NÁROČNÝ PODZIM

    Letopočty se sedmičkou v jednotkách ukazují se v mém životě jako opravdu důležité. Rok 1977 mi sice přinesl nepříjemnou mononukleózu, ale o 10 let později jsem už stála před "oltářem" a říkala rozhodné "ano" svému milovanému muži. V roce 1997 přibylo do naší domácnosti štěňátko - Bertík, první agi šampión, jenž pod Eliščiným vedením dosáhl jako u nás první pes výraznějšího úspěchu.  Z "panelákařů "na "barákáře" jsme se začali měnit za dalších deset let, kdy jsme si vyhlídli náš současný dům. Jen o několik měsíců později jsme se stěhovali. Uplynulo dalších 10 let a sedmička je tu zas. S ní i další důležité mezníky. Hned několik. Evka ukončila svá vysokoškolská studia a nastoupila do práce, Eliška přislíbila společný život Vojtovi ( nebo on jí?), obě dcery se odstěhovaly od nás - staroušků- a my s tátou, po třiceti společných manželských letech, zůstali "v hnízdě" sami. 

    Asi už si ani přesně nevzpomínám, kdy nám Eliška s Vojtou oznámili, že když už tedy spolu nějaký ten rok žijí a vybudovali si dům snů, hodlají svůj svazek stvrdit oficiálnbím manželským slibem. Za naší éry ( je fakt, že to bylo v minulém století a za minulého režimu...) byly svatby událostí významnou, ale tak nějak " v mezích". Náš slavný den si vzali pod palec rodičové, my dva jsme neřešili, zda ubrusy u slavnostní tabule budou bílé či tečkované, zda budeme polykat svíčkovou nebo šnycl (řízek - poznámka autora), nevytvářeli jsme extra program a vystačili si v rytmu polky, valčíku a moderních rytmů po celou noc. Nemohu nevzpomenout svěžích tónů kdysi ještě ne tak populární skupiny Buty, která nám s profesionálně hudebně vzdělaným bratrem zahrála k radostnému trsání. Jinak nám tak nějak stačil fakt, že od toho dne budeme patřit jeden druhému.

  Doba si však žádá své. Snoubenci daleko dopředu vybírají místo obřadu (dřívější sucharský Národní výbor by novomanžele snad znemožnil). Módní diktát káže svatební příslib v duchu originality. A tak se lidé nechávají oddávat na vrcholcích mnohatisícimetrových hor, při seskoku padákem, v podmořských hlubinách....Profese oddávajícího musí být v dnes vyváženým mixem důstojnosti, originality, odvahy i kaskadérství. Jejich role se rozšiřuje od odmumlání univerzálního svatebního proslovu k aktivní účasti při snoubenci vysněných psích kusech. Oddávající autorita tak flexibilně obléká příslušný mundúr - tu plovací ploutve, tu fáračky nebo na záda připevňuje padák či dýchací přístroj. Jaké štěstí, že naši mladí zvolili obřad někde uprostřed škály normálnosti a nebudeme muset k obřadu odlétat tisíce kiláků třeba na Hawai a v kokosových sukýnkách křepčit na pláži v radostném svatebním reji. Ba dokonbce ani absolvovat vysokohorskou turistiku s mačkami a cepíny...abychom viděli novomanžele v jejich šťastné chvíli a uslyšeli jejich ANO.

   Naši mladí hodlají absolvovat obřad na příjemném místě uprostřed přírody a tam...za zpěvu ptactva a tiše se k zemi snášejících prvních podzimních lístků ronit slzy dojetí při závazném souhlasu, že v dobrém i zlém.....Širé nebe dostalo plnou důvěru, koneckonců když přece jen pustí k zemi nějakou tu kapku, zmoklí svatebčané budou tou rozhodně nejlepší originální vzpomínkou na obřad.

   Samotné svatební chvíli předchází nespočet příprav. Výběr menu, jež má být podáváno na perfektně barevně ladícím nádobí, doplněném ubrusy a ubrousky (tón v tónu), musí se chutí blížit nejvybranějším lahůdkám. Svatebčané bývají vyzváni k zachování vybraného barevného odstímu a při účasti v jiném než barevně nadiktovaném ohozu je dotyčný ignorant vykázán od stolu, aby snad nekazil výsledný dojem na profi - fotkách.

    V potu tváře pracují před obřadem kadeřníci a vizážisté, kteří se ze všech sil snaží vykouzlit z tuctových  obličejů "žurnálové typy".  Připravené " nádobíčko" má i fotograf a kameraman, v pohotovosti jsou svatební taxikáři, připraven je "dýdžej". Vše připraveno!!! Jak to bude dál...?