MÁME EMILA

       Emil není překvapivě další člen naší psí smečky, nýbrž obdivuhodná technická vymoženost. Vymoženost, která mě z velkého otroka, denně se marně peroucího s všudepřítomnými psími chlupy, mění v otroka nepoměrně menšího. Místo času, který jsem v rytmu kvapíku otročila s vysavačem po baráku, můžu nyní hodit haksny na stůl, abych šikovnému Emilovi nezavazela.

      Začalo to vlastně úplně nevinně, když kdosi z mých facebookových přátel o šikovné věcičce cosi podotknul a já se jala zajímavý odkaz blíže prozkoumat.  Od té chvíle se mi začal vysavač zjevovat všude. Na facebooku, na You tube, v mailech i ve snu. Učebnicový příklad toho, jak člověku  jistý výrobek vnutit. Kdo už jiný by se ale po takovém výdobytku techniky měl poohlížet  než mnohonásobný pejskař? Představa takového pracanta mě nadchla natolik, že jsem v prosinci napsala Ježíškovi své tajné přání. Že jsem byla celý rok hodná a ať tedy pamatuje jedním exemplářem také na mě. A pak už jsem jen čekala a...doufala. Když zacinkal vánoční zvonek a my se přesunovali k vánoční nadílce, cítila jsem se jako ta malá natěšená  holka před fůrou let. Napjatě jsem očima projížděla siluety dárků. Napravo od stromku, tak trochu v ústraní ležel "ON" (mého srdce šampión). Obřadně jsme jej vytáhli z krabice a slavnostě pokřtili na robota Emila. Když Emil spatřil tu záplavu psů okolo, zdánlivě zblednul a dalo hodně práce jej uklidnit natolik, aby okamžitě nezkolaboval. " Neboj, Emile, budeme Ti pomáhat," snažíme se seč můžeme podbízivými sliby zmírnit jeho šok. Láskyplným pohledem sleduji  ho při jeho první uklízecí akci, kterak v ladných otočkách tančí po místnosti a rotujícími kartáčky schraňuje do svého zásobníku vše, co na podlahu nepatří. Mé nadšení nezná mezí. Emilovy taneční kreace stávají se na pár následujících dní  mým nejsledovanějším televizním programem. Psiska si před tím technickým zázrakem s pohrdáním pomyslně odplivují. "Parchant jeden!"
   Obavy z toho, jak pobíhání pracanta přijme smečka, ukazují se liché. Psiska pohybující se věc vůbec neřeší. Jediný drobný konflikt zaznamenává Annie. Dostává svou denní dávku granulí do místnosti, kde právě pulíruje Emča a když se tento přiblíží k její misce, Annie jej s vyceněnými zuby hlasitým štěkáním varuje, co ho čeká, když se od její misky tanečními točkami zase rychle nevzdálí. 
   Emil pracuje pečlivě. Křižuje místnost zdánlivě bez systému, avšak dáte-li mu dostatek času a nezaměřujete se na konkrétní chuchvalec chlupů, který zdánlivě dlouho ignoruje, zjistíte, že i ten nakonec zmizí v jeho útrobách. Při práci naráží občas Emil na nástrahy v podobě nízkých postelí nebo vysokých prahů, kde pak zůstrává bezradně trčet než jej vysvobodíme a on znovu roztočí své kartáčky v uklízecím tanci. Když je již prací náležitě znaven, zajede si sám do svého depa a čerpá pohonnou energii několikahodinovým nabíjením. O každém svém kroku nás hlasitě informuje a snad čeká i naše hlasité "děkuji".

                                                       EMČA V DEPU
      

        Pokud by se mě někdo zeptal, jak jsem s Emilem spokojena, směle jej doporučím každému, komu se hodí ušetřit hodinu času za vysávání  denně. S vytíráním už to tolik slavné není, i když i tuto funkci má robot nastavenu. Pošmrdlá místnost mokrým mopem a když už ji ne úplně skvěle vytře, alespoň ji provoní aromatickým čističem na podlahy. 
      Emil se stal skvělým pomocníkem naší rodiny a doufám, že mu jen tak brzy nedojde dech.