou nepohodu rozhodně stěžovat nemůže. Režim dne na její členy  pamatuje stále stejně, nehledě na roční období. Vegetí si na pohovkách, radostně nastupují na vycházky i na výcvikové lekce. Také Michal se už jen tak zbůhdarma nepoflakuje. Tříměsíční aklimatizace stačila. Žádná modrá knížka se nekoná. Byl odveden jako "schopen výcviku" a naklusal s tátou na první lekci poslušnosti. Nejen pro Michala šlo o lekci první. Doma si sice táta nezadal s proslulým krotitelem psích duší a já jej popichovala  něžným oslovením "Cézi" nebo "Milčo", na cvičáku se však chystal manipulovat se psem prvně. Mé dobře míněné rady, jak a co se psem dělat, narazily na bariéru mužské ješitnosti a tak jsem jej v zájmu zachování i toho 30. roku společného soužití nasměrovala do rukou odborníků.
       1. lekce se pomalu blíží. Táta chystá potřeby. Vše fungl nové. Na Michalovi rozhodně nešetří. Chce, aby měl Michal jen to nejlepší. Také za obojek chystá se vycvaknout nekřesťanskou pálku než jej sám prodavač upozorní, že na výcvik měl by použít obyčenou řetízkovou stahovačku. Ale aspoň teď lépe chápe, proč jsem stále "švorc". 

                                      " ODVEDEN - SCHOPEN VÝCVIKU"

       Bohužel je mi účast na výcviku v roli diváka rezolutně zakázána. Snad prý časem...Mohu si tedy jen představovat, jak asi lekce probíhala. Podle toho, co mi bylo vylíčeno, Michal nezklamal. Přes svou bázlivost dokázal projít špalírem mezi psy a jejich páníčky, obstojně fungoval na stopovačce a ač neochotně, začíná chápat, že oční kontakt, ignorování ostatních psů u výcviku a reakce na páníčkovy povely jsou věci povinné. Štěně v třicetikilovém těle není na ovládání nejjednodušší, ale už teď  tvoří kluci moc hezkou dvojici a já věřím, že spolu třeba ještě i něco dokáží. 
          Annie a Cherry v tomto kalendářním roce dosud nevyběhly na závodní parkur. Zákeřná a dlouhá chřipka, která mne v lednu přepadla, zhatila všechny plány a teprve za týden prověříme spolu kondici na trojzkouškách ve Sviadnově.  Zapracovaly jsme však alespoň v oblasti dogdancingu. Předváděčka na dětském pyžamovém bále měla své přednosti i úskalí.  Na místo jsem musela dojet sama ...premiérově dle Hugova navigování (Hugo = GPS, poznámka autora). Což o to, na svou jízdu jsem mohla být pyšná, nebýt však zaparkování v blíže neoznačené soukromé zahradě. Tam jsem po vzoru některých jiných aut bezelstně vjela a předčasně se plácala po rameni. Když jsem z auta vystrčila nos, ozval se velmi nepříjemný hlas postaršího chlopka, který, jak jsem z jeho impertinencí na adresu žen - řidiček pochopila, byl rozlícen do nepříčetnosti mým jinak až nezvykle úhledným parkováním (bohužel v jeho zahradě). Snaha o smířlivý tón z mé strany narazila na bariéru neochoty a nepochopení. Já však chlopka docela chápala, jen jsem nevěděla, kam se tedy s auťákem vrtnout. Nakonec jsem byla zachráněna pořadateli, když našli mi parkovací miniplácek před jedním ze skoukromých domů. 
   Spoluvystupující Verča se svým kólio- sheltiím dogdancingovým týmem dorazila vzápětí. Přidělen jsme dostaly kumbálek vedle sálu. Vystoupení provázelo hned několik zmatků. Tak například těsně před naším výstupem vstoupila do stávky elektrika. Dvacetiminutový prostoj udělal z už tak dost neklidných dětí doslova divočáky. Nezřízeně pobíhaly, křičely a válely se po zemi. Začala jsem řešit dilema, zda se nesbalit a neodjet domů. Když vystoupení konečně začalo, rozhodně neprobíhalo v klidu a za námi předem požadovaných podmínek. Laxní přístup rodičů umožnil dětem nekontrolovaně vstupovat do předváděcího prostoru a tím rušit vystoupení, nehledě na nebezpečí, že se pes může třeba leknout a dítě povalit, štípnout... Annie, třebaže ostřílená "psí umělkyně" :-D, znechucena -  vyjádřila svůj názor na celou akci krásně vytvarovaným bobkem přesně uprostřed svého vystoupení a sálu. Jen Cherry nic neřešila a ve svém premiérovém vystoupení předvedla bez problémů vše, co měla. Každopádně však příště bude nutno dát požadavky ještě daleko důrazněji pořadatelům na vědomí.
     Za nějakých 10 dní vstoupí k nám jaro. Po vydatné zimě bude mít dost práce než vysuší meze a probudí dosud klimbající přírodu. Pro nás to znamená novou energii a chuť pustit se nejen s pejsky do další práce.