HANIČKA ŘÁDÍ JAK ČERNÁ RUKA

      Je tomu několik měsíců, co jsme si všimli v Haniččině mordě nežádoucího výrůstku. Prvotní záměr operativně jej odstranit ztroskotal na prvním veterinárním "kardio - poslechu". Ten odhalil nemilou informaci o jisté dysfunkci srdečního svalu. Místo operace jsme byli vypoklonkováni s hromadou léků, abychom nejprve neposlušné srdce přivedli k rozumu a následně mohli v narkóze odstranit to, co si tak svévolně vybujelo u Haniččiných dolních řezáků.

          Hanička byla od první chvíle léčby převzorný pacient . Snad ve slepé důvěře vzhledem ke svým slepým (či vlastně chybějícím) očím láduje v prvních týdnech léky naprosto ochotně i bez šidítek v podobě uzenin či sýra. Následná kontrola vykazuje rapidní zlepšení, avšak narkóza není ani přesto doporučena. Začínám řešit závažné dilema, zda jít do rizika, nechat Hanku podstoupit narkózu a operaci i s možností fatálního neúspěchu, se spoustou stresu a bolesti, avšak s nadějí na snad delší život nebo nechat výrůstek výrůstkem, léčit jen srdíčko a ušetřit životem těžce zkoušené zvíře dalších nepříjemných zásahů. Po dlouhém, usilovném a zodpovědném zvažování se rozhoduji pro druhou možnost.

     Hanička ovlivněna medikamenózní léčbou rozhodla se svého lépe pumpujícího srdce maximálně využít. Omezila spánek a v prodlouženém bdělém stavu snaží se přijít mnoha věcem v domácnosti na kloub. Začalo to intenzívnějším šmejděním. Ťukání drápků na plovoucí podlaze doprovázelo nás až do pozdních večerních hodin, občas nám i spánek proložilo  "nočně pochůzkové "intermezzo. Také přes den, zvláště v dopoledních hodinách, rozhodla se Hanička "něco podnikat". Často její tápavé kroky zamíří do naší psí "tělocvičny", kde prolustruje nejen hračky či nejrůznější pomůcky ke cvičení, ale nepohrdne ani jejich ochutnáváním. Demonstruje své trýznění hladem konzumací kartonové krabice, ruličky toaletního papíru, gurmánsky si pochutná i na mém koženkovém opasku, který překvapena nacházím jako hlavní složku jejího exkrementu. Poslušně pracující srdíčko přivádí Haničku k nebývalé aktivitě. V průběhu dne se odkudsi z baráku začnou ozývat různé zvuky. Nyní už je zkušeně identifikujeme jako Haniččinu výpravu za poznáváním. A tak v minulých týdnech poznala nabíječku, kterou si pečlivě osahala svými tesáky, počítačovou myšku, roh šuplíka, jenž po ochutnání shledala jako vhodný k dalšímu dobytí obsahu šuplete, sápala se do skříně, která zůstala pootevřená, v kuchyni se odhodlala prověřit potravinové zásoby a byla přichycena při prověřování pětikilového balení rýže Basmati, přičemž stihla zkontrolovat i kilovku jasmínové než bylo její běsnění zastaveno. Nedávno objevila Hanka zajímavou vonící jeskyni. Sotva se v ní začala trochu orientovat, přišla panička a z myčky ji nekompromisně vytáhla. 

   Zlepšením zdravotního stavu  začalo i poněkud vřeleší chování Hanky k nám - páníčkům. Často, když přicházíme domů, sedívá na nejvyšší plošině schodiště a mírně nakloněnou hlavou jako by vyhlížela náš příchod. Když se přiblížím, výrazně hlasitě zavolám:" Hani! Hani!", načež se Hančina hlava ještě více nakloní, uši mírně nadzvednou a tělo zneklidní. Pohlazením po hlavě naše "špagetka" radostně rozkmitá oháňku a z hrdla se jí dere štěkot ve výrazně vyšší poloze než když se přidává solidárně k řvoucí smečce. Tento její šťastný okamžik netrvá dlouho, na projevy lásky je od začátku skoupá, my přesto víme, že nás bere jako své páníčky a snad nás má i trochu ráda.

   Nedávno dostala zaběhnutá léčba menší trhliny. Před dvěma týdny stala jsem se  svědkem zajímavé situace. Po ránu jsem jako vždy podala Hance lék v chutném rozhlíkovém soustu a odnesla ji ven, aby vykonala svou biologickou potřebu. Bylo krásné jarní jitro a tak jsem si jej chvíli vychutnávala sledováním modré oblohy. Najednou vidím, jak Hanka přičapla k čurání a přitom do dálky vyflufla oranžovo-bílé "něco". Bylo mi jasné, že pacientka se ze vzorné vyvinula ve "vychcanou". Najednou jsem si vzpomněla na situaci z minulého týdne, kdy jsem si všimla oranžovo-bílé pilulky smutně se krčící v koutě kuchyně jemně poznamenaná Hančiným stařeckým chrupem. Kolikrát nás už takto oblafla, potvůrka? Chtě nechtě museli jsme zvýšit přílohám level. Místo piškotů či rohlíku vytahujeme nyní z lednice vařená kuřecí srdíčka, žervé nebo párek a umně do nich zastrkáváme oranžovo-bílé léčivo. Zatím nám to baští, holka.

  Přes všechny ty drobné komplikace, které nám Hanička nyní způsobuje, jsme především rádi, že se cítí evidentně lépe a intenzivněji svůj zdravotně ochuzený život žije. Doufáme, že to bude trvat co nejdéle, takže znovu prosím: Držte jí palce."