KARANTÉNA A MY

       Karanténa dokázala to, co nikdo a nic před ní. Seškrtat mi drasticky přeplněný diář. Zvedla výhrůžně  velitelský koronavirový prst a tak můj zběsilý život zaznamenal stav hibernace. Nikam nespěchám, za ničím se neženu a také mi nic neuniká. Vše je zrušeno. I ten záblesk touhy trochu se kulturně zušlechtit dostal po uších. Jen seď doma, divočino, a vychutnej si, jaké to je nekvaltovat. Uléhat a vstávat odpočinutá, přečíst si všechny ty časopisy a knihy, které stojí ve frontě na přečtení a padá na ně prach, pomaloučku, polehoučku ten prach eliminovat, vypulírovat okna (to je najednou světla...!), kochat se sezením na zahradě a neodbývat se pofiderní stravou (to však, jak později rozvedu, má i své neblahé důsledky) a samozřejmě 24 hodin denně mít kolem sebe své milované psí terapeuty, kteří  karanténu umožňují vnímat ve světlejších odstínech. 

   Nebýt příčinou tohoto stavu nebezpečná, supernakažlivá choroba, kosící lidstvo po tisících, snad bych toto období i velebila.  Věřím, že nic se neděje náhodně. Snad jako lidstvo dokážeme rozšifrovat tu dávku poselství, kterou s sebou nese, snad  po vítězném ( není na místě o tom pochybovat) boji vyjdeme zoceleni a poučeni. Třeba začneme trochu více přemýšlet.

       Pracuji z domu. Ostražitě číhám na pokyny z pracoviště. Ty proudí jediným kanálem, kterým je internet. Díky němu mohu být v kontaktu se svými žáky a jejich rodiči i takto na dálku. Nová situace žádá i na této půdě nové dovednosti a tak ač "starého psa novým kouskům nenaučíš", statečně se peru s novými možnostmi, jak žáky elektronicky informovat či prověřovat, dětinsky se raduji, když se mi to alespoň trochu daří. Psiska odmítají respektovat mou dopolední pracovní dobu, evidentně nechápou, že nejsem doma kvůli nim. Nenápadně, ba i nápadněji, na sebe upozorňují, spatřují naději v každém našem pohybu směřujícímu k některému z východů ven, což mnohdy, celí natlakovaní, neváhají hlasově komentovat. Těch kartáčů, co už muselo na jejich adresu padnout...!!! Naštěstí pracuje z domu i táta, takže se také na péči o zabavení smečky podílí. 

       Cepování jedinců na překážkách poněkud zaostává. Zprvu jsme se hujersky vrhali na plnění domácích úkolů, které nám byly trenérkami zadávány na sociální síti, dokonce jsme podávali důkazy o jejich splnění v podobě krátkých videí, ale počáteční nadšení se postupně přeměnilo jen v jistý udržovací režim. Koukám, aby psiska nezapomněla, že přes skočku se skáče, slalom se nabíhá zprava a zóna je ta část překážky, kde je nutno šlápnout. Kamera se rozjíždí také "ve studiu" (rozuměj jednom z pokojů), kdy se bavíme spolu s facebookovou stránkou nudících se pejskařů a natáčíme všelijaké blbinky z našeho repertoáru. Vytrvalým vkládáním videí jsem si dokonce na této stránce vysloužila titul "vycházející hvězda", což mi bylo facebookem slavnostně sděleno. Jak má hvězda rychle vyšla, stejně rychle po skončení tohoto krizového období zajde. 

   Pobyt na zahradě jsme zasvětili bohulibé činnosti. Výrobě nového kompostu. Největší podíl má samozřejmě táta, ale my ostatní členky rodiny jsme si také mákly. Výsledkem je prvotřídní hnoják de Luxe, do něhož brzy zasázím svou zahradnickou "premiéru" - předpěstované rostlinky cukety. Ty, jakož i sazeničky rajčat a paprik, si prozatím hoví na okenním parapetu. Jsem skutečně zvědavá na své životně první zahrádkářské výsledky :-).

      Změn však výrazně zaznamenává i má tělesná konstrukce. Na vině je pravidelné domácí stravování a absence věčného a neutuchajícího pohybu. Tělo si tohoto luxusu opravdu užívá a ze strachu, že jej brzy začnu opět odbývat, vytváří na jistých tělesných partiích výrazné proporce v podobě tukových polštářů. Nějak nechci slyšet tátovy chlácholivé komentáře o věku a přirozenosti. Přirozeně jsem byla celý život hubeňour, tak si na změnu jen těžko zvykám.

       Po celou dobu karantény je vzduch v našem domě prodchnut výrazným česnekovým odérem. Jakožto jeho milovník využívám nedobrovolné izolace k jeho nezřízené konzumaci. Jestliže za normální situace mám ohledy k okolí a společenské zábrany dovolují mi dopřávat si tuto aromatickou pochutinu výhradně ve dnech pracovního klidu, svátků či prázdnin, karanténový pobyt doma mě vypouští z pomyslného řetězu, takže zažívám doslova lukulské česnekové hody. Aby toho nebylo málo, toto období nyní nabízí česnek i v lese, odkud ho medvědům den co den ubírám, abych pak mohla oba druhy  lišácky kombinovat. Česnekománie nemá nic společného se snahou ochránit se před nebezpečným virem, avšak dávky, kterým holduji, ode mne zřejmě brzy odpudí nejen viry jakéhokoliv druhu, ale také osoby mi blízké. 

         Co nás trápí, je (ne)kontakt s naším vnoučkem. Denně sice vídáme fotky a videa, na nichž se mimino krásně směje, začíná objevovat kouzlo žvatlání, usmívá se... leč  jediným "kontaktním" bodem stává se de facto"bezkontatní" zóna umožněná příslušnou počítačovou technologií. Můžeme  na broučka tak akorát zaťukat přes monitor jako na rybičku v akváriu, takže obraz babi a dědy v tomto období zůstane omezen na jejich  ksichty v televizi.(Otázka, co je pro něj, vzhledem k bábrlině zálibě v česneku, lepší  :-D).

    I přes všechna karanténní úskalí dokážeme dny smysluplnně užívat, něco jako pocit nudy opravdu neznáme.