Babina Bobina

          Vloni byla při slavnostní příležitosti předána Bobině "občanka". Její úctyhodný věk letos opět dozná v lednu svého zvýšení a my shledáváme naši "babi Bobi" stále vitální a v dobré kondici. Jakožto starší psí dáma má právo na své vrtochy a těchto práv plnou měrou využívá. Tak například se rozhodla demonstrovat své stařecké neduhy hned po ránu. Nejen že si poleží oproti mladším psím ročníkům o hodinku déle a na zahradu musí být vypouštěna extra speciál, ale poslední půlrok projevila nespokojenost také s ranním uvítacím pamlskem. Tradiční piškotek začala bábrle demonstrativně vyflufávat a my pod dojmem, že jej chudinka bezzubá nemůže dobře pokousat, zvolili náhradní řešení. Táta z hlubin lednice vyštrachal kousek salámu a od té doby se stala uvítacím mlskem dne pro Bobinu uzenina. Objevuje se dokonce na seznamu nedělního nákupu jako položka "páreček pro Bobinku". Když zmerčil zbytek smečky Bobinčinu výsadu, začal mít okamžitě problémy s chrupem také. Nedali jsme se ale oklamat tak jako Bobinou. Bobina se totiž ukázala jako velká hééérečka, která je vedena jen svým mlsným jazykem, bez zdravotně podložených argumentů. Stačí totiž zašustit sáčkem od poměrně tvrdých tyčinek Dentastyxu a Bobina bez pobízení čmajzne tu svou a v pelíšku ji vytrvale čelistí jen s nepatrným výskytem "denty" spolehlivě rozdrtí a slupne. Přesto zůstala seniorce výsada ranního uzeninového pozdravu zachována.

      Procházek je Boba stále aktivně účastna. Cupitá si to svým staříčkovským krokem a často má tendenci vytvářet si vlastní trasu "proti všem". Když zahlédneme mezi stromy její střapatý "ometák", jenž mizí do hlubin lesa, zběsila tleskáme, pískáme či jinak rámusíme, jen aby si nás babča, zaujatá jakýmsi pohybem v houštině, všimla a zrušila svůj individuální odklon od společné trasy. Chodí zpravidla na chvostu naší lesní výpravy a má nás tak neustále v zorném poli. Nedávno se však cítila velmi dobře a nezvykle rychlým krokem dostala se do přední linie účastníků procházky. Vesele si to pochodovala, leč najednou si uvědomila, že nejsme na dohled (že jde v čele zřejmě pozapomněla) Rozběhla se vpřed, aby nás dohnala a my se rozběhli také, abychom dohnali ji. To bylo radosti, když nás uviděla a zjistila, že se nezatoulala.

   O Bobinčině šatně už bylo napsáno mnoho. Její oddanost tomuto neromantickému místu je až dojemná. V prádelním koši si zde v pravidelně převlékaných lůžkovinách hřeje své staré kosti a bedlivě střeží prostředí visících košil, svetrů a bund. Jen co se v bytě objeví Eliščina smečka, Bobina vyleze na zápraží ložnice a výhrůžným vrčením upozorňuje Nyx, Kesu a Jive, že se ani nemají pokoušet překročit jí ostražitě střeženou hranici. Pokud  se "vetřelci" rozhodnou její varování ignorovat, dostane se, chudák stařenka skoro do tranzu a začne hlasitě štěkat až se zalyká a my se obáváme, že ji z rozčilení klepne Pepka. Psiska, Bobinou zřejmě nevybíravě titulována, nezůstávají seniorce nic dlužna. Zvýšeným štěkotem se proti urážkám té malé ochechule ohrazují a my, lidští obyvatelé domu lehce šílíme.

     S přibývajícími Bobinými léty odchází její zájem o jakékoliv kosmetické úpravy zevnějšku. Koupání, česání, stříhání drápků a podobné zásahy do jejího soukromí nepatřily sice nikdy k oblíbeným procedúrám, ale s nezbytným brbláním nám dovolila aspoň nejnutnější úkony, které  byly pro její zdraví nebo vzhled nutné. Situace dnes je jiná. Bobinka zatvrzele odmítá všechny pokusy o zkrášlení. Nerada se myje, ve vaně se tváří jako by se měla každou chvílí pozvracet, jen zahlédne kartáč, mizí ve svém koši v centru šatny a odmítá z ní vylézt. Když je přece jen hrubou silou vytažena, nadává tak, že si to za rámeček nedáme a po několika tazích hřebenem opět prchá do bezpečí. Manikura a pedikura probíhá výhradně  nejméně ve dvoučlenném personálním obsazení. Výjimkou však není ani čtyřčlenné, kdy každý z nás obsluhuje madam Bobi jednu tlapku. Bobina se za to na nás velmi zlobí. Když zlomíme násilím její odpor, cití se ponížena a uražena do hloubi duše. Zbytek dne stráví vykoupaná, učesaná a s ostříhanými drápky ve své kukani, kam odchází s hlasitým brbláním, které si lze přeložit jako: " Už nikdy s vámi nepromluvím, vy zrádci jedni!" Následující ráno jsou však mraky rozehnány a díky stařecké skleróze všechny naše hříchy zapomenuty. 

   Bobinka je zkrátka svérázné psisko, které jde s námi životem už 16.rok. Nevíme, kdy slaví své narozeniny, neboť když byla nalezena pobíhající po krajnici rušné silnice, nevlastnila rodný list, ani jiný identifikační průkaz, takže na datum příchodu na svět můžeme jen usuzovat. Stanovili jsme si jej na 1. lednový den. Tentokrát by měla mít Bobča na pomyslném psím dortu rovných 16 svíček. Jde s námi už kus života a já se neubráním vzpomínkám na nešťastné špinavé zvířátko plné klíšťat a bodláků, na její vyděšené oči, když přišla do našeho panelákového bydlení a získala rázem dva fousaté kamarády (Tinu a Bertíka). Vzpomínám na první procházky, první návštěvu cvičáku, z níž polekaně utekla, na postupné zvykání, na první překážky, první závody...Na vždy ostražité hlídání všech našich věcí.

      Běda tomu, kdo by jen tak zbůhdarma obejdoval kolem našich věcí. Klidně si na "pobudu" doběhla z parkuru, aby mu dala pořádnou "držkovou". Nezapomenu na naši první lesní vycházku, kdy naprosto podlehla svým loveckým pudům a na 20min. zmizela v dálce mezi stromy. A také vzpomínám na tu úlevu, když se celá uběhaná vrátila. Snad nejoblíbenější je Bobina ve škole mezi dětmi. Vždyť už pamatuje mé tři třídy a letos se chystá do čtvrté :-). Bobina je prostě jedinečná - ostatně jako každý náš pes - jen ještě trochu jedinečnější.