NAURÁCI, IDEME NA TO!

       Naurácké závody se staly neodmyslitelnou každoroční akcí našeho klubu. Na jejich organizaci se podílí svou troškou do mlýna snad každý jednotlivý člen. Pominu-li intenzivní práci určených jedinců na shánění sponzorů a další přípravné starosti okolo, práce nás - řadových členů -  začíná balíčkováním. Balíčkování patří mezi tradiční nauraspolečenské akce, na níž se scházejí "hlavouni" a "picmoši" klubu jako jedna velká rodina. V pracovním zápalu všichni společně třídíme nasyslené sponzorské dary, které dle pokynů hlavounů my- picmoši- rozdělujeme do připravených - letos papírových (recyklovatelných) tašek, nadepisujeme, svazujeme a přehledně ( v tom šíleném pracovním "nepřehlednu") ukládáme do připravených kartonových krabic. Odměnou za práci nám je příjemná kecací pohodička zakončená bohatou grilovačkou. Po letech balíčkování vřesinského letos poprvé proběhlo balíčkování v Žabni. 

   Méně příjemnou částí přípravy závodů je "den před". Scházíme se v nevelkém počtu na místě budoucího závodního zápolení a zajišťujeme vše potřebné. S kolegyněmi přivážíme několika fáry překážky z nedaleké haly. Záhul, zejména jde-li o zátěže tunelů. Je jich několik desítek a výrobci se evidentně vyřádili v konkurenčním boji o výrobu té "nej"(bohužel pro nás - nosiče) těžší. Ty vítězné jsou právě u nás :-). Tahání desítek zátěží do auta, z auta, při přestavbách parkurů a při následném úklidu zanechává na mém hřbetě neblahé následky, které se plíživě projevují až ke chvíli, kdy nastane "zkrat" a já zůstávám jedno nedělní ráno naprosto paralyzovaná, ale o tom jindy. 

       Přichází sobota a s ní se roztáčí závodní kolotoč. Na cvičák přijíždím jako jedna z prvních. Hlavnímn důvodem je obava ze zaparkování, jež je nám ztíženo stížností majitelů místních garáží a následným zákazem parkování před nimi. K parkování je nám vyhrazena nudloidní pěšinka, takže nacpat zde třeba desítku auťáků vyškolí v manipulaci s autem i dosud nevyškolené řidiče. Plán se mi zdařil, zaparkovala jsem na samotném okraji, což mi umožňuje i bezproblémové pozdější vyjíždění. 

       Banda se pomalu schází, dokončujeme přípravy, vítáme závodníky u prezenčního stolu. Počasí se letos tváří příjemně. Po několika letech teplotních a srážkových extrémů to konečně vypadá na slušné, důstojné podmínky. A už je tu "príjemný, veselý pan rozhodca Paľo Roháček". Nabúdam dojem, že s vtipným Roháčkom ide všetko lepšie. Žiadný spech, nervozita, všetko sa zvláda skvele. 

      Závodím jen s Koky Hbité skoky.Trochu jsem vypadla z pravidelného závodění, takže jsem nervózní. Jumping dobíháme s jednou chybou a jedním odmítnutím. Koky je  poněkud zakřiknutá. Zkouška je o poznání lepší, ale s jednou chybou není započítatelná do vyšší výkonnostní kategorie. Nevadí. Štafetový běh běžím s Dášou a jejím pudlíkem Drakem. Dáša se na svém úseku sice diskne, ale paradoxně se to ukazuje jako výhoda pro mě (přesněji mé nervy). S Koky si to mašírujeme rychle a bez chyby...když neneseme ono břímě zodpovědnosti :-D.

      Závody hezky ubíhají, počasí má rozum a pan rozhodčí smysl pro humor. Ta nejlepší kombinace pro všechny závodníky. Eliška, ač v očekávání a o pár kilo těžší, nastupuje na parkur i v závodní roli. S Nyx předvedou moc hezké běhy. Eliščna výpomoc na parkuru však neunikne pozornosti rozhodčího a po skončení prvního závodního dne to Elišce hezky zostra vytmaví.

      Situaci jsem odposlechla, avšak použitím krásného slovenského výrazu "ťarchavá" uvedla jsem pana rozhodčího do rozpaků. Přes svou slovenskou příslušnost mu toto krásné archaické slovo bylo neznámé a  musil vyhledat pomoc google překladače.  A tak přesto, že mám prázdniny, uděluji Paľovi pedagogickou lekci slovenčiny, kedy napokon nové slovíčko ako sa patrí vstrebá :-).

     Druhý den přicházím  závodit s předsevzetím, že s Koky si splníme zkoušku. A podaří se. Dokonce stojíme na pomyslné bedně a čistým během si plníme poslední krůček k přestupu do druhé výkonnostní kategorie. Nejsem sama, kdo se raduje. Nauráci předvádějí důstojné výkony a často je můžeme vidět na stupních vítězů. Vyhlašování výsledků je příjemnou tečkou za povedenými dvoudenními závody. 

A my se vrháme do práce na zjištěných nedostatcích, abychom za rok mohly opět dobře reprezentovat náš klub  :-)