Jak se elegantně zbavit potencionální tchýně

    Na rozdíl od lékořice, shrnutých ponožek v gumákách nebo sauny mám Kubu, mého potencionálního zetě, ráda. Je to odvážný mladý muž, který miluje naši dceru a jehož ani známé rčení - "Chceš-li vědět, jaká bude dcera, podívej se na její matku"- nevede k dostatečné obezřetnosti. O tom svědčí dlouhých šest let jeho pravidelných návštěv u nás na společných rodinných akcích. Snad bych se mohla domnívat, že náklonnost je vzájemná, nebýt jednoho jeho narozeninového daru...K lednovým kulatinám jsem totiž obdržela praktický woucher na pobyt v soukromé sauně pro dvě osoby. Jsem zapřísáhlým odpůrcem saunování, avšak abych darujícího neurazila, odhodlaně jsem přichytila poukaz magnetem na lednici. Platnost dlouhé 4 měsíce mě nikterak nenutila s objednáním pospíchat. Když jsem však otočila kalendář na poslední dubnový týden, zatrnulo mi. Dva dny před ukončením platnosti woucheru jsme s tátou stepovali na recepci wellnes studia.

    Přesouváme se každý do své šatny, abychom se na předplacenou proceduru náležitě připravili. O pár minut později už stojíme v bílých hábitech z omotané plachty s ručníkem v ruce před roztopenou saunou. V sauně jsem byla naposledy ve svém dětském věku a ještě dnes mám ze vzpomínek "osýpky". Mí drazí rodiče, budiž jim země lehká, mě v dobrém úmyslu několikrát donutili pobýt v nesnesitelném saunovém vedru, neboť si kdesi přečetli o jejím zázračném působení na málo odolný dětský organismus. Pravidelné angíny však nejen že nezmizely, ale jako bonus k nim se dostavily pocity mdlob, jen co jsem o sauně uslyšela. Mateřské srdce rodičů se tehdy naštěstí slitovalo nad škemrajícím potomkem, takže jsem po oněch několika nezdárných pokusech nebyla již k dalším "ozdravným pobytům" v horké komoře nucena.

     Dlouhých 40 let jsem o sauně už jen četla nebo poslouchala vypravování mého muže, saunového maniaka. Tak jak si někdo nedokáže představit neděli bez  mše v kostele, táta s železnou pravidelností dochází každou neděli do parní sauny, aby ze sebe vypotil hektolitry vody. Ty sice vzápětí doplní nápojem s bílou čepicí, ale jeho tělo se cítí zrelaxované a jako znovuzrozené. Tak třeba se mi to dnes zalíbí, polemizuji sama se sebou.

    Přichází usměvavá "wellnes-dáma". Uvádí nás do místnosti, která se tváří přívětivě. Vévodí jí roztomilý bazének s plovoucími svíčkami na hladině. V levé části místnosti jsou lehátka, stolek a na něm dvě sklenice vody. Pravou část vyplňuje komůrka s nápisem WC, sprchový kout a prosklené dveře do hlavní místnosti. Absolvuji chladnou sprchu a konečně vstupuji do spoře osvětlené, zato však nad míru vytopené, malé místnůstky. Tátu mám v zádech, to abych snad nemohla zařadit zpátečku. Zkušený "saunér" táta mě zasvěcujde do pravidel správného postupu grilování. Po první minutě jsem přesvědčena, že takhle nějak vypadá Peklo a jsem odhodlána za svého dalšího života páchat už jen dobré skutky, abych v něm neskončila. 

     Inferno má tři stupínky. Táta mě poučuje, že horko roste přímo úměrně se zvyšující se nadmořskou výškou v místnosti. Zůstávám tedy v přízemí, zatím co táta důležitě a zkušeně zasedne na první stupínek. Na dřevěných stěnách visí dva zajímavé předměty. Tím jedním je teploměr (vlastně hicoměr) s pekelně vysokou stupnicí. Ještě že jsem nechala okuláry v šatně, protože uvidět ten aktuální údaj, nemuselo by to se mnou dobře dopadnout. Druhá věcička je také ryze praktická. Přesýpací hodiny. Slouží "mučeným" k časové orientaci. Délku sypu však nastavil zřejmě nějaký sadista, neboť už v polovině cítím, jak "škvarkovatím" na většině částí těla. Ještě že není tato vychytávka spojena třeba s automatickým zamykáním a odemykáním pekelných dveří. "Nepřesypáno a ty už se dereš ven??? Vyloučeno, hybaj na své bidýlko, ještě je čas!" 

    Zbaběle opouštím pekelný kotel ještě před uplynutím předepsané doby. Nevím proč, ale před očima se mi spolu s barevnými mžitkami zjevuje i živá zraková halucinace. Široce se usmívající Kuba.

    Bazének v "předsálí" pekelném je naplněn ledovou vodou. Když do něj vstoupím, připadám si jako v Ráji. Rochním se v "rajské zahradě", kde bych nejraději strávila celý zbytek předplaceného času, ale táta mě popohání na odpočinkové lehátko. Vidím, že moje kůže notně změnila zabarvení do ruda. Ve druhé sérii "Peklo - Ráj" vystupuji na druhý stupínek pekelného hřadla. Táta zvlhčuje vzduch cákáním vody z připraveného džberu na rozpálené uhlíky. Je mi příšerně. Podezírám tátu z masochismu. Celé tělo mi pláče. Přesýpačky mi provokativně strouhají mrkvičku. Je to celá věčnost. Už ani nemluvím. Představuji si, že takhle nějak to vypadá v kremační peci a při té představě se zoufale deru ven. Promiň, Kubo, ale ještě je na mě brzy :-).

    Bazének mi spravuje náladu. K plavání to moc není. Dvě tempa tam, dvě zpátky a šup do odpočinkové zóny. Vyžahnu připravený pohár vody a v útrobách mi zasyčí. Zbývá 15 minut. Dokazuji si, že nejsem žádné béčko a s prostěradlem se šplhám na nejvyšší bod místnosti. Když mám pocit, že začínám hořet, spěchám se uhasit do bazénu. Náš čas vypršel. Už jen sprcha, šatna a cesta domů. 

Příjemné odpoledne má to nejhezčí zakončení. Nápoj v čepici chutná dnes extra speciálně dobře!!!!