A talíře létaly...italská domácnost hadra

   Série podzimního agi-závodění byla uprostřed října zpestřena akcí tak trochu z jiného soudku. Eliška využila možnosti poměřit sebe a Jive v atraktivním psím sportu - dogfrisbee. Přihlásila však nejen sebe, ale také tátu s Annie. Pravdou je, že tento sport jako jediný psí tátu uchvátil natolik, že jej jde s Annie občas osobně prubnout na místní travnatý plácek. Jen tak pro radost, bez zvláštní snahy vypracovat se na super borce vysokého formátu. Na Eliščin nápad zúčastnit se závodů soutěživý táta nadšeně kývl a v kalendáři  tak k stereotypním heslům "AGILITY" přibyl i nový  termín "Havířovská vychytávka".

   Příprava na soutěž se prakticky nekonala, teprve v její předvečer začal táta konečně překopávat barák a hledat pomůcku nejdůležitější - létající disk. Trvalo to sice dlouho, ale přece jen se jeden modrý - notně "jetý" - nakonec objevil a tak byl připraven do batohu. Ráno, 30 minut před odjezdem do Havířova, táta horečně googlil pravidla dogfrisbee závodů, avšak marně. Jediný web, na něhož bylo odevšad odkazováno, byl rozhodnutý nefachčit - závodníku, poraď si sám!

   Vyrážíme za pozvolna se probouzejícího dne. Cestou  nabíráme konkurenty Elišku s Jive a míříme do nedalekého Havířova. Cestou mi hlavou probíhají vzpomínky na to, jak Annie s chytáním disků začínala. První nesmělé pokusy byly plny tátova hartusení, to když si Ann vysvětlila pravidla po svém a chycený disk odnášela daleko do polí. Vracela se bez něj a my pak mnohdy dlouze bloumali čerstvou ornicí a hledali ztracené náčiní. Není divu, že byla rozežraná kelpie dlouho považována za naprostého outsidera této efektní disciplíny. Teprve hurónské sborové jásání nad sebemenším úspěchem, nesoucí se po tichých vřesinských kopcích,  navnadilo Annie k přinášení talíře, to aby mohla být brzy chválena znovu. Postupně se zlepšila natolik, že si bez větších problémů poradila i s nestandartně letícím diskem. Dokázala si na talíř počkat nebo jej hbitě chňapnout ve výskoku, usměrnit si jej předními packami nebo jej zachránit těsně nad zemí. Právě tehdy asi uzrál v tátovi plán jít si někdy něco takového vyzkoušet v soutěži a porovnat se s konkurencí. 

      Soutěžní plac se už hemží závodníky. Tu a tam se někdo rozcvičuje, tu si hraje se psem nebo sleduje probíhající soutěže. Ta první, do které se naši borci zapojí, je disciplína, která spočívá v 10ti hodech na přesnost. Na zemi je naznačen veliký terč. Do něj - nejlépe co nejblíže středu - je třeba hodit psíkovi disk a ten jej chytit za co nejvíce bodů, dle umístění na terči. Jive se v této disciplíně rozkoukává a srovnává se s novou situací, s novým prostředím. Totéž platí o Elišce. Zatímco v agility je jako ryba ve vodě, zde působí zprvu trochu nejistě. Táta s Andulou jsou na tom o poznání lépe. Z 10ti hodů mají asi 7 zdařilých, i když ne závratně bodovaných. 

     Druhou disciplínu sledujeme z tribuny. Rozcvičující se závodníci mají plné ruce rozmanitých různobarevných talířů, naši borci žmoulají každý jen ten svůj jeden jediný. Jive dokonce doplácí na další naši neznalost - místo aby ve své velikostní kategorii lapala disk přiměřený jejímu vzrůstu, odhodlaně se vrhá na rozměrný talíř a pomíjí tento svůj hendikep s nadhledem. Podstatou druhé disciplíny je vrhání disků do rozparcelovaného pole v časovém limitu 90 sekund. Boduje se místo, kde psí závodník disk chytí, a také, zda tak učiní pouhým chňapem nebo chňapem v elegantním výskoku. Výskok je oceňován půlbodovým bonusem. Nejdříve startuje Eli s Jive. Jsou už o poznání sehranější než v první disciplíně. Za svůj výkon si zapisují 10,5 bodu.

   Táta s Annie startují asi uprostřed startovní listiny. Annie se těší. Nedočkavě pokukuje po modrém disku v tátově ruce. To už se táta rozmachuje a začíná házet. Annie je šikovná. Lape ve vzduchu jeden hod za druhým, jen minimum se jich nezdaří. První kolo končí s vynikajícím výsledkem - 5. místo. Ukázka ZDE Jenže se hraje na dvě kola a do toho druhého nastupuje táta tak trochu s obavami, aby své dobré umístění obhájil. Všichni obdivujeme Elišku s Jive, která v druhém kole podává daleko lepší výkony než v tom prvním. Po parádním výkonu se v pořadí holky posunou o hezkých pár míst dopředu. Táta však svou pozici "neustojí" a několika smolnými hody posouvá sebe a Ann naopak o pěkných pár míst v pořadí níže. Za zmínku stojí také Anninčin "úlet", kdy neodolala přítomnosti velmi oblíbeného fotografa Vaška, odložila si svůj létající talíř a šla se s ním přivítat. Ke cti budiž jí slouží, že se po bouřlivém přivítání chopila zodpovědně svého disku a přinesla jej páníčkovi k dalšímu hodu. Přesto  byl tento výkon méně zdařilý než ten první. V konečném účtování - sečteno, podtrženo...všichni 4 naši závodníci se umístili na stejné pozici. S 22 body se podělili o 14. - 15. místo.

Slunečný říjnový den nám přinesl ty nejhezčí zážitky. Rodinka si vychutnala hezký společný den a táta s Eliškou si už už plánují, kterak budou s psisky trénovat na další závody.