KOKY HBITÉ SKOKY ZAHAJUJE ZÁVODNÍ KARIÉRU
Nadešel čas zúročit s Koky hodiny tréninků na závodním poli. Dosažený věk 18 měsíců mě ponouká otrkat zvířátko psychicky a užít si trochu toho adrenalinu i z mé strany. Pro start závodní kariéry vyrážíme do Brna. Běhá se v hale s příjemným povrchem umělé trávy a sympatickým zázemím. Jsem upřímně zvědavá, jak Koky svůj první start zvládne.
Snažím se o její radostné rozpoložení. Nabízím mňaminky, přetahuji se o hračky a také koukám vypadat pohodově, abych na ni nepřenesla svou nervozitu. Přichází první běh.Odložení na startu klapne (co jsme se s ním natrápily...!!!), Koky vybíhá směle na plac. Zbrždění kdesi u čtvrté překážky je způsobeno Kokynčiným nutkáním cosi zajímavého si očichat. Rázem mi hlavou proběhne vzpomínka na Barunku. Rezavý vořech šmrncnutý teriérem, figurující na startovkách jako "pes drákulovitý"pro svou drsňáckou náturu, prokládal totiž své běhy prvky noseworku. V každém terénu snažila se ta psí holka vyhledat cosi zajímavého. Skvěle rozběhnutý parkur byl tak často proložen mým zoufalým odvoláváním rezavky z noseworkové chvilky do rozběhnuté trasy disciplíny - agility. Že bych si po letech měla toto zopakovat u Koky Hbité skoky? Čichací mezihra naštěstí trvá jen krátce a i když se v průběhu parkuru ještě zopakuje, běh nevypadá zase až tak marně. Částečně mě opouští svazující tréma a na zkouškový běh nastupujeme odhodlaně a poměrně v klidu. Danou trasu absolvujeme v tempu, s dvěma handlerskými chybami, které nás stojí trestňáky. Přesto končíme na krásném čtvrtém místě. Bez noseworkových vsuvek.
Třetí běh - agility- byl prošpikován pastičkami. Do několika jsme se s Koky "chytily". Sympatický rozhodčí Roháček, přestože jsem měla ten den narozeniny, odmítl přivřít své přísné rozhodcovské oko. Disk.
Oťukány prvními společnými závody rozhodujeme se pokoušet štěstí na dvojzkoušách ve Svidnově..První zkoušce je přítomna i Eliška. Zkušeným trenérským okem vyhodnocuje nejvhodnější způsob vedení parkurem a ten pak striktně vyžaduje u mého běhu. Jeden úsek mi tam vůbec nesedí, nejradši bych inkriminované místo vyřešila jinak. Pomaleji, ale na jistotu. Tajně doufám, že Elišku ze závodů odvolají třeba nějaké neodkladné pracovní povinnosti, aby neviděla, jak obávaný úsek zmastím. Marně. Jdeme s Koky na řadu a Eli nás pozorně sleduje. Odložení na startu vyšlo, náběh do slalomu stihnu ošéfovat, zóny jsou nešizené...blíží se obávané místo. V hlavě dotírá rebelská myšlenka, že si to přece jen půjdu po svém. V poslední chvíli to ale risknu. Kupodivu místo zvládáme bez újmy - trestných bodů - a do cíle vbíháme čistě. Nejvyšší stupínek a výborná ve výkonnostním průkazu nás hodně těší. Tedy mě, protože Kokyně je to úplně putna.
Druhou zkoušku zaběhne Koky také velice hezky, ale doplácí na oblibu zónových překážek. Ačkoliv hrozící nebezpečí předvídám a snažím se místo handlersky ošetřit, aby byla Koky důrazně srozuměna, že má dát přednost tunelu před Áčkem, potvůrka přesto prověřuje, zda odměna na zóně nemohla by být už v této fázi parkuru. Místo odměny se ozve nekompromisní píšťalka, která nám bere veškeré naděje na další úspěch.
Třetím závodům - opět v Brně - předchází rodinná akce. Z jejího načasování nemám vůbec radost. Degustace deseti druhů španělských vín prokládaná ochutnávkou gurmánsky zajímavých pokrmů ve mně vyvolává obavy, co toliko vína učiní s mou palicí a zda místo kvalitních sportrovních výkonů neproploužím se parkurem jako mátoha s opičí indispozicí. Obava ukazuje se lichou. Noblesní akce v příjemné atmosféře společnosti těch nejbližších nakonec nezanechává na mé kondici žádné výrazné stopy. Víno je velmi kvalitní, takže ani degustovaných 10 vzorků nezpůsobí mi jakoukoliv újmu. Debužírujeme si na luxusním menu, červená vína válíme znalecky po jazyku a posloucháme zajímavé povídání o jejich původu. Odcházíme obohaceni o nový společenský a gurmánský zážitek.Po kratší noci vstávám na závody časně, avšak v dobré náladě.
Všechny tři běhy jsou pro nás výzvou. Parkury nejsou snadné a jejich zvládnutí se ukazuje nad naše (nebo tedy spíše mé) síly. Když už dokážu poslední běh technicky ucházejícně ošetřit, chybí mi snad dva rychlejší krůčky k tomu, abych zabránila diskvalifikaci. Po trojích závodech jsme připraveny na další. Trénujeme a těšíme se až se zase postavíme na startovní čáru. Věřím, že postupně se spolu naučíme odvést i bezchybné výkony. A jestli to bude za měsíc nebo za rok, není už tak podstatné, vždyť nás to tak baví.
Vytvořeno službou Webnode