Jen si tak tančit životem...

    Ještě v dubnu jsem se dušovala, že si od psích akcí dám trochu oraz, ale už vzápětí jsem v diáři vyplnila téměř všechny květnové víkendy dogdancingovými vystoupeními. Jediný, co tam zbyl, jsem zaplácla agi - trojzkouškami. Byly kousek od nás , tak...nevyužijte tu šanci !
   
        Trojzkoušky agility v Třebovicích jsem absolvovala s Cherry i Annie. Cherry obstála docela dobře. Dokončila všechny tři běhy, z toho dva dokonce na bedně. Bohužel vždy s jednou drobnou chybou. Annie jsem první, poměrně hezký, běh pokazila nešťastným zkratem na předposlední překážce. Ve druhém běhu jsme si u jedné překážky vzájemně neporozuměly a v tom třetím Annie už jasně demonstrovala, že se akce nějak neúměrně protáhla a že tedy odchází z parkuru předčasně - alespoň si očichat stromky okolo ohraničené plochy, když už notnou část tak krásného dne musela čumákovat v autě. Vzhledem k tomu, že odmítala svůj objekt čichání dobrovolně opustit, musela být zpět na parkur potupně přinesena v náručí. I přes tři běhy ukončené zkříženýma rukama na hrudi paní rozhodčí mám (možná příliš sebevědomý) pocit, že nám to jde spolu lépe a lépe. Až do středy tohoto týdne byly vzpomínky na závody velice živé. Přičinila se o to zejména má záda a můj dekolt, obojí tak hezky pogrilováno na zrádném jarním slunci. 

Cherrynčiny běhy ZDE

     Od čtvrtka začala pracovat na plné obrátky zase moje palice. Musela promyslet a připravit program na sobotní dogdancingové vystoupení. Tentokrát se jednalo o veletrh "pro celou rodinu" ve frýdecko - místecké hale Polárka. Veronika si odjela klíďo - píďo na kvalifikační závody do Děčína a nám jen stroze přikázala předvést co nejlepší výkony ve dvou půlhodinových blocích. Ještě nám stihla poslat scénář a ....snažte se, holky :-). Tak úplně samy jsme v tom s Annie a Cherry nezůstaly, šla do toho s námi i Andrejka a její sestra Kristýnka. Moderování se ujala již osvědčená paní kolegyně. Ta jediná se na akci bezmezně těšila. Ke svému originálnímu komentování přidala neméně originální ohoz (tentokrát v motorkářském stylu) a také řadu "heftů" z její soukromé dílny. Co na tom, že jsme  v jejím podání mnohdy doznaly jiných jmen, staly se chovatelkami roztodivných psích ras nebo dosahovaly úspěchů, o kterých se nám ani nesnilo. Cíl - pobavit lidi- byl vždy stoprocentně splněn. 
   
        V pátek jsem pociťovala velkou nervozitu. Srovnávala jsem si všechny rekvizity, nahrávala hudbu, to vše jsem koordinovala přes facebook s Andrejkou . Na klidu mi nepřidala ani skutečnost, že k cíli budu navigována naším Hugem. Když vyzvedávám paní kolegyni, nechám Huga konečně promluvit. Jsem však nemile překvapena. Hugo kuňká jako moje žákyně Terezka Kropáčová, když předčítá třídě ze Slabikáře. Nahluchlým uchem se snažím zachytit alespoň základní údaje. Sem tam mrknu na monitor, zda jedu správně, ale když udělám v křižovatce díky tomu chybu, vím, že musím zastavit, abych se pokusila přivést navigaci k rozumu. K završení smůly se mi místo požadovaného zesílení podaří ťuknout kdesi do obrazovky, která  tímto rapidně mění měřítko zobrazované mapky, takže teď už nejen že prd slyším, ale orientovat se nemohu ani letmými pohledy na obrazovku. Napínavou jízdu završujeme dojezdem k cíli. Mohu se poplácat po rameni za tento řidičský počin.

     V 11 hod. začíná první vystoupení. S Andrejkou, její sestrou Kiki a paní kolegyní připravujeme rekvizity a sumírujeme, jak vše půjde za sebou. Hrkne v nás ve chvíli, kdy zvukař suše prohlásí, že hudba z fleschky nelze spustit. Nenapadá mě žádné řešení než si sbalit fidlátka a co nejrychleji zmizet. Přichází další chlopek a ten přináší nějaký přístroj. Přes něj se dostáváme ke kýžené muzice. Pak už vlastně jde vše ráz na ráz. Půlhodinový blok má děsné fofry. Vždy po několika minutách se střídáme na place, ve volných dvou - třech minutách si musíme připravit rekvizity, případně narvat psa do příslušného kostýmu :-D. Končíme s propocenými triky a ve stavu zchvácenosti. Představa, že toto absolvujeme ještě jednou, je krutá :-(. A opravdu po třech hodinách odpočinku jsme zralé spíše do postele než na prkna, která znamenají svět. Ale kšeft je kšeft, proto disciplinovaně vyčkáváme prvních tónů odpolední produkce. Annie toho má dost. U některých cviků se tváří jako by absolutně netušila, co se po ní žádá. Ale chápu to. Je to pes, ne stroj. Nezlobím se na ni :-). Vystoupení dopadá dobře. Zvládáme jak tanečky, tak kousky s rekvizitami a módní přehlídku. Pódium obkrouží Cherry s motýlími křídly v rytmu známé odrhovačky "Chytila jsem na pasece motýlka", pobaví Mejza v sukýnce "hula-hop" a také Nelča balancující na balanční čočce. Annie - elegánka- nastaví pomyslnému slunci svou obrýlenou mordu. Lidem se vystoupení líbí. Spokojeně si hladí kožíšky psích umělců a bombardují nás nejrůznějšími dotazy. Balíme fidlátka. Je jich dost a některé jsou docela těžká. To mi nedaruje má bederní páteř, která mě pak celý následující týden nechává v napětí, zda půjdu na nemocenskou nebo ne. 

   O týden později nás čeká Dětský den v Bohumíně. "Předskokana" nám dělá sám Václav Upír Krejčí. Řádně dětičky rozparádí, takže  jsme nakonec rády, že máme svůj prostor vyhrazen vyvýšeným pódiem. Z vystoupení jsme brzy doma, patří mezi ty méně náročné.

 Zato červen zahajujeme hned záhulově. Vystupujeme v naší škole. Pro každý stupeň zvlášť. Spolutanečnicí mi je tentokrát dcera Eliška se svými psicemi. Annie, Cherry a Bobinka čekají na vystoupení ve škole už od samého rána. Annie zajišťuji v kleci, Cherry s Bobinou vyčkávají v kabinetě. Když kolegyně neopatrně kabinet otevře, obě psice hbitě proklouznou a vydávají se na obhlídku školy. O jejich výskytu se dozvídám útržkovitě z kusých zpráv žáků. Cherry zřejmě ve snaze mne najít bloumá chodbami s Bobinou v patách. Hluchá seniorka jde vytrvale vpřed, nehledě a "neslyše" svým vytčeným směrem. Obě utečenkyně jsou naštěstí lapeny včas, dříve než stihnout pláchnout přes vrátnici "na svobodu". 

       Nebudu to protahovat. Vystoupení začalo v 11 hodin. Když Annie uviděla (a uslyšela) to množství dětí v tělocvičně, rozštěkala se na plné pecky. V té chvíli jsem krapet zapochybovala, že nějaké vystoupení z její strany proběhne. Vypadala  jako ubrblaný chlap v hospodě po třech pivech. Nadávala na vše jako špak...ještě že jí nebylo rozumět. Každopádně byla pěkně vytočená, co to zase panička sehnala za kšeft. Musela jsem nasadit ten nejvyšší (rozuměj - salámový) kalibr, aby přece jen zafungovala. Povedlo se. Postupně se zahřívala až do provozní teploty a zdárně své vystoupení dokončila. Zdá se, že si budu muset pomalu zvykat na její "hvězdné manýry". Nyx, Jive, Cherry i Bobinka se předvedly, jak nejlépe mohly. Bobina dokonce i ve svém pokročilém věku ostražitě ohlídala vodítko a po akci v části "hlazení a ňuhňání" sklidila  ten největší obdiv. Myslím, že si ji přišli pohladit snad všichni žáčci školy. 

Fotky ZDE

  Dlužno dodat, že akce byla spojena se sbírkou darů pro opuštěné pejsky v útulku Dětmarovice. Darů se sešlo hodně. Zájem dětí a jejich rodičů rozhodně zahřál u srdíéčka :-)

      Smršť dogdancingových vystoupení přeruší příští týden sympatická agi akce v Hranicích, kde s holkami  po delší době poblbneme na překážkách, abychom  následující dva víkendy opět tancovaly. Vypadá to, že Ann mění se ze "sportovkyně" na " umělkyni", samozřejmě taneční. Je otázkou času, kdy bude trvat na tom, abych před jejím jménem uváděla zasloužený titul "Pbr" (primabalerina). Tak tedy Pbr. Annie, díky za všechna ta vystoupení, jsi skvělá parťačka :-)