Pes všude, kam se podíváš...

     Září má pro mne několik plusů a několik mínusů. Především je návratem k pracovním povinnostem :-( , které jsem po dva měsíce tak samozřejmě "sklila" v bohorovném slastném klidu domácích luhů a hájů. Září je však také nádherným přechodovým měsícem k podzimu a ten, jakožto nejnadanější malíř na světě, začíná kouzlit své pastelové obrazy všude kolem. Příroda pak poskytne mému náhlému pracovnímu šoku tu nejlaskavější terapii. Do výrazně plusových hodnot přiřazuji i pravidelný svátek agility, jenž na září připadá. Nejlepší z nejlepších vyrážejí porovnat své výkony ve světovém měřítku. Měla jsem tu čest několik šampionátů, coby nadšený fanoušek, zhlédnout v místě konání. Ten zážitek opravdu stojí za to. Tentokrát však do Francie nemíříme. Nemíníme se však ochudit o zážitek z fandění, z té pravé fanouškovské roztřesenosti, jež v konečné fázi přinese buďto bujaré nadšení nebo zklamané povzdechy. Drcené palce a mírné mrazení v zádech..."Češi !!! Češi !!!" Zakupujeme tedy "sledovací práva". Nebylo by to však to pravé ořechové, kdybychom fandili (vlastně fandily) doma jen tak samy tři. Proto obeznamuji široké agi okolí, že víkend patří nám a zvu všechny zájemce "do kina" k Panáčům. Tátovi doporučuji přesun do klidných vod rožnovské chaty jeho rodičů. Doporučení si bere k srdci a na víkend odjíždí. Je sice vzácným úkazem jedince mužského pokolení, jenž již nesčetněkrát  prokázal svou nezměrnou toleranci, přesto...nebo právě proto...chci jej uchránit od všeho toho cvrkotu, jaký by se měl podle všeho u nás odehrát.

       V pátek večer vařím kotel boršče, peču oblíbenou nauráckou buchtu a v lednici chladíme pět litrů burčáku. V sobotu ráno startujeme přenos. Fanoušci se pomalu scházejí. Vedou s sebou, dle svého přání, i své psí miláčky( to aby se inspirovali těmi nejlepšími :-) ). Vzniká "hlediště" a v zázemí švédské stoly. Všichni psi se pohybují volně po bytě až na Annie, která musí být po bujarém přivítání zavřena z preventivních důvodů. Jeden z diváků by totiž musel být pověřen funkcí hlídače všech připravených dobrot. Anninka je pověstná svým nezměrným kelpiím apetitem a na švédské stoly by se v nestřeženém okamžiku vrhla jako velká voda :-). Pod nohama se nám pletou všudepřítomní westíci, mezi nimi poštěkávají šeltie, pobíhají tru borderky, kavalír, pudl i australák, v neděli dokonce norwichský teriér...ve svých "voňavých dnech", přesto naprosto v pohodě. Nekonfliktnost velké smečky nám umožňuje nerušené sledování přenosu. V době přestavby parkuru vyrážíme na procházku. V sobotu čítá naše parta 14 lidských a 13 psích jedinců, v neděli je skóre 12:11. To ještě Vřesina nezažila :-). 

      Jen co obrazíme "rybníkový okruh", zasedáme opět do hlediště a neunikne nám ani jeden běh. Ke koukání se servíruje boršč nebo se občerstvuje každý dle své chuti. Pro přítomné děti je v provozu "dětský koutek" malých výtvarníků, posléze kroužek mobilových her.

      Odpoledne se počítač rozhoduje pro stávku. Přenos se "seká" a tak vyzývám naši Evku, aby připravila hlediště u ní v přízemním minibytě. Tam by problém být neměl. Evka odchází gruntovat a za 10 minut už přijímáme roli sardinek v pokojíčku rozměru snad 3krát 3 metry a brejlíme na monitor z Evčina lože. V centru zájmu jsou naše medíkovská "želízka v ohni". Družstvo, startující po bezva výkonu, z krásné 5.pozice. Napínavý (jako malé gatě :-D) vrchol dne však nakonec hatí nečekané ukončení přenosu. Těsně před vystartováním první české závodnice! Eliška zoufale přepíná, co se dá...nakonec zjišťujeme, že vše je marné...problém nemáme jen my, nýbrž všichni sledující. Klejeme! V družné fandící náladě sledujeme tedy alespoň On-line rozhovor na fb...Klejí všichni! Jednak za ztrátu přenosu, jednak za nepříznbivé písemné zprávy o neúspěšných bězích našich reprezentantek.  První den sledování končí. Účastnící odcházejí nabrat síly k zítřejšímu diváckému maratonu. Jen "westíková Gabka" ve strachu, aby jí ráno neunikla ani vteřina přenosu, ukládá se u nás k noclehu. 

     V neděli vše pokračuje. Mumraj a nepořádek je vykoupen báječnou atmosférou soudržnosti nás fanoušků. Společně držíme palce všem našim reprezentantům, radujeme se z výkonu neskutečně dokonalé mistryně světa Martiny, skoro bez dechu sledujeme závěrečné finále "velkých". Neshodujeme se sice v názoru na obtížnost parkuru (část osazenstva sympatizuje s obtížností hodnou údajně mistrů světa, část naopak pokládá velkou obtížnost za škodící plynulosti a potěšení oka diváka). Přesto své názory respektuijeme a nikdo nedostává ve vypjaté atmosféře do zubů :-). Konečně v poslední třetině očekáváme všechny tři naše závodníky. Napětí by se dalo krájet, snad i psiska drží zaťaté tlapky...bohužel místo tří jásavých výkřiků zažijeme tři hlasité povzdechy (Jeden z nich ZDE). Tentokrát to tedy nevyšlo, ale příště....příště budeme u toho!!! LIBERCI, budiž pochválen! :-D a Vy všichni, co jste ti naši nejlepší, taky!

PS: Moje velké poděkování patří všem, kdož se víkendu účastnili. Byl to pro mne skvělý zážitek. Děkuji :-)