LAZCE MÁME V LÁSCE

     Od mládí patří k mým oblíbeným hry s písmenky a slovy. Takový slovní fotbal byl odedávna ideálním řešením při dlouhých chvílích třeba na rodinné dovolené nebo třeba školním výletě. Usilovné přemýšlení nad volbou slova, jež bude soupeři pověstnou "poslední ranou", stávalo se mnohdy marným, to když můj otec s ďábelským smíchem vytasil se vražedným trumfem typu: ekonomie, bulimie či třeba Sicílie. Jak to souvisí s tréninkem agility, o němž hodlám psát? Zdánlivě vůbec, v konkrétním případě této dvoudenní intenzivky však velmi. Do slovníku "vražedných" slov pro slovní fotbal mi přibylo další, mnou dosud neobjevené. TRAJEKTÓRIE. 

     Vytýčený parkur jich obsahoval spousty. Těch ideálních i těch úplně špatných...jen si správně vybrat!  Takto nějak začal se náš intenzivní trénink v Mokrých Lazcích pod vedením slovně kreativní Veroniky.  Když dnes pomyslím, že by deštivé počasí, ohrožující tuto prima akci, neustalo, možná bych nové skvělé slovo nikdy nepoznala.

       Intenzivka však jednu výraznou vadu na kráse přece jen měla. Konala se souběžně s významnou akcí - EO, kde byla nominována také Eliška. Smysl pro odpovědnost nedovolil mi ale na poslední chvíli odříct Veronice na intenzivním agilitění svou účast. Naštěstí se nastupovalo na buzerplac až v pozdním odpoledni. Od pátečního rána jsem se přišpendlila k počítačovému monitoru a bedlivě sledovala dění. Eliščino družstvo mělo po dvou bězích  součtové vítězství v kapse a účast na nedělním finále zaručenu. Poté jsme s Evkou sbalily fidlátka a odfrčely do Mokrých Lazců, inspirovány výkony těch nejlepších, na sobě pracovat. 

      Kdekterý agiliťák by se vskutku podivil nad netradiční výbavou, kterou jsme spolu s psisky a klecemi vytahovaly z fára. K taškám jsme totiž smýkaly i dřevěná polena a noviny, nezbytnou to potřebu k večernímu grilování, o niž mi Verča těsně před odjezdem ještě narychlo napsala. Panáčovic smečka čítala 4 členy. K Evčiným dvěma cácorkám přibyl i Damien, tříměsíční  psí spratek odložený u nás zaneprázdněnou Eliškou "na službu" a z mých holek jela tentokrát Cherry. Poslední dobou je, holka, nějaká jako bez života, proto jsem ke společnému pobytu  nominovala ji. 

      Na lazeckém cvičišti se při našem příjezdu už v rožku krčil drobný stan, vedle něhož stálo křeslo a malý plastový bazének pro ochlazení zvířete. Brzy přibyl druhý plátěný přístřešek. Naše obydlí se mělo řešit teprve po pátečním cvičení. Situaci nám zkomplikovala Eliška, když nám dva dny před naším odjezdem zabavila stan ke svému přebývání v Itálii. Rády jsme tedy využily laskavé nabídky k nastěhování do Verčina fungl nového hangáru. Stavbě a nastěhování však předcházely zhruba 3 hodiny urputného snažení na buzerplace, kde jsme potily krev a ke konci výrazně prokládaly běh držkopády. Zatímco dřevěná polena jsem ve svých tábornických potřebách měla, kopačky zůstaly doma. Když padla rosa, běhy stávaly se divácky zajímavější. Zejména ty mé :-). Zachránily mě kopačky od Evky, která se sice na jejich půjčení moc netvářila a mé tenisky obouvala očividně štítivě (kdyby měla ještě aspoň jednu ruku, využila by ji demonstrativně k ucpání svých nosních dírek), ale jakožto milující dcera vytušila, co se patří.

   Po tréninku se stavěl hangár a připravovalo ohniště k opékání. Nemohlo mi uniknout, že úkoly - přinést nejrůznější potřeby, byly spravedlivě rozděleny. Blančin zněl - vzít pilku a tak brzy z hlubin místního lesíka přinášela vítězoslavně čerstvé větve, z nichž další účastníci grilovačky krouhali špičaté napichovací pruty.

 Náš Damien konečně dostal prostor k běhání a začal okamžitě pracovat na večerní únavě. Ostatní psiska zaslouženě odpočívala u vznikajícího ohniště. Opékání zakončené gurmánským zážitkem se protáhlo do pozdních nočních hodin. Dobře jsme se bavily, jen Verčina představa dokonale znějícího pěveckého sboru "Lazecké hlasivky" zůstal nadále nesplněným snem. Absence hudebních nástrojů totiž měla za následek jen jeden pěvecký pokus - hit "Kdyby tady byla taková panenka", jímž plánovaný koncert bohužel skončil. Není však všem dnům konec. Příští intenzivka  bude mít přenosné nástroje přímo v propozicích a účast bez nich bude penalizována zvýšeným účastnickým poplatkem oproti "nástrojářům".

    Buřty, flákota i batáty dogrilovány, psiska pospávají vedle páníčků...další horký den před námi. Táborák hasíme a odcházíme nabrat síly do stanů. Chvíli sloužíme malým psím drzounům jako trampolína, ale netrvá to dlouho a usínají i oni. Skoky na "trampolínách" zahajuje Torča po páté ranní. Nehybné "trampolíny" ji ale nebaví a tak ještě na dvě hodiny usíná.

                            Zájemci o hody tzv. LUKULÁCI
                     (Damien dostává své první lekce loudění)

     Ráno Veronika překvapila dokonalými lukulskými hody. Na improvizovaném stole bylo opravdu bohatě prostřeno. Rohlíky se sýrem a zeleninovou oblohou, plátky sladkého perníku, mrkvové sušenky. Po vydatné snídani jsme nastoupily k dalšímu běhání. Cherry bohužel vstoupila do stávky. Běhat v tomto vedru pokládala za holý nesmysl. Možná projevila více rozumu než její bláznivá panička, odhodlaná prohánět se trajektóriemi parkuru ještě celé dopoledne. Je to s podivem, ale v tom nesnesitelném vedru jsme i to běhání přežily. Už teď vymýšlíme originální přenosné hudební nástroje na příště :-D

Hopsinku jsme shledaly ve velmi zbědovaném (rozuměj nevyčesaném) stavu. Zželelo se nám jí a trochu jsme ji zcivilizovaly. Požadovanou slevu za tuto službu jsme však skrblicí Verčou samozřejmě nedostaly :-D.

A ještě volná veršovaná tvorba inspirovaná okouzlením z nového "verba" :-D

Viktórie z Tramtárie
běhala trajektórie.
Blbě a teď nosem ryje
v zemi cvičák Řeporyje.
Duševní to symfonie
tato malá komedie,
nebýt ovšem lapálie
s nosem slečny Viktórie.
A tak milá Viktórie
v koupelně teď nos si myje,
vzápětí jej chirurg šije,
slečna bolestí tam vyje.
Verča do hlav nám všem lije:
Dodržte trajektórie!
Jaká však to rebelie,
kašlem na trajektórie :-(
Slovo TRAJEKTÓRIE
vstoupí do histórie :-D