DOGDANCING V HLAVNÍ ROLI

   V říjnu mi Veronika oznámila, že jsme dostaly zajímavou zakázku. Poslední den v roce bychom měly s pejsky být součástí silvestrovského veselí v klimkovických lázních. Doma jsem  tím svou drahou polovičku rozhodně nenadchla, ba právě naopak. Představa, jak místo bujarého veselí u tradičních stolních her jen sám pocucává alkoholové drinky a hledí na bednu přehrávající stereotypní silvestrovské menu, jej spíše vytočila. Když jsem navíc nesměle pípla, že vystoupení se bude týkat jen Koky, neboť má Annie reakci na střelbu a proto ji raději hodlám nechat pod dohledem zkušeného psychologa (rozuměj táty), chvíli to vypadalo, že budu muset zakázku odříct. Přestože vystoupení bylo nejisté, pustily jsme se s Verčou a chutí do usilovného nácviku dogdancingové sestavy. Bylo třeba choreograficky pokud možno co nejlépe namixovat ty správné prvky na zhruba pětiminutový mix hudby různých rytmů, žánrů a nálad. 

   Pravidelně jsme se scházely, investovaly do pronájmů, rekvizit i kostýmů, aby bylo vystoupení dostatečně důstojným předvedením psí šikovnosti. Povedlo se. Tedy snad. Čas udělal své a v listopadu jsem dostala silvestrovské trdlání doma oficiálně schváleno. Termín se rychle blížil.

   Prosinec bývá u nás ve škole spojován s mnoha předvánočními akcemi, z nichž pro mě ta nejdůležitější je sbírka pro opuštěné pejsky korunovaná obligátním vystoupením vřesinské smečky. Akci jsem pojala jako šanci vyzkoušet si naše nové vystoupení před dětskými diváky a k naší smečce jsem "přifařila" ještě jednu smečku - "Kučerikovce".

    Pod vánočním stromkem v hale školy se hromadily dárečky na přilepšenou útuláčkům a konečně den vystoupení nadešel. V inkriminovaný čtvrtek jsem zaparkovala před školou časně, abych stihla vše včas připravit. Postupně jsem za vydatné pomoci pana školníka začala vynášet všechny ty propriety, stavět klece, venčit psiska. Brzy dorazily ke škole další dva vozy. Táta s Evkou dovezli zbytek vřesinské smečky (jen Hanička zůstala u domácího krbu) a Verčino fáro, které tradičně  pojímalo zvířat a rekvizit jako malý kamión. Žáci 9. třídy, které jsme dostali "k ruce", nestačili zírat, co všechno z auta vynášeli a kolikrát museli jít než bylo vše vyskladněno. 

   Zázemí jsme situovali do prostorné nářaďovny (dočasně jen se zbytky nářadí). Řadu klecí s psisky doplňovaly kufry, kostýmy a rozličné rekvizity. Má představa, že budeme udržovat vše v náležitém pořádku - přehledně a organizovaně, neboť představení jsou dvě, vzala brzy zasvé. Vystoupení pejsků byla třeba střídat rychle, bez prostojů, věci tedy nebyl čas ukládat. Najít pak v rychlosti tu hůlku, tu třeba klobouk ukázalo se náročnějším než celé vystoupení. Ale abych to zkrátila. Představení se zdařila - diváci byli spokojeni a my koneckonců také. Vždyť jsme si ověřily, že pejsci sestavu před obecenstvem zvládnou. Koky si z ní sice odběhla přesvědčit se, že páníček se odklidil s Michalem  na chodbu jen dočasně a Biaggi na chvíli pozapomněl, že své taneční kreace nemá komentovat, jinak ovšem všichni obstáli na jedničku.

     Pak zavládlo období svátečních žranic a vyvalování šunek. Pejsci dostali "dovolenou" a teprve blížící se datum posledního dne v roce nás opět nakoplo do práce. Abychom měly představu, jak bude vypadat pódium, ze které strany budou sedět diváci, jaké bude zázemí...vydaly jsme se předposlední den v roce na obhlídku místa našeho budoucího kulturního působení. Představy byly různé, avšak rozlehlá aula se jim vymykala. Diváci prakticky ze všech stran, klouzavá podlaha, na druhou stranu dostatek místa k rozšoupnutí. 

    Všude procházeli či posedávali lázeňští hosté. Mnozí zaměřili svou pozornost k nám, neboť vstup pejsků do prostoru lázní je zde přísně zapovězen. Nejdříve jsme si celé vystoupení vyzkoušely bez pejsků. Tím jsme ještě více přitáhly pozornost zevlujících lázeňanů. A co teprve když jsme poskládaly neklouzavou podlahu ve stylu puzzle a na ní si zahopsaly s pejsky ! K mému zděšení jsem zjistila, že Koky nefunguje. Chovala se nejistě, všechno očichávala, byla nepozorná a k některým cvikům se stavěla tak, že je přece vůbec nezná. Měla jsem celý silvestr nad čím přemýšlet. Jak to jen všechno dopadne?

       Doma jsme ještě pilovaly, co se dalo, z mražáku jsem vytáhla štangli točeného salámu pro tu nejvyšší motivaci a doufala, že ostuda nebude tak veliká. Před sedmou jsme už v šatně oblékaly kostýmy, v paměti opakovaly jednotlivé cviky a udržovaly v pejsky v dobré kondici a náladě. Točeným jsem bimbala Kokynce před čumáčkem asi přesvědčivě, protože  mé obavy z jejího nefungování  se ukázaly jako liché. Na plac nastoupila naprosto suverénně a stejně jako kolega Biaggi předvedla obě svá vystoupení na jedničku s hvězdičkou. Měla jsem nesmírnou radost. 

   Před jedenáctou jsme si s tátou doma štrngli vínem a u krbu jsme chlácholili smečku, když venku lítaly ohňostroje. 

 A už teď plánujeme další akce  :-)