PRÁZDNINOVÉ PELMEL

   Zdá se mi, že rok od roku ubíhají prázdniny rychleji. Než se stihnu rozkoukat, než zregeneruje tělo i mysl, sotva se zkvalitní spánek a nálada přetočí své kormidlo na trvale "pozitivní ladění", kalendář mě neúprosně nažene do práce. Volné dny využívám k dobíjení od června už dočista vybitých baterií, ladím formu pro své žáčky, ale hlavně se věnuji všemu tomu, co mám nejraději. Rodině, psům a domu. Přesto by zdání, že trávím prázdniny jen tak klidně a idylicky, mohlo klamat. Červencový diář je hustě prošpikován nejrůznějšími akcemi, což nedá šanci vypadnout tak úplně z pracovního rytmu. 

     Kocourek se  zabydlel v novém domově, loučení bylo smutné, ale bez slziček. Několik dní jsem se ještě zoufale snažila skamarádit jej se smečkou. Michal se tvářil jako že kotě ho hodně zajímá, bohužel se mi nepodařilo skrz mříže klece vyzkoumat, zda jako dobrý kámoš či jako zdroj potravy. Protože jsem si netroufla toto odhadnout, volila jsem přestěhování zvířete - mláděte  jako jistotu, že ho nějaká veliká tlama u nás přece jen nezchlamstne. 

      Sotva se nám s tátou vyskytlo v diáři několik společných volných dní, vrhli jsme se na úpravu šatny, která po letech již vykazovala  jisté vady na kráse.  Šatnářka Bobča si přece také zaslouží trochu vyšperkovat své letité pracoviště, když už se v dnešní době nemůže pyšnit hrdým titulem "hrdina socialistické práce". Když jsme začali vynášet z šatnových prostor první várku věcí, Bobina po nás jen zlostně loupla okem. Za léta služby se naučila neřešit už každou blbinu.  Ukolébána našimi pravidelnými příchody a odchody tvrdě usnula. Probudila se až ve chvíli, kdy byla v šatně sama se svým pelíškem. Snad se domnívala, že jde o zlý sen, že zklamala  své "zaměstnavatele" a kdosi jí vybílil pracoviště. Zmateně procházela prázdnými prostory, než  jsme jí vytvořili z postarší deky "nebesa" a Bobča vděčně přijala tuto provizorní šatnovou "vrátnici" za svou. 

    Michalovo chování  zaznamenalo jisté prvky "zvlčení". Životním zklamáním pak byl pro tátu jeho odporný čin nehodný přítele - sprostá krádež dvou flákot naloženého masa na gril.  Dlouze se pak táta díval proradnému pachateli do jeho dobráckých očí a tichým, vyčítavým hlasem mu spílal. Snažil se v něm vyburcovat špatné svědomí. Řekla bych, že marně. Zblajzlá krkovice Michala pěkně hřála v žaludku - o takovém žití se mu v kleci útulku opravdu ani nesnilo!

   Horké dny se nám trochu zkomplikovaly nepoužitelností místního rybníku ke koupání smečky. Místo je letos imrvere obléháno nenasytnými rybáři, jenž  sedí na svých křesílkách, po celé vodní ploše mají rozházeny  udice a tváří se nerudně. Jeden takový pokus o koupel v jejich přítomnosti byl zakončen ostrou výměnou názorů. Navztekaný rybář - protiva- pustil se do slovního souboje s tátou velmi vulgárním způsobem. Pravděpodobně to byla má přítomnost, mé pohoršené pohledy a má pedagogická profese, co bránilo tátovi v rozšíření slovníku vulgarismů vůči nerudnému chlopkovi. Hádka neměla vítěze, jen poraženého a tím byla v tomto případě slušnost.

     Za koupáním jezdíváme v nesnesitelných vederch k naší oblíbené řece Lubině do nedalekého Mošnova. Auto zaparkujeme v blízkosti mošnovského kynologického cvičiště, kde většinou vegetuje několik pejskařů. Bylo tomu tak i tento víkend. Z auta jsme vysoukali šestičlennou smečku a zamířili k řece, když tu se za námi objevil zlatý retrívr bez páníčka. Šel přímo k Michalovi a nesl ocas hezky vzpřímeně. To nevěštilo nic dobrého. Táta se snažil působit na našeho psího halamu  verbálně: "Michale, jdeme! Michale!!! Michale!!!!"   "Karle! Karle!," ozvalo se zpoza křoví najednou. Retrívr Karel se neochotně otočil a zmizel za hlasem svého pána. Šarvátka Michala s Karlem byla tedy naštěstí zažehnána :-).  V následných skoro dvou hodinách ovládneme se smečkou koryto řeky. Největší candrbál dělá tradičně Cherry a Tory. Cherry se dožaduje házení čehokoliv do vody, všude se plete, hlasitě štěká, je naprosto živelná a "na zabití". Tory řve jen tak z principu, aby nevyšla ze cviku a aby si zachovala své image, Annie si tiše, samotářsky plave své dlouhé, časově aspoň tak dvacetiminutové, trasy, Kejsa s Bobinou tajtrlíkují na břehu a Michal se teprve profiluje :-). Vypadá to, že voda se pomalu, ale jistě, stává i jeho oblíbeným živlem. Vrhá se za míčky, plave neesteticky cachtacím kraulem, ale vypadá šťastně. Sem tam se také zapojí do hlasitého dovádění, aby vyjádřil svou radost. Obrátku procházky děláváme pravidelně u  vyhlášené mošnovské zmrzky. Jedna lidská "oběť "se smečkou čeká až "nákupčí" přinese studené mlsání a pejsci pak netrpělivě vyčkávají na ten svůj kousek zmrzlinou promočeného kornoutku. Na zpáteční cestě se zastavujeme u tradičního místečka s kamenitým břehem. Psiska tam míří už zdaleka. Tady se vyřádí snad nejvíce. Táta se většinou věnuje házení kamínků, za nimiž Annie a Cherry neúnavně skáčou do vody, já se pokouším zachytit nějaké ty hezké záběry na foťák. Odsud už míříváme k autu a hurá domů.

   Prázdniny přináší i dostatek tréninků. V nich poslední dobou s holkami velmi polevujeme. Cítím se trochu jako cyklista, kterému spadl z bicyklu řetěz. Těším se z procházek a takového občasného domácího cvičení :-), ambice se někam vytratily :-(. Snad až zase najedeme na pravidelné závodění a cvičení, vzchopí se u mne aspoň nějaká ta "dravost" a vrhnu se do usilovného trénování. 

   Zítra nám smečku rozšíří na týden i její nejmladší člen Damián, familierně zvaný "Dami". Vůbec nepochybuji, že jeho přítomnost u nás přinese nemálo nových situací, že psiska ho přijmou různě, o zajímavé momenty nebude nouze.

                                    Foto: Monika Němcová

   Eliška odjíždí do Itálie reprezentovat naši republiku v důležitém závodě. Víkend bude pravděpodobně zajímavě "sledovací". Naštěstí stále ještě červenec...žádná křeč přec  :-D. Držte palce! Če-ši, do-to-ho!!!   Če-ši, do-to-ho!!!    Če-ši, do-to-ho!!!