Dva a půl týdne

    Život s Michalem pomalu dostává svůj řád. Annie a Cherry si zvykly, že několikrát denně odcházíme dolů ke krbu, pečlivě zavíráme vrátka na schodiště a poté si dole cosi šišláme. Michal si zvykl, že po nakrmení, pomazlení či vycházce jej zanecháváme uprostřed hraček, s pohodlnou sedačkou u krbu samotného. Z původního záměru - nechat jej ve venkovním kotci -  sešlo, Michal byl nastěhován do domu, kde ovládl krbovou místnost a není vyloučeno, že v dohledné době i "povýší". V programu našich dní přibyly mazlící čtvrthodinky, nové várky vycházek i péče o další psí žaludek. A právě s Michalovým žaludkem jsme si zpočátku užili své. Tak nějak jsme vycházeli z předpokladu, že každý pes rád mlsá. Michal je však vzácný přírodní úkaz. Nabídnutý piškot přešel bez zájmu a dokonce ani kus voňavého sýra nevyburcoval jeho chuťové pohárky k touze se jej zmocnit. Zvyklí na chňapy našich mlsných psů podávali jsme mu dobrotky opatrně na natažené dlani, avšak zvíře na nás jen koukalo, mávalo oháňkou a k ruce ani nečichlo. Nefungující piškot a sýr jsme vyměnili za vyšší level, ale ani šunkový salám nevzbudil u Michala větší zájem. Když však viděl naše zkoprnělé obličeje, rozhodl se přece jen udělat nám radost a kousek šunkáče vzal opatrně do velké tlamy.  S  trpitelským výrazem jej dlouze ledabyle žvýkal než jej poslal dále do trávicího traktu. Zaradovali jsme se. 

      První den jsme Michalovi nabídli granule. Zalila jsem je voňavým masovým vývarem a čekala, jak chudinka útulková  svou porci vymlaskne raz - dva, ale co to? Nekonal se žádný lačný skok na misku. Naopak. Psisko mě měřilo pohledem a radostně se vrtělo. Když Michal viděl mé rozpaky, zabořil čenich doprostřed granulí a vybral si asi tři kousky do své prostorné mordy, která by dokázala pojmout porci snad na jeden zátah. Při žvýkání mu dvě ze tří granulí vypadly na dlažbu, tu třetí po usilovném zpracování spolkl. První dny se Michal jevil jednoznačně jako "fifra". Teprve po několika dnech se začala situace mírně zlepšovat. Místy se dokonce zdá, že jídlo mu už nepůsobí takové trauma, že už není jen nutným zlem a snad...vypadá to, že se začíná na žrádlo těšit. Je ale třeba mít na zřeteli jeho zažívání. V prvních dnech jeho pobytu u nás byla totiž "vydaná" zpracovaná potrava v ne zrovna ideálním stavu. Jak jinak kulantněji napsat, že pes měl srajdu jako mraky ? Naší jedinou starostí bylo na vycházkách kontrolovat stav jeho "hromádky" a nejčastější otázkou doma pak....jaká byla konzistence, barva, množství...čeho, to už není tak těžké domyslet (omlouvám se za přímost, ale mí pejskaři mi rozumějí :-D). Tekutinu během několika dnů vystřídala "kaše" a když se konečně dal sebrat kompaktní bobek, zapsali jsme si ten den v kalendáři jako náš novodobý státní svátek. 

   Pamlsky jsou však pro Michala stále spíše utrpením než odměnou. Vnucuji psovi do tlamy piškoty se zištným úmyslem navyknout jej na potřebnou motivaci. Jak jinak vést psa výchovou absolutně nepolíbeného, když ne pamlskem nebo hračkou? Také Michalův vztah k hračkám je ne úplně tradiční. Zprvu na ně hleděl nechápavě. Co si asi chudák myslel, když jsme nešťastníkovi cpali do mordy balónky a tahátka, přičemž jsme  vydávali nejrůznější pazvuky od juchání, přes výskání až k bujarým výkřikům radosti, když projevil aspoň minimální zájem o to, co právě drží v hubě. Pomalu jsme vzdávali i ty hračky a smiřovali se s tím, že budeme vlastnit exemplář psa nemotivovatelného, avšak překvapil nás, chlapeček chlupatá. V době naší nepřítomnosti si vybral hračky sám. Kupodivu ne z hromady námi nabízených. Zaujala jej například igelitová taška, podrážka obstarožní bačkory, papírová krabice...K naší nelibosti si hezky "pohrál" i s fungl novým psím náhubkem, jemuž šikovně amputoval upínací řemínek, čímž pravděpodobně vyjádřil svůj postoj k němu.

    S Michalem nám  sice přibyly nějaké ty starosti, ale zároveň spousta radosti. Je to srdíčko a překvapuje nás každý den. Ale o dalších jeho překvapeních zase příště :-).