BÝTI SPRAVEDLIVÝ...

      "Mami, ona mohla...ji jste pustili...ona dostala, já ne...to není spravedlivé!!! " " Pančelko, holkám jste to dovolila...béčko nedostává tolik úkolů jako my...on se taky bavil a nedostal trest, to není spravedlivé!!!" Fenomén spravedlnosti roztáčí kolotoč otázek v mé hlavě. Snaha dávat stejným dílem tak, aniž by kdokoliv cítil křivdu či alespoň malou hořkost zdá se takřka nadlidským úkolem! A což kdyby mi do svědomí chtěli promlouvat ještě i psi..! "Paničko, Kokyně ses dnes věnovala skoro celé odpoledne na cvičáku a já si musela vystačit se zahradou, " spustila by ukřivděně Annie, nejubrblanější z našich psů. V mládí zvyklá na skoro stoprocentní pozornost snáší  její úbytek se značnou nevolí. " Cherryně jste dnes hodili míček patnáctkrát a mně jen jedenáctkrát," přidá se dotčeně Michal. "Chci svou dávku povelů," škrábe do mě packou Annie! Vzápětí se z vedlejšího pokoje vyřítí Koky s míčkem v mordě...:" pojď mi házet, paničko!"  Jen Hanička, jako jediná z celé smečky, nebrblá a ničeho se nedožaduje, neboť pozornost věnovanou jiným psům nemůže porovnat. Co oči (důlky) nevidí, to srdce nebolí. 

     Je otázkou, zda je v mých silách být spravedlivá na 100 %. Je spravedlnost zakleta v délce časového úseku věnovaného jednotlivcům či snad v druhu činnosti s nimi vykonávané? Lze ji vůbec posoudit objektivně či je snad převážně dílem subjektivity?  Chtíc spravedlivě přistupovat ke všem znamená rovným dílem rozdělit pamlsky přibližně stejného složení, pomazlit se s každým bez výjimky, zajít na procházku či aspoň na cvičák. Přesto i ve spravedlnosti platí jistá pravidla. Štěně potřebuje nejvíce cepování, starší pes uidržování kondice, opakování cviků, procházky. Invalida jako je naše slepoňa hluchoňa zase fůru pochopení a lásky. Jedno z druhým...

     Úsměvným stává se chápání spravedlnosti mezi námi páníčky. Táta, věnujíc se nejvíce Michalovi a Cherry, požaduje pro své miláčky některá privilegia, což já neshledávám jako spravedlivé vzhledem k mým psicím, které těchto  privilegií nepožívají. Konkrétně se jedná třeba o právo na přítomnost v kuchyni, když společně stolujeme. Obludovitý Michal a medvědovitá Cherry mají tátou povoleno překážet nám při každém kroku u přípravy jídla a posléze se uvelebit pod stolem, takže mnohdy sedíme u stolu s nohama štajfnutými mimo stůl, pokrouceni jako paragrafy. Běda však, když přiběhne Koky nebo Annie! Jsou okamžitě vymrskány a zavřeny do přísné izolace...ať prý neotravují! Stejně marná je má snaha o vymajznutí také Michala a Cherry.  No je snad tohle spravedlivé?

       Snaha být spravedlivá má však své nesporné výhody. Jednou z nich je i stop stav naší smečky. Díky silně vnímané spravedlnosti bych musela fůru činností dělit na stále se zvyšující počet, snad bych musela nakonec odbourat i svou práci nebo si brát pro pejsky noční směny, aby každý z nich dostal tu svou vyhrazenou dávku pozornosti, procházek, cvičení, hraní a pamlsků...Jenže den má pouze 24 hodin (bohužel :-( ) a tak mohu opravdu šťastný život udělat jen  omezenému počtu chlupáčů.

           A už tak mi nezbývá čas skoro na nic jiného. "Je tohle spravedlivé?" mohl by se zeptat táta nebo moje nebohá domácnost. "A co my?" mohly by zavolat všechny ty knihy, které mám připraveny ve dlouhé frontě ke čtení. " Kde je nějaká dovolená a klidový režim?" přidalo by se jistě rádo vyšťavené tělo. "A kdy bude meditace?" pípne nesměle má duše. Holt, člověk je strůjcem svého štěstí, což naštěstí o spravedlnosti nepřipouští opravdu žádné pochyby :-).