PRÁZDNINOVÉ ZPRAVODAJSTVÍ

       Letošní prázdniny z nás měli naši pejsci radost. Nikam jsme jim neodcestovali a pokud na cestování přece jen došlo, byli přibaleni do zavazadlového prostoru a přesunovali se spolu s námi.  Nejčastěji k ochlazení v oblíbené řece Lubině, vyvolení pak strávili několik dní ve výcvikových táborech a  Michal také na služební cestě s tátou. Od té doby jej označujeme jako psa služebního.  

       Červencové vycházky do lesa byly ještě příjemné a pestré - tu focením, tu sběrem hub, tu focením čarokrásné přírody. Občasný deštík přinášel lesu tolik potřebnou vláhu, takže jsme vyrazili dokonce i na naše oblíbená místečka na Valašsku, abychom doplnili zásoby sušených hříbků do Vánoční Naurácké aukce. Jásající houbařské srdce však hned po dvou týdnech mělo útrum. Krajinu začalo sužovat sucho a tak košík coby důležitá součást houbařské výstroje a výzbroje zůstával smutně viset v garáži. Je tomu tak dosud, do konce srpna. Nezbývá než doufat, že třeba podzim k houbařům laskavěji promluví. 

      Zato výletů k vodě si psiska užila dosytosti. Sotva si všimla, že se ochomýtáme kolem auta a sbíráme po zahradě tenisáky, hlasitým štěkotem začala dávat celému okolí okázale najevo, že program následujících hodin je jim dobře znám. V mžiku se nasáčkovala do připraveného fára a mohlo se vyrazit. Ještě v červenci se naše smečka skládala z výborné plavkyně alla Venclovský - Annie, nadšené potápky Cherry, ve vodě se specifickým stylem plácajícího Michala a brodivky Koky.  Po několika plaveckých lekcích změnil se Michal na plavce s vytříbeným stylem a také Koky docenila výhodu pohybu ve vodě plavmo, takže když už jinak nic, naučili se všichni naši psi plavat. 

      Prázdniny využívám každoročně nejen k lenošení a relaxaci, ale také k domácím pracím, na něž mi při běžném pracovním vytížení nezbývá tolik času. Dochází na přerovnávání věcí ve skříních, odmražování lednice nebo leštění oken. Do konce prázdnin je z mého počátečního úklidového snažení houby, ale psychicky se cítím dobře, když výčet všech těchto vykonaných činností figuruje na velkém rodinném diáři vévodícím kuchyni. Delší dobu mě i ve snech strašila velmi neuspořádaná kotelna. Zabombardovaná věcmi všeho druhu si přímo žádala o pořádnou brigádu. Chopil se jí táta, aby mne příjemně překvapil, když se vrátím z tábora. 

       Tábory mě čekaly v srpnu hned dva. První z nich byl pro mě tak trochu premiérový. V překrásném přírodním prostředí obce Svojanov jsem strávila týdenní pobyt v roli instruktora agility. Mé obavy z vedení dospělých jedinců ukázaly se brzy zbytečné. Agilitychtiví lidičkové byli ve věku od zhruba 13 do 65 let a jejich ambice sahaly nejvýše k metě zvítězit v závěrečné táborové soutěži. A to podotýkám jen u těch nejsoutěživějších a nejctižádostivějších jedinců. Cvičení si i v neskutečných parnech letošního léta doslova užívali a mě těšilo, jak se snaží a jak je to baví. 

       Po týdenním pobytu vracela jsem se příjemně unavena, abych doma jen vyprala potřebné svršky a následující ráno je ještě notně vlhké naházela do kufru, který mě provázel na další tábor. Tentokrát jsem se v oblíbených Větřkovicích ocitla v roli "cepovaného".  Čtyři dny jsem se nechala prohánět po place a učit se pohyb po záludných parkurech Katky a Radky. Koky nastupovala na připravené parkury zprvu dosti nedůvěřivě a na startu zaháněla své rozpaky zuřivým drbáním, takže budila dojem zablešeného zvířete. Jak jsem však brzy prohlédla, byl to jen psychický ventil, když na startu se moc "necítila". S postupem dní se však drbání vytrácelo a Kokynčina rychlost zvyšovala. Horko stále ztrpčovalo fyzicky náročné běhání, ale dalo se přežít.

        Aby i Annie si přišla na své, účastnila se hned několika kulturních akcí. Po záhulovém červnu plném vystoupení přišly prázdniny jen s dvěma akcemi. Shodou okolností byly obě pro seniory. Rychvaldský Den seniorů se konal v Kulturním domě a v hledišti se sešlo snad více než 50 babiček a dědečků. Spolu s Andrejkou a paní kolegyní, osvědčenou to moderátorkou našich výstupů, předvedly jsme své vystoupení a ve velmi přátelském prostředí sklidily ovace přihlížejících.  

                           
       V Domově seniorů Korýtko se na vystoupení sešla velká skupina Nauráků. Z původního plánu předvádět agility sice sešlo z důvodu obavy z deště, avšak každý se svým čtyřnohým miláčkem nějaký ten kousek uměl, tak se improvizovalo. Annie se rozhodla trochu zlobit. Stísněný prostor snad 3 X 3 metry a babičky na vozících okolo udělaly své. Annie se začala hlasitě vyjadřovat k nepříznivým podnmínkám cvičení a když pak do prostoru navíc nečekaně vběhlo malé dítě, sama jsem cítila, že je to pro ni moc těžké a raději jsme předaly štafetu dalším. Zato Koky, která se teprve zaučuje, zvládla celé prostředí velmi dobře a dokonce zafungovala v samém závěru akce jako canisterapeutický pes a nechala se od seniorů trpělivě hladit. 

       Závěr srpna patřil ještě jedné tradiční akci. Přípravě cen a uvítacích balíčků na závody Naury. V dolních prostorách domu už nejméně týden smrděly sušené prasečí uši, pohovka u krbu byla zahlcena psími časopisy, všude samé krabice a krabičky, sáčky a tašky... Zkušeně jsme se však poprali i s tímto úkolem. Sešly jsme se v počtu kolem deseti pomocníků a práce nám šla hezky od ruky. Za své pracovní úsilí byli všichni odměněni chutným grilovaným bonusem v podobě tátou uklohněných grilovaných pochutin. Maso, klobásy, sýt nebo zelenina...sortiment byl pestrý a chutný.

        
      V této chvíli zbývá do závodlů jeden den. Bude ve znamení přípravy cvičáku, dolaďování a finální organizace. Nezbývá než si přát, aby všechno dobře dopadlo, závody se podařily a líbily. Bylo by to to nejhezčí zakončení prázdnin, jaké si můžu jen přát.

Dvě videa, která o prázdninách vznikla:

Svojanov a moji "mírně pokročilí" :-D ZDE

Koky na táboře agility ZDE