TAK NĚJAK S KOKY

    Naše rána s Koky stala se ještě barvitější než za éry před ní. S ještě polozalepenýma očima vedou mé první kroky za Koky :-D. Když mě ta - uvězněna pro klidný spánek její i náš  do prostorné klece - zmerčí v místnosti, rozbubnuje se packami na mříže jako černošský bubeník. Její drobné tělíčko se rozvlní. Vytáhnu svíjející se štěně a v náručí jej nesu ven ( to aby nestihla vypustit ventilek předčasně). Není to žádná prča udržet tak třeštící zvíře. Už několikrát jsem ji zachytávala po vyklouznutí letíc volným pádem k zemi. Sotva mé počínání zahlédnou další tři psi, radostně se prdolí k balkónovým dveřím, přičemž hlasitě provlávají různá psí úderná hesla pro tento den. Ani bych se nedivila, kdyby sousedé jako odpověď házeli v pět hodin ráno na maši zahradu nejrůznější předměty ve snaze vypnout řvouny dobře míněnou ranou. Mezi hlučným psím sborem vkráčím na zahradu také já - to abych, jak už jsem psala, ušetřila štěně chůze po schodech. V županu  pastelových barev skoro splývám se spadaným listím. Sice maličko mrznu, ale jsem za ta léta se psy zvyklá přinášet oběti. Sousedé už na můj exibicionismus ani nejsou zvědaví. Jednoduše jim při počtu členů naší smečky zevšedněl. Možná si myslí, že při takto časném venčení bystřím svou mysl jógínskými pozdravy slunci a ladím fyzično i psychično do pohody. Já mám však úplně jiné starosti. Opatrně ťápu ztemnělou zahradou a opakuji donekonečna jako zaklínadlo své:" čury - čury, Kokynko, čury-čuryyyyy". Sotva štěně přičapne, předpisově jej chválím a zaklínací formulku měním na : "kaky-kakyyyy". Nezasvěcený divák by udělal "ťuky- ťuky na čelní kost, mě však u tohoto počínání nikdo nesleduje. Jsem už okoukaná a nezajímavá. Štěně plní i druhý povel, můžeme do tepla. K tomu je však ještě třeba vystát psí frontu na pucung psích haksen. 16 pacinek zmáknu už jako nic. Máme vyvenčeno.

Krmení

  Naše Koky má úžasný apetit. Tím bezvadně zapadá do naší smečky. Všichni čtyři raťafáci chápou krmení jako kulminaci dne. Kokynčin den kulminuje vícekrát. Přece jen jde ještě o psí děcko a s růstem a vynaloženou energií potřebuje tankovat "pohonné hmoty" oproti dospělákům častěji. A tak po ranním venčení je připravena na svou první denní dávku. Chystání misky znamená pro zbytek smečky minutovou iluzi, že bych se  snad mohla splést a nachystat misek  více. Ochotně mi asistují a když misku vložím k radostně se zmítajícímu štěněti do klece, hladovými pohledy ještě chvíli sledují, jak připravený dlabanec mizí v hrdle šťastné Koky. Vykážu je z místnosti, aby se Koky snad z obavy, že se některá z hlav psích kolegů protáhne přes mezeru mříží a granule jí vymlaskne, nezalkla.

    Po snídani v následném několikaminutovém klidovém režimu si štěně ukázněně zdřímne v pelíšku. Musím do práce, nedá se nic dělat. Rychle ještě jednou vyvenčím a pak už kolem otevřené klícky vystavím ohrádku, aby mělo štěně výběh. Těch několik hodin, než se dostanu z práce domů se musí zabavit samo. Naštěstí Koky hraní baví. U žádného našeho psa nebylo v mládí v permanenci tolik hraček jako u Koky. 

    Je odpoledne a konečně se vracím ke svým psím sirotkům. Vyvenčím a nakrmím smečku, po čemž v době "před Koky" následoval tzv. odpolední klid. Teď si musíme všichni zvykat, že je doma po delší době špsí děcko. Dříve pospávající smečka je nyní celé odpoledne na nohou. O víkendech slouží také dopolední směnu. Štěně je nepřetržitě plné elánu. Na starších psech se už zračí únava. Bloumají bytem - kruhy pod očima. Štěstí, že tady máme tolik pomocníků - vychovatelů. Představa, že bychom byli v centru štěněcí pozornosti jen my dva s tátou, je šílená. Páníčky využívá Koky nejraději k mazlení. Proti poněkud svérázné Annie v štěněcím období, je to "srdce na tlapce". Černobílé tělíčko v neutuchajícím pohybu nejdříve páníčkům olíže tvář, ožužlá nos a uši a pak sebou flákne na záda, natáhne packy do všech světových stran a labužnicky si vychutnává hlazení kropenatého bříška. K mazlení je Koky ochotně připravena takřka nepřetržitě. Potřebuje-li se jí člověk chvíli zbavit, stačí sáhnout do bohatého arsenálu hraček. Ty lze rozdělit do několika základních skupin. 

   PÍSKACÍ - jsou velmi oblíbeny, proto rozesety hustě po celém prostoru bytu. Nic vás  v noci lépe neprobudí ( a nerozčílí) než když jdete po tmě, polospící...a šlápnete na gumového sněhuláka nebo barytonově zachrochtajícího čuníka. To pak máte co dělat, abyste svou biologickou potřebu nevykonali ihned na místě. 

  PŘETAHOVACÍ -  Jde většinou o důmyslně spletené copy z nastříhaných fleesových dek, ale také balónky na šňůrce či různé  uzlíky. Krom požitku z přetahování dopřává si u nich štěně i zážitek gurmánský, což zjišťuji u barevně i materiálně pestrých Kokynčiných bobíků. Do hry s tímto typem hraček se snaží Koky zapojit své starší, nezměrně silnější psí kolegy. Provokativně se s fleesovými copy producíruje kolem jejich čenichů v očekávání, že se aspoň některý z nich chytí. Často bývá toto provokování doplněno i odvážnými poskoky po jejich hlavách. To už vydrží málokterý psí kolega. Chytne přetahovátko do tlamy a nastává nerovný souboj. Tintítko na druhém konci hračky výhrůžně vrčí. Když se silnější jedinec rozhodne s přetahovátkem odejít, škubne hlavou a Koky pevně zakouslá ve fleesovém ocásku odjede po plovoučce na opačnou stranu pokoje. To už si všimnou hry další dva raťafáci a začnou hlasitě komentovat. Ke komentování se přidává dokonce i táta, kterému má zvonit budík až za půlhodinu. Jeho komentování se však překvapivě netýká radostné psí hry, nýbrž mé osoby, jež má býti uškrcena, zastřelena, utopena či jinak důmyslně zlikvidována stůj co stůj. Nechápu :-(.

HRAČKY" ZE ŽIVOTA" - To jsou ty, které si vybírá Koky sama, bez přidělení páníčky. Jsou to většinou papuče, polštáře, plastové láhve apod. Čím větší rachot vydávají, tím štěně více nabuzují. Co na tom, že jsou postupně ostrými zoubky opracovány do nepoužitelné podoby. Život se štěnětem je plný obětí. Na to jsme přece my pejskaři zvyklí a přesto stále znova a znova pořizujeme si ty malé bandity, protože radost, kterou nám dokáží dát daleko přesahuje všechny ty ztráty :-).