HEJBÁME SE

       Před nějakým časem zrodil se v palici naší podnikavé dcery Elišky plán. Co tak poskytnout členské klubové základně možnost zapracovat na své kondici pod odborným "bičem" sportovního fachmana? Vidina ladně se pohybující šlachovité postavy svižně ukazující trasu psovi na parkuru, vyvolala zájem, který však, když došlo na lámání chleba, ukázal se ne tak horkým. Jen několik  odhodlaných jedinců natěšeně přihlásilo v Dogresu všechna zelená políčka, patřící hodině "týrání těla".  Já mezi nimi.

        Byly vyhrazeny dva tréninkové podvečery jako optimální k postupnému zocelování ( za předpokladu, že ani v ostatních dnech nebude potenciální zájemce o svalovou hmotu, rychlost a vytrvalost tak úplně zahálet). Jako odborný sportovní fachman byl osloven táta - dlouholetý sportovec a navíc rodinný příslušník. Roky čutání a pobíhání po hřišti má dnes přetavit do tréninkových lekcí pro různorodou klientelu. Do přípravy se pouští s vervou. Dlouhé minuty prosezené u počítače, či využité  studiem rozličných materiálů jsou odborným podkladem pro přípravu tréninkového programu. Na mé všetečné otázky co a jak bude probíhat se zatváří tajemně a odpálkuje mne strohým: "Nechej se překvapit." Vzápětí mne pumpne o nóbl píšťalku do tělocviku a při nákupu nějakých drobností v Decathlonu přihazuje do košíku modrou kšiltovku (pro image trenéra) a stopky (nástroj budoucí buzerace svěřenců). V duchu rčení o kovářově kobyle, která chodí bosa, konečně dostávám aspoň nepodstatnou informaci, kterou ostatně spolu se mnou dostává každý, kdo nahlédne do přihlašovací tabulky Dogres. V úterky se běhá, ve čtvrtky posiluje.

   Účast na první lekci je z pochopitelných reklamních důvodů vyhlášena jako bezplatná. Z deseti možných zájemců účastní se nakonec plný počet. Nevíme, co nás čeká. Trenér se stopkami na krku a píšťalkou v ruce působí dojmem, že nám sedře kůži z těla. Obávám se, že táta v této nadřízené roli může využívat svůj přístup ke mně jako pomstu např. za přesolenou polévku či málo vychlazené pivo k večeři. To abych se tedy doma hodně snažila :-). 

    Ve sportovním oděvu a se zásobou tekutin v ruce nastupujeme do prostoru k pilinové dráze, abychom si vyslechli, co nás v následující hodině čeká. Naše skupinka je poněkud nesourodá. Pohlavně i věkově. Je vlastně tím správným odrazem skutečného stavu našeho agility. Devadesát procent klientů tvoří  ženy. Věkově se jedná o dvě juniorky, sedm sportovců ve věku do 35 - 40 let, sebe zařazuji jakožto seniorku na pomyslný věkový chvost. Táta se skupince představuje a s úsměvem nastiňuje svůj ďábelský plán, který také hned začíná realizovat. Posílá nás na první devítisetmetrový okruh lesem. Jsme čerství a běží se nám dobře, avšak jen do té doby než okruh mění svůj výškový profil z klesání na stoupání. Jako nepříliš trénovaní jedinci ukončujeme okruh funíc jak lokomotivy. To už si ale držíme prsty na krkavici a počítáme údery rozparáděného srdce. Táta pečlivě registruje naše tepové frekvence a žene nás na rozcvičku, po jejímž ukončení následuje trénink rovinek, sprintů, slalomů, posilovacích cvičení na nohy. Opět stlačujeme své krkavice, abychom  po nahlášení naměřených hodnot vyrazili  na další (tentokrát dva) okruhy. Pro mne nejtěžší část tréninku. Bezmála dva kiláky běhu. Dobíhám na morálně volní a krkavice se může zbláznit. Trenér je spokojen. Zařazuje ještě krátké posilovací cvičení a kondiční hodina je zakončena posledním okruhem. Tento model s drobnými variacemi pak absolvujeme každé úterý. 

                                    Z jednoho takového tréninku

    Čtvrteční lekce je zacílena na posílení různých svalových skupin. Táta doma vyštrachá nejroztodivnější cvičební náčiní, které ač ve skříních a šuplících evidentně existuje, polehává ladem nebo je využíváno jako rekvizita k cirkusovým výstupům našich pejsků. Švihadlo, čočky, posilovací gumy. Odvezen "do pronájmu" je i můj luxusní veslovací stroj, jenž radostně oslavuje  důstojné využití jiným způsobem než jako stojan na svršky. Čtvrteční lekce si také brzy nachází své pravidelné klienty. 

      Po nezbytné rozcvičce se vrháme na stanoviště kruhového tréninku, abychom zocelili své nohy, paže, břišní i zádové svaly. Skáčeme, pobíháme, koordinujeme tělo  na zrádných balančních pomůckách, veslujeme či bojujeme s činkami. Minuta intenzivní zátěže je vystřídána půlminutovým odpočinkem. Ten však vyplýtváme na přesun k dalšímu mučidlu a jede se dál. Táta ostřížím zrakem kontroluje správnost provádění cviků, opravuje, radí a také oceňuje snahu pochvalou. Pravdou je, že všichni přihlášení přistupují k tréninku neskutečně poctivě. Dřou, cvičí naplno a...to je pak pro trenéra opravdová radost vést tyto cvičence - nadšence. Ke cvičení si pouštíme hudbu, která nás burcuje ke svižnějšímu provádění cvičení. Přesun k dalším stanovištím taktéž uskutečňuje se tanečními kroky v daném rytmu.

  Zpestřením suchopárného cvičení mají býti v budoucnu i lekce beach volejbalu, spinningu či power jógy. Ale pozor! Čekají nás také srovnávací testy :-D!!!

    Po dvou měsících trvání těchto kondičních tréninků mohu s potěšením konstatovat, že jsem vynechala jen jediný pro bolest páteře, jinak však statečně bojuji sama se sebou (a že je to mnohdy hodně těžké...!) Odhodlaně polykám kilometry, hujersky makám na rozcvičkách i v případných závodech družstev snažím se být svým mladším spolubojovníkům platným rváčem  o vítězství. O tom, jak následující den cítím každý sval v těle, nemusím se ani rozepisovat. Leč "co bolí, to sílí" :-).  Příjemným zjištěním je pro mne i fakt, že až na několik drobných konfliktíků, kdy jsem do toho trenérovi (dle jeho názoru)  nemístně kafrala, jsem schopna  fungovat na tomto poli i pod tátovým vedením, čímž jsem si na začátku tréninků nebyla tak úplně jistá. 

                                      Rodinka a kamarádky ze studií

   Jsem ráda, že v palici naší dcery zrodil se tento nápad. Pominu-li zvyšující se kondici naší členské naurácké základny, přínos vidím i v tom, že jako rodina si můžeme takto vychutnat dvě hodiny týdně společného rodinného sportování.