Úžasný den

    Nasazený závodní rytmus nebyl přerušen ani tento víkend. Zkraje týdne to na mě zkusila má zdevastovaná páteř. Ozvala se tentokrát v bederní části. Celé dny i noci hrozila prstem, že pokud to opravdu risknu a závody neodvolám, vrátí mi to i s úroky. Nesmělé úvahy o zrušení trojzkoušek v Třebovicích jsem nakonec zaplašila a jako Jan Hus na hranici prohlásila hrdě své „NEODVOLÁM“.Leč osud byl mi tak pozitivně nakloněn, že jsem poté neucítila žár planoucí vatry, nýbrž opojný pocit štěstíčka, když pyšně jsem se postavila na improvizovaném stupni vítězů za jedničku, jakožto vítěz jedné ze zkoušek. Ale postupně.

    Třebovické trojzkoušky nevyžadovaly brzké vstávání. Tradičně zde začínají závodníci nejzkušenější. Trojkaři. Prezence pro nás – výkonnostně nižší týmy- byla stanovena na příjemnou půl jedenáctou.  S předstihem, mně vlastním, naládovala jsem se do auta s psisky, všemi potřebnými bebechy a také dcerou Evou, která se rozhodla jet na závody socializovat svůj nový psí přírůstek. Onen nový přírůstek v autě celou cestu pěl tklivé árie, vyl a jódloval až jsem musela pedagogicky zakročit a neukázněnou pasažérku důrazně upozornit, že nepřestane-li mi kvílet do pravého ušního boltce, bude na minutu vysazena. Mrňous se nad důrazným tónem poněkud zarazil, zkoumavě si mě prohlížel v deseti sekundách ticha, načež kvílení začalo nanovo a ještě s větší intenzitou. Jak jen mohlo to mrňavé psí stvoření poznat, že ta ženská, kroutící volantem, jen tak blafuje? A tak jsme si to „dokňouraly“ až na místo.

    Zkoušky v slunném, byť chladném, ránu pěkně odsejpaly. Mohly jsme ještě uvidět Elišku, kterak hartusí na zóny bojkotující Nyx, ale vzápětí se raduje z bezchybného běhu veselé Jive.

    Na mně bylo rozložení stanu. Ach jo. Pustila jsem se odhodlaně do toho s vědomím, že takto je hned půl hotovo, ovšem to bych nesměla být já. Přibližně v polovině posledních  trojkových běhů měla část závodníků smůlu, protože neměla diváky. Ti všichni totiž pobaveně zírali na můj komický výstup se stanem…tzv. „staniádu“. Tento předvádím už asi 3. závodní sezónu, i když…zdá se mi, že můj rozkládací (a rovněž skládací :-)) styl doznává jistých pokroků. Netrvalo to tak dlouho a povedlo se. Škoda jen zapomenutých kotvících háků. Vítr si s plátěným přístřeškem lehce pohrával a než jsme vychytali rozmístění zátěží uvnitř stanu, vzal ze svého původního placu několikrát „roha“.

    Konečně prohlídka první běh. Soustředěně se učím parkur. Nejsem moc nervózní, ale běžet z prvního místa na startovce mi moc nevyhovuje. Záhy uznávám, že to vlastně nevadí. První běh se nám s Annie moc povedl. Byla rychlá, soustředěná a já jsem nespletla trasu ani neudělala žádnou fatální chybu. Jen ty zóny byly až příliš hraniční. Běh sice byl našim vítězným, ovšem už v dalším se mi nedůslednost na zónách nevyplácí. Malou omluvou snad může být pro Annie jakýsi problém s uchem, kterým stříhá jako by dávala pravý blinkr, zpomaluje, třepe hlavou…a nedělá zóny!! Koza!
Poslední Anninčin běh jsem zvrzla já. Koza! Přitom ta chyba byla tak evidentní. Ale i tak mám z běhu radost. Většinu technických úseků jsme zvládly. Teď už budeme bojovat ve vyšší kategorii. Další výzva je na světě. Poprvé za svůj agiliťácký život budu běhat ve trojkách. Meta, o které jsem jen snila, je tady!

    Přichází na řadu jedničkové zkoušky. Sice mám už běhů plné zuby, ale Cherry trpělivě čeká v autě až přijde ta její chvíle…vydoluji ze sebe další dávku energie a zodpovědně, pečlivě a soustředěně procházím první jedničkový parkur. Cherry v něm rozhodně nezklame. S jedním odmítnutím končíme na krásném  6. místě se zkouškou VD. Pak už to jde jen k lepšímu. Druhá zkouška je proběhnuta bezchybně s umístěním na 5. místě a zakončujeme moc pěkným během, kde nám stupně vítězů unikly jen o fousek. 4. místo, a velké nadšení!

   Každá moje radost z úspěšných běhů je násobena účastí kolegů z klubu. Je neskutečně povzbuzující slyšet  jejich fandění i oslavný závěrečný výkřik, je milé přijímat jejich upřímné gratulace a úsměvy. Proto ten velký díl mých úspěchů s psicemi je i jejich zásluha.

   Závody mě tentokrát dokázaly „nabít“ natolik, že z nich budu čerpat radostnou energii celý týden.
 

Dva "NEJ" běhy dne   ZDE