Ostravské nákupní centrum Avion slaví v letošním roce své 15. narozeniny. K této příležitosti byly uspořádány honosné oslavy po několik víkendů za sebou. Pořadatelé usoudili, že by oslava nebyla tou správnou oslavou, kdybychom na ni chyběli my, pejskaři. Byli jsme osloveni, coby věhlasná dogdancingová společnost "Psí umělci" asi dva měsíce dopředu, abychom vystoupili s nějakým zábavným představením. Ale znáte to...když vám termín nešlape na paty, máte stále pocit, že času je ještě dost a dost. A tak to nejintenzívnější nacvičování přišlo zhruba až týden před samotnou akcí. S Annie jsme oprášily sestavu na klasiky Voskovce a Wericha a jejich mega hit " Z hluboka dýchat", přidaly pár nových prvků a sesumírovaly jsme si všechny triky, které máme v zásobě. Veronika nastínila scénář a bez jakékoliv generálky měly jsme vystoupit před početným obecenstvem. Množství diváků ze všech stran uměleckého placu a rušivé prostředí cvrkotu nakupujících nám dělaly trochu vrásky na čele. Týden předem jsme se tedy vydaly do nákupního centra s psisky jen tak na zkoušku. Jestliže jsme očekávaly nějaké problémy, mohly jsme dojít uklidnění. Psiska toto prostředí vůbec neřešila a když jsme na rozcestí nákupních cestiček vyzkoušeli za plného provozu několik triků přímo mezi lidmi. Chybělo jediné - klobouk. Možná by se částečně naplnil. Lidé se zastavovali a pobaveně nás sledovali. Ověřily jsme si, že naši chlupáči by to měli zvládnout.
Přišla sobota. Vystoupit jsme měly až v 15 hodin, avšak nervozita sehrála svou roli, nebyla jsem schopná se už od rána na nic soustředit a neustále jsem si v hlavě přehrávala jednotlivé cviky. Po obědě jsem začala nosit do auta všechny potřeby. A že jich nebylo málo...Z parkoviště v podzemní garáži to na předváděcí plac bylo daleko. Množství rekvizit a nezbytných potřeb bylo takové, že jsme tuto trasu byly nuceny jít za celou dobu asi devětkrát. Hodinu před plánovaným vystoupením jsme se sešly s naší soukromou moderátorkou - paní kolegyní. Ta akci rozhodně nepodcenila. Z šatníku vybrala nápaditý ohoz a jak extravagantně vypadala, tak i komentovala. Profesionální moderátorka z rozhlasu podotkla cosi o netradičním zjevu i moderování, ale nakonec se obávala, aby nebyla touto nebezpečnou konkurencí nějak ohrožena. Paní kolegyni to totiž šlo samo.
Vystoupení zahájila Veronika ve svém fungl novém nóbl ohozu a spolu s Biánkem se zavrtěli do rytmu slovenské písně Horehronie. Po nich jsme vpluly na plac my s Annie a začaly jsme "zhluboka dýchat...". Povrch byl extrémně klouzavý, působil problémy Annie u skoků a doslova komicky vypadalo aportování textilní mičudy. Annie se za ní rozběhla a setrvačností dojela skoro do řady okolostojících diváků.
Po dvou sestavách následovaly ukázky práce s rekvizitami. Zahajoval Erny svým lážo - plážo tempíčkem, následovala Annie. Velký úspěch zaznamenaly přeskoky přes švihadlo a také zavření Annie do kufru. Tento cvik se mi však maličko vymkl z rukou. Používaný kufr oplýval totiž hned několika zipsy. Když jsem Annie zavřela až na doraz, po nějakých 3 sekundách jsem ji měla otevřít a propustit, jenže při té nervozitě jsem dočista ztratila přehled, který zip jsem použila naposledy a dobrých 15 sekund jsem nemohla Annie otevřít. Víko kufru se již začalo výrazně nadouvat, jak se nespokojená Annie domáhala vysvobození a paní kolegyně, která neodhadla vážnost situace, spokojeně vysvětlila, že to na diváky hezky a přesvědčivě hrajeme. Naštěstí vše dobře dopadlo a my poté mohly předvést ještě celou řadu triků.
Závěr patřil královské jízdě. Zajistil ji hrabě Erny, jenž se snížil k tomu, aby na skateboardu táhl kolegu Biaggiho. Mezi diváky prý tento cvik vyvolal jistou nevoli. Pejsánci byli litováni jako trpící chudáčci a jistě ukápla i nějaká ta slzička.
Video z našeho vystoupení ZDE
Sladkou tečkou za akcí bylo posezení v cukrárně u ovocné zmrzliny. Bohužel volba citrónové nebyla nejšťastnější. Už po prvním ochutnání cítím místo citrónu chuť dezinfekčního prostředku Savo. Nejraději bych tento kopeček nechala netknutý, ale vzhledem k tomu, že nám jej za proklatě vysokou cenu koupila Veronika, nedovoluje mi vrozená slušnost ohrnout nad mlsáním nos. Boj je to těžký, nakonec přece jen aspoň malý díl zmrzliny nechávám ve skleněném pohárku. Tímto dnem přehodnocuji svůj postoj k mé nejoblíbenější citrónové zmrzlině.
