Je nás osm psů

      "Jsme pozvané do Dobrého rána v televizi v rámci reklamy na naši připravovanou akci ," napsala mi tudle v chatu Veronika. Jsem od ní zvyklá na ledacos, jen kvalita jí naplánovaných akcí stále přitvrzuje. Pod její taktovkou jsme už s Annie absolvovaly vícero vystoupení, o nichž jsem si myslela, že nikdy neabsolvuji. "Potřebuji zastoupit na plese," oznámila mi před časem a tak tancujeme před rozjařeným obecenstvem v pozdních večerních hodinách. "Mám předváděčku na jedné akci a něco mi do toho vlezlo, nevzala bys to s Ann za mě?" A tak coby klaun ochotně vbíhám do manéže a přesvědčeně zvládám svou přirozenou roli. Televize tu však ještě nebyla. A v přímém přenosu. Po těch letech s Veronikou zjišťuji jistý posun myšlení. Jestliže dříve k uvrtání mé osoby do akce potřebovala několik dní, dnes vycvičeně kývám i na tuhle šílenost během několika minut. Vyhrazuji si však právo na podmínky. Ta zásadní zní: "Nebudu mluvit, jen cvičit s Ann." Veronika souhlasí a písemně si zpracovává svůj projev k národu. Čítá záhy několik hustě popsaných listů formátu A4. Do tří dnů je bude muset zvládnout i pamětně. Domlouvám si v práci inkriminovaného dne pozdější nástup. Už nelze couvnout...

      Jakožto zatím ne světoznámá, avšak k tomuto cíli směřující grupa "Psí umělci", přijímáme účast na akci většího formátu "Zažít Ostravu jinak". Verča promýšlí koncept přípravy. Středa má být zasvěcena výrobě psích sušenek. Nutno podotknout, že v naší kuchyni. Na středeční odpoledne zde dávám rezervaci. Obeznamuji rodinku s plánem a nikdo nemá výhrady. Přidávám odvážnou informaci, že Verča dorazí i se svou trojčlennou smečkou. Bez reakce. Pravidelný trénink mého muže se přeci musí někde projevit :-). A tak přichází den pečení. Před domem zastavuje Verčino fáro.Tušíc radovánky z něj vybíhá Hopsinka, Biaggi a důstojně vystupuje hrabě Erny.  Annie je radostně obíhá, Tory hlasitě vítá, Keysa očichává. Cherry s Bobinou se nespolečensky stáhnou do klidu domova. Necháváme tedy psí umělce pobíhat "umělecky" zahradou a my se vrháme na výrobu psích delikates.

    Na stole se objevují ingredience hodné proslulého výtvoru Pejska a Kočičky, avšak špetka kulinářského citu dokáže z nich vyrobit kvalitní substanci, která obstojí v těch nejpřísnějších  chuťových i výživových měřítkách. V provozu je mixér, vál s válečkem, formičky na vánoční cukroví a trouba fachčí na plnou ...elektriku :-). Brzy se z ní line úžasná vůně. Jen naprostý ignorant dokáže tento rajský odér nazvat smradem. Psí čumáčky mají hotové hody. Než se dobroty upečou, zahraji si na canisterapeutického figuranta. Verča mne, ležící na dece, obkládá svými dlouhosrsťáky a sonduje moje pocity. Nebýt Biaggiho neposednosti a Ernyho ( polštáře), odchodů  až mi hlava bolestivě ťukne o dlažbu, byly by zážitky bezchybné. Vřele doporučuji vyzkoušet.

    Za nějaké dvě hodinky už balíme hotové psí mlsky a podnikatelsky debatujeme o finančních otázkách, přesněji...kolik můžeme za tyto zdravé, s láskou pečené, výživově cenné poklady od lidí žádat. Přestože svou originalitou jsou k nezaplacení, shodujeme se na pouhých 10 - 15 Kč za krabičku. Snad nám to na ty Kanáry vystačí.

    Ve čtvrtek se Verča dnem i nocí učí svůj mnohostránkový scénář. Televizní show se nebezpečně blíží. Je třeba se domluvit na ráno, ale Veronika nereaguje na výzvy, nereaguje na SMS ani na volání. Biflování ji pohltilo docela. Konečně v pozdních večerních hodinách zasvítí u Verčina jména na fb zelená tečka. Střílíme po sobě rychle písmeny, abychom si ujednotily čas srazu. Nakonec si domlouváme "pojistku". Kdo z nás se vzbudí dříve, prozvoní tu druhou. Přesně dle své nátury (chodit všude s výrazným časovým předstihem) nastavuji budík na 3:20 hod. "Pojistka" mě nakonec budí ještě o čtyři minuty dříve. V době, kdy pracovníci na noční mají před sebou ještě notnou část směny, vstáváme vstříc televiznímu natáčení. Kolem čtvrté zastavuje před našim domem auto. Verča hodlá vyvenčit Ernyho a Biaggiho na naší zahradě. S tím ovšem velice hlasitě nesouhlasí Annie. Z obavy o svůj život, o nějž bych mohla brzy přijít rukou rozespalého táty, běžím rychle ven upozornit Verču, aby raději zavedla psiska vykonat svou potřebu do blízkého lesa. Probíhám kolem oken Evčina bytu a její hlídající holky rozhodně nezůstávají v klidu. Řvou jako na lesy! Vracím se domů utišovat Annie a tu slyším na schodech dusot a zoufalé volání:"Někdo mi běhá před okny, bojím se." Je to Evka s vytřeštěnýma očima. Tlumeným hlasem ji vyzývám ke klidu a vysvětluji, že před okny nepobíhal zloděj, vrah ani maniak, nýbrž já. Opravdu cvokhaus hadra!

     Ve 4:30 vyjíždíme. Řídím. Do centra a s navigací.  Místo aby se Verča soustředila na jízdu a byla mi výraznou oporou, vyžaduje nekompromisně, abych jí kladla dotazy jako v televizi. Na ně mi odpovídá fundovaně, evidentně nabiflovanými pasážemi svého scénáře. V tomto duchu docestujeme až na místo. Že budeme točit v exteriérech studia, to jsme věděly, ale že ony exteriéry se nacházejí přímo před budovou ČT, kde kolem běžně procházejí zástupy lidiček spěchajících do práce, to byla pro nás moc nepříjemná novinka. Vynořují se představy, jak se uprostřed přímého přenosu  některý psí kluk zajde podívat zblízka na fešnou okolojdoucí psici nebo Andulka přivítat sympaticky vyhlížejícího člověka. Technici už připravují koberec, reflektory....je ale teprve necelých 5 hodin a tak parkujeme za rohem a ještě dobrých 20 min. čekáme, abychom nevypadaly nedočkavě. I tak přicházíme o víc než půlhodinu dříve. Jsme vylifrovány do maskérny, kde se na nás zřejmě nedostatečně vytížené maskérky opravdu vyřádí. Mám pocit, že s tímto upraveným ksichtem jdu uvádět sledovanou zábavnou show, ne tajtrlíkovat před kamerou se psem. Vždyť na kameru ani nebudu mluvit, tak nechápu proč jsem tak zkrášlená. Nakonec jsem postavena před nepříjemnou realitu. Vždy bude jedna z nás cvičit a druhá mluvit. Dva vstupy znamenají, že jeden mluvící bude i můj. Nejsem připravena...že já si ten Verčin scénář také pořádně nepřečetla! A tak nevím, na co myslet dříve - zda na to, co s Annie předvedeme nebo co kváknu až na mě kameraman namíří svůj ďábelský přístroj! Annie je v pohodě. Už si zvykla na koberec i světla a párek v mé ruce řeší vše. ...jak ta to má snadné!

    A už přichází režisérský pokyn. Verča si jde povídat a my s Annie cvičíme. Verča mluví plynule a klidně. Poctivá příprava nese své ovoce. Než se nadějeme, výstup končí. Nebyly to snad ani dvě minuty. Tak to bych snad mohla zvládnout. Měníme si psy a připravujeme se na druhý vstup. Každá po svém. Verča cepuje Biánka, já rozcvičuji mluvidla(když už neumím scénář)...popokatepetl...popokatepetl...

    Už je to tady. Celá ztrémovaná odpovídám na první otázku moderátorů. Kolik prý cvičím psů. Ihned na naši rodinku prásknu, že..." když se sejdeme, je nás osm psů". Vskutku impozantní vstup :-). Naštěstí mne tento blábol nerozhodí, ale naopak pobaví a uklidní. Když máme vše za sebou, neopomeneme zdokumentovat naše působení v televizi společnou fotkou před logem ČT. Poblíž stojící pán se ochotně ujímá role fotografa. Přijímá iPad a velmi dlouho a soustředěně do něj hledí než oznámí "hotovo!" Teprve později mi dochází, že pán nebyl v práci s iPadem kovaný, čehož důkazem je rovných 27 záběrů jako důsledek málo zručného staccata na spoušti. Tímto výkonem zařadil se na druhé místo za jistého rekordmana, který dlouhým legato-stiskem vytvořil záběrů mistrovských 137.

Balíme fidlátka a odjíždíme. Čeká nás ještě náročná sobota.

     Sobota ráno nás přivítala těžkými mraky a hustým deštěm. Počasí, že bys psa nevyhnal. Celé dopoledne žhavím počítač a následně laminovačku. Přístroje poslušně vyplivují kvanta cedulek a tabulek, laminovačka je válcuje a tvoří z nich nepromokavé elementy, které odolají současným venkovním podmínkám. Potřeby pak vkládám do obrovského lodního kufru, jenž poslouží zároveň jako rekvizita. Na místo dorážíme s předstihem, abychom stihly do začátku nainstalovat vše potřebné. Notně poznamenány  deštěm přecházejícím místy v liják, rozbíjíme stany, klece, instalujeme cedulky, vykládáme zboží na pult...Než zacinkají první vydělané drobásky či se ozve potlesk pobavených diváků, jsou tady první ztráty. Razantní snahou zapíchnout slalomovou tyčku, utrpí tato Verčinou nohou smrtelný úraz. O nedlouho později "umírá" i druhá. Naštěstíá se kšefty hejbou a tak si celoodpoledním tajtrlíkováním vyděláváme na přesně dvě nové slalomové tyčky. 

   Když večer končíme poslední cvičení, Evka doplete poslední hračku, Blanka prodá poslední sušenky, uklidíme překážky...jsme K.O. my i psi. Super zážitek a plány na příště :-). Jste za rok srdečně zváni!