Zkoušky a zase zkoušky

      Srdce sv. Václava by zaplesalo nad tak bohulibým vyplněním jeho svátečního dne jako jsou závody agility. Zaplesalo i nám. Přípravy začínají tradičně už předchozího dne, kdy se z trouby rozvoní povidlové "Honzovy buchty". Časnější vstávání mi ve středu nečiní potíže a také táta, který tentokráte spojí naše závody s návštěvou rodičů v Rožnově, zdá se býti od rána dobře naladěn. Ještě  cestou nabíráme Andrejku s jejími raťafáky a už  si to hasíme cestou na Rožnov. Trojzkoušky daly přednost méně zkušeným "jedničkářům". Cherry už sice nepatří k úplným začátečníkům, ale pro získání větší jistoty a vzájemné běhací souhry vybíháme  společně ještě v této kategorii.

    Hned první parkur vypadá na pohled moc hezky. Líbí se i Cherry, která ho pod mým vedením probíhá "bednovým" výkonem. Třetí místo nás povzbudilo v dalším snažení. Rozbíháme to ve druhém běhu  na trati a úspěch na sebe nedává dlouho čekat. 1. místo. Bohužel se pak ozvou hlasy, které mi vždy sváží nohy a znemožní podat dobrý výkon, totiž že třetím hezkým během bychom mohly ulovit moc hezké místo v součtech. Na klidu mi nepřidá ani divácká účast mého muže a jeho mamá. Cherry trvá na jejich přivítání, začínám se obávat, že si k nám zaskočí i uprostřed rozběhnutého parkuru. Už stojíme na startu a vybíháme v plném tempu. Cherry si vesele poštěkává, ale spolehlivě běží, kam jí ukážu. Neshodí jedinou laťku, dává hezký náběh do slalomu a rychlost také není z nejhorších. Dobíhám a velmi se raduji. Ale co to? Když přicházím do "depa" Nauráků, vidím jen zkroušené pohledy. Že by mi něco uniklo? Je mi sděleno to, co jsem ve své sladké nevědomosti ani netušila, že jsem vynechala jednu překážku a tím jsem byla  o jakékoliv umístění v součtech připravena. Jsou to malé věci, ale zamrzí.

TAKTO jsme běhaly s Cherry

     Cherry (a vlastně i Andula) měla by udělat výběrové řízení na novou paničku. Možná by mohla napsat stížnost k nějaké vyšší inštanci na paničku, která jí svým chabým výkonem znemožňuje plné využití stávajícího potenciálu potažmo kariérního postupu. Z rozhodnutí vyšší moci musela bych patrně s okamžitou platností odevzdat vodítko, klikr i misku na vodu a místo šikovného, talentovaného psího svěřence vyfasovala bych Psí kopyto, s nímž bych si pak na trati dost dobře rozuměla :-D. Naštěstí pro mne to takto nechodí a psiska trpělivě a spochopením tolerují chyby svých méně šikovných pánů, na které přesto všechno stále radostně vrtí chvostem a nadšeně plní jejich více či méně správné pokyny.

     V následujícím čase sleduji výkony dvojkařů. Annie poslušně leží v kleci, ale vidím na ni, že ji to začíná pěkně otravovat. Nic naplat, trojková kategorie dnešní závody zakončí. 

    První trať se mi vůbec nelíbí, protože začíná prvkem, který s Annie nedáváme. Jde o stažení rozfofrovaného psa těsně za překážkou. Opravdu tady končíme diskvalifikací. Annie nemíní zkrátit krok a vyběhnutým obloukem, či spíše obloučiskem, přibírá překážku, která není v pořadí. Vstup tedy nic moc. I druhý parkur se tváří zapeklitě. Dáváme ho až na skočenou zónu na kladině. V tom jejím fofru, jak po "nezóně" zmizí v tunelu, nechávám tento její hřích výjimečně neopraven. Snad díky tomu dobíháme na 5. místě. Ve třetím běhu však Andule už přeběhnutou zónu netoleruji a tím pro nás zkouška končí. Jinak reaguje hezky a já jí nezůstávám nic dlužna, když v náhlé dezorientaci musím ostudně využít nápovědy rozhodčí Jiřinky, kudy dál...Naučit se za den 6 různých parkurů je pro mne náročné, ale zvyknu si. Z Rožnova odjíždíme za tmy. V závěru cesty plánujeme další akci.

     V pořadí plánovaných závodů ukazuje kalendář trojzkoušky v Bordovicích. Po chladném a sychravém týdnu dostáváme na mail zprávu, že závody se přesouvají do vedlejší vesnice - Životic - z důvodu nezpůsobilého terénu v Bordovicích. Vstávat tentokrát nemusíme tak časně. Jedeme až na dvojky, Cherry pro tentokrát zůstává doma. Do Životic dorážíme s velkým předstihem. Dokonce stíháme i dva jedničkové běhy.

     Když konečně přicházíme na řadu, má Ann na těle proleženiny :-D. Technický parkur nevěstí nic dobrého. S Andulčinými oblouky tuším pohromu. K mému překvapení až na malé nedorozumění v úvodu dobíháme s jednou odmítačkou. 4. místo se ztrátou 0,02 sek. za třetím. Druhý parkur se mi líbí až na jeden "špek". Sestupná zóna kladiny"čumí" přímo do rozšklebeného chřtánu tunelu. Samozřejmě však tudy cesta nevede. Diskvalifikací při opravě zóny si dokazuji, jak mám to své zvíře hezky přečtené. Udržet nervičky na uzdě v takové chvíli dokáže opravdu málokdy. Jinak jsem ale s během spokojena. Annie reaguje a běží rychle a s chutí. Třetí parkur má zapeklitý začátek. Zjišťuji, že kdybych si udělala statistiku, ukázala by mi, že spousta mých diskvalifikací pochází právě z několika úvodních překážek. A pochází i tentokrát. Po proběhnutém tunelu se má pes stočit na skokovou překážku, avšak tunel opět "čumí" přímo do druhého tunelu. A copak si asi naše Anninka vybere raději? Annie z tunelu "jupíííí"do tunelu. Teprve až na třetí pokus tento prvek pokořujeme a běžíme dál. Myslím, že hezky. S dnešními výkony jsem spokojena. Nebyly ostudné, jen ty chyby osudné :-(. Ale přece...o co bychom usilovali, kdyby byli ti naši psi dokonalí? :-D.  

TAKTO jsme běhaly s Annie