MICHALE, ŠKOLA VOLÁ, ŠKOLA TĚ NEMINE

       Tuhle jsem zaslechla, jak si náš Michal stěžuje sousedovic Julince na svůj psí život. Prý mít za paničku učitelku je pěkný záhul. Když pomine celodenní cepování a výuku slušného chování, v rámci domácího ŠVP (školní vzdělávací program) čeká také každého nově příchozího psího jedince alespoň jedna povinná návštěva školního ústavu. Množství návštěv odvíjí se pak individuálním přístupem podle psího naturelu. Zatímco Annie chodí do školy výhradně vystupovat, protože ve vyučování by nedokázala nevyrušovat a byla by zářným příkladem  porušovatele školního řádu, tudíž špatný příklad pro děti, Cherry si školní prostředí užívá a chová se vzorně. Hodinu přečká tiše ležíc pod katedrou a těší se na přestávku, až bude obletovaná všemi těmi malými lidičkami se svačinami v ruce. Ti "nejměkčí" neodolají pohledu do zdánlivě hladových, prosících očí a dobrovolně se vzdávají části svého žvance. Panička to sice nevidí moc ráda, neboť Cherrynčina linie alla almara potřebovala by spíše několik kiláků intenzivního běhu, ale v rámci socializace je třeba občas zamhouřit oko.
Koky se mezi děti příliš nehrne. I když má lidi ráda, z hlasitého štěbetání a hlučného rejdění okolo nadšena není. Dokonce ani slepá a hluchá Hanička nedostala výjimku a v rámci inkluze naklusala do procesu jen to fiklo. Jednoho jarního dopoledne vkráčela branou školního ústavu rovnou mezi pimprlata a zvládla to bravurně. Snad proto, že malé příšerky neviděla ani neslyšela. Vyhledávání svačin v dětských brašnách pak chápala jako bojovku a opravdu se vyznamenávala...A děti byly přejícné. 

Teď stál před návštěvou školy i Michal. Pes, který k nám přišel se zlomenou duší a pro plnohodnotný život v kolektivu jak lidí, tak psů, zdál se jen těžko použitelný. Velké, statné zvíře, které k nám před více než dvěma lety přišlo, bálo se i vlastního stínu. Představa, že by v tomto stavu přišel mezi děti, byla nemyslitelná. Nyní jsem však vyhodnotila, že nazrál čas, abychom prověřili, nakolik se Michal změnil. Žákům jsem předem ohlásila návštěvu a znovu připomenula Michalův osud spolu se zásadami jejich chování k němu. Nadšení dětí neznalo mezí, zvlášť, když spolu s Michalem slíbila přijít i všeobecně oblíbená Cherry.

       
     
       Nadešel den D. Krom kabelky na rameno popadnu do ruky ještě vodítko a Michal, jenž to vyhodnotí jako že se jde překvapivě po ránu na procházku, se radostně ochomýtá okolo mě a radostně poštěkává. V autě pak znejistí, zda cílem cesty není náhodou třeba veterina a na znamení nejistoty začíná být neklidný. Cherry ale klidně leží na zadní sedačce a tak Michal přestane trojčit a nechá se odvážet vstříc dobrodružství. Ve škole jsem brzy. Ukazuji psiskům školní prostředí vždy nejdříve bez dětí. Třídy a rozlehlé chodby se jim líbí. Cherry se jimi pohybuje naprosto suverénně, Michal ještě trochu nejistě. Když zahlédne na konci chodby kolegyni, raději se mi přifaří k noze, abych jej mohla případně co nejrychleji zachránit. Reakce kolegů na velkého psa jsou různé. Od nadšeného hlazení, přes mírný kontakt až po vyhýbání se velkým obloukem. Michalova statná postava přece jen budí respekt.

      Využíváme poslední chvilky nehlučného prostředí. Cherry už dobře ví, co bude následovat. Z jejího radostného pobíhání je jasné, že se těší až se otevřou vstupní dveře ústavu a trpaslíci zaplní prostory s hlasitým štěbetáním. Uklidím se s psisky na chodbu ke své třídě. Pak už sleduji, jak Michalova nejistota taje jako kus ledu v teple. Děti, již dobře zvládající zásady chování k neznámému a poněkud vystresovanému zvířeti, dopřávají Michalovi potřebný prostor k aklimatizaci. Ne, že by se chovaly vzorně a tiše, ale nehrnou se k nám s hurónským řevem a neobtěžují psy svým blízkým kontaktem.  Pozoruji na Michalovi, že situaci zvládá velmi dobře. Nejeví známky stresu, jen je maličko nejistý, ale když ho hladím a povzbuzuji, brzy na sebe nechá sáhnout i děti. Dnes už otrkaná Cherry měla před několika lety při první návštěvě školy poněkud větší problémy. Dnes si ovšem dětské pozornosti labužnicky užívá a vezme zavděk sem tam nějakému tomu pamlsku. 

       

      Jelikož by Cherry ani Michal nezůstali dobrovolně zavřeni v kabinetě, aniž by se o tom dozvěděla celá škola a pan školník by patrně musel měnit poškrábané dveře, musí strávit vyučování ve třídě a účastnit se spolu s dětmi výuky. Jestliže v prvních chvílích děti přítomnost pejsků rozptyluje, o hodinu později je berou jako třídní inventář a výuka je plnohodnotná. Cherry i Michal si najdou svá místa pod katedrou a jak jsou zvyklí na dopolední spánek, zalomí to uprostřed mého zapáleného výkladu o slovních druzích. Vyučování nám rychle ubíhá. Michal se už suverénně bez vodítka pohybuje po celé třídě, zvládá skvěle i kontakt s dětmi, takže může dojít na focení. Oba hafani pak s dětmi trpělivě zapózují před objetivem, ať máme na tu návštěvu hezkou vzpomínku.

       Další foto ZDE

    Když po šesti hodinách ve škole odjíždíme směr domov, jsme všichni tři naprosto vyšťáveni. Spokojeně si však můžu odškrtnout splněný úkol ze svého domácího ŠVP. Všechna naše psiska pobyt ve škole zvládla na jedničku.