AKTUÁLNĚ Z VŘESINY

    Je 27. října, podzim v plném proudu. Listí zbylé na stromech drží už jen silou vůle, tma pokládá denní světlo pomalu na lopatky a také meteorologové hlásají do světa, že s vyhříváním na sluníčku už máme útrum. 

      Zdálo by se, že se nic extra neděje a přesto, kdo mě zná, ví, že se v mém nitru začíná ozývat známé našeptávání. Během čtyř uplynulých podzimů tři osvojení psi, to je neklamná známka jisté bohulibé tradice. Podzim u Panáčů bývá bohatý o příchod nových psích členů. Před čtyřmi lety přišla huňatá "medvědice" Cherry, předloni statný Michal a v těchto dnech jsme oslavili rok azylu naší potrhlé Koky. Také letošní září mne naladilo na sentimentální notu. Více než kdy jindy prohlížela jsem všechny ty týrané či opuštěné psíky a odolávala pokušení přibrat do svého tradičně podzimně rozšířeného srdce ještě jednoho psího přítele, vždyť 4 nebo 5, co už na tom sejde. Kula jsem pikle, rozhazovala sítě a vybírala vhodného jedince. Nakonec se však akce nekonala. Přesněji...byla odložena. Snad poprvé, co se znám, ozval se ve mně slaboučký, leč nepřeslechnutelný, hlas rozumu. Elegantně mi nasázel argumenty, před nimiž neobstálo ani notně rozšířené srdce. Sorry, pejsi, je mi to fakt líto, ale zatím vás budu chodit do útulku jen pilně vyvenčovat a dávat vám pocítit, že nejste  všem tak úplně lhostejní. 

      Domácí smečka se v nepříznivém podzimním počasí mění na postrach každé "paní domácí". Šestnáct zabahněných tlapek a  čtyři umorousaná břicha nesou předzvěst uklízecího maratonu po každém venčení. Marně na ty loupežníky hartusím, ať stojí seřazeni v zástupu, že na každého se dostane...Malá hbitá Koky se vecpe mezi tlapky dobrotivé Cherry a dožaduje se přednostního odbavení. Měla bych být důsledná a odkázat malého spratka na konec fronty, ale než stačím cokoli udělat, cítím tlak Cherry, která se rovněž cpe dovnitř, neboť ji do zadku šťouchá netrpělivá Andula. Snažím se tedy rychle utřít neustále se komíhající Kokčiny neposedné tlapky :-) a beru do parády veliké chlupaté packy hřmotné medvědice Cherry. Netrpělivě se posouvá vpřed, snaží se co nejrychleji vymanit z mého sevření a zbavit se dotírající Annie. Ta přichází nasupena, otírání tlapek opravdu nemusí. Tváří se zhnuseně a když utírám zadní, hrozí nebezpečí, že ji  poslední  nohu utrhnu, když pokouší se utéct. Naštěstí mi nezůstává v ruce a já mohu utřít velké tlapy mohutného dobráckého Michala. Přesto utření nedosahuje potřebné dokonalosti, takže přichází na řadu kýbl a mop. 

       Časově zkrácené vycházky psům nahrazuji cvičením v hale, kde je zběsile hlásím a pak si nadávám, když se vracím třikrát týdně domů zmordovaná. Nezapomínáme ani na triky. Ty přicházejí na řadu většinou v podvěčer, není - li zrovna hala. Starost o Michala přebral na plný úvazek táta. Vyráží s ním na dlouhé procházky, hraje si s ním na zahradě, což mu Michal oplácí tak, že se od něj prakticky nehne. Když táta zasedne k televizi, Michal se uvelebí na vedlejším křesle, když si sedne s kávou na balkónové schodiště, Michal zaujme místo vedle něj a tváří se velice důležitě. Oba pak mlčí, koukají do dálky a rozjímají.

       Zasedne-li táta v kuchyni k jídlu, Michal se vyvalí u jeho nohou. Samozřejmě tím budí pozornost ostatních psů, kteří se domnívají, že dostává  od stolu bonusy a okamžitě se přidají. To už ale rozčileně komentuji, když s hrnci a talíři kličkuji mezi packami na zemi. Annie a Koky jsou zavřeny, avšak Michálek s Cherrynkou se v kuchyni  vyvalují dále. Michal má dovoleno snad vše. Jelikož má rád škubání krabic, neexistuje dopít mléko a vyhodit krabici do odpadků. Musí být nejdříve Michálkovými zuby rozcupována na nejmenší částečky. Co na tom, že je pak spolu se zbytky mléka uklízím já? Přece bych Michálkovi nezkazila radost! Kdyby mi někdo řekl, že se táta bude chovat jako rozmazlující rodič opřádající své "dítě" opičí láskou, nevěřila bych. A přesto...

         Z tiché Koky stal se vlivem netiché smečky výrazně se hlasově projevující jedinec. Její štěkot dosahuje nemalých decibelových hodnot. Jestliže jsme na rozpacích, kterých všech plemen krev koluje v jejich žilách, můžeme si být vcelku jistí, že to byli předci hlasově více než výrazní. Jinak ovšem došlo u Koky ke zklidnění. Dříve drzý, neposedný živel, jenž své starší a větší kolegy takřka nepřetržitě prudil, změnil se v sice stále energickou a radostnou, avšak umírněnou a svým způsobem rozvážnou psí slečnu. V agility daří se nám úspěšně zdolávat již všechny překážky. Nebude to dlouho trvat a vyrazíme na naše první oficiální závody.  Co nevidět bychom měli ve schránce objevit fungl nový výkonnostní průkaz na jméno Koky Hbité skoky :-D. 

     Annie, ač jí táhne na devátý rok, energie neopouští. Běda, když se jí věnujeme na její gusto nedostatečně. Okamžitě se ohrazuje vytrvalými pohledy do očí, kumulací hraček u našich nohou, mnohdy i hrabavou tlapkou, kterou upozorňuje na svou existenci. Je to naše neúnavná kelpinka Anninka, moje nevyčerpatelná inspirační studna :-D. 

Cherry patří v naší smečce mezi ty nejhodnější a nejnenáročnější. Nebýt jejího pytláctví v lese, zjevila by se  snad nad její psí hlavou svatozář. 

Co nás čeká v listopadu? Nepochybuji, že nudit se rozhodně nebudeme.