NĚCO NOVÉHO

    Se Stáňou Čermákovou se znám několik let. Jak jinak než přes pejsky. Je šéfredaktorkou časopisu Pes přítel člověka, který jsem si kupovala ještě v dětství (tehdy za lidové 4 koruny) a dychtivě pročítala pro dítě dosti odborné články o milovaných tvorech.  

    Uplynulo spoustu času a má dcera Eliška začala jezdit coby instruktorka na jí pořádané tábory v legendárním Svojanově. Jak krásně to osud spojil! Nakonec jsme se seznámily i my dvě. Myslím, že to, co nás spojuje, je obrovská láska ke psům a všem živým tvorům a snaha pomoci těm, kteří to opravdu moc potřebují. Prostě srdce. 

 Měla jsem možnost napsat pro časopis několik příspěvků, čehož si vzhledem k nostalgickému vztahu k časopisu opravdu vážím a cením. Některé tedy teď uvedu i zde na svých webových stránkách.

NELPĚTE

   Soužití s početnou smečkou je  pro otrlé povahy.  Ne každý se dokáže ztotožnit s několika důležitými  zásadami ve vzájemném  soužití. Základním pravidlem shledávám osobně jednoduché heslo: NELPĚT

NELPĚT NA VĚCECH

Ztráta věcí je totiž při tak veliké smečce nemalá.  Zákroky psích zubů dokáží být deformační i likvidační a budete-li se trápit nad každou zničenou maličkostí, bude Vám hafánek přinášet více smutku než radosti. Se ztrátami prostě musíte počítat.

      První ztráty – novou kabelku, kalhoty nebo karton mléka s následnou bílou povodní -jsem hořce oplakala. Nespočet bačkor, bot, předmětů denní potřeby naše psy prostě nepřežil. Mezi ztráty nejvyšší bych zařadila vykousanou molitanovou matraci dva týdny staré válendy, takřka starožitnou stylovou židličku k pianu, jež byla umělecky opracována spoluprací hned několika psích „řezbářů“a v neposlední řadě vzácnou, vědecky naučnou publikaci,  zapůjčenou  jako studijní materiál k bakalářské práci mé dcery. Aninka (kelpinka)tehdy lačna odborných informací se na knihu s názvem  FAUNA ČSSR vrhla a jedním dechem ji „přečetla“. Už nevím přesně, jak to tehdy dopadlo, samotný fakt, že dcera příslušný studijní obor dokončila, však dá tušit, že ani majitel vzácné knihy, věhlasný profesor biologie na věcech zase až tak nelpěl.
  Na všechny tyto ztráty si postupem času víceméně zvykáte. Důležité věci si  začnete více hlídat, ty méně důležité, neurčeny prvoplánově k rozcupování, dokážete brzy pohotově páčit psiskům z tlamy dříve než je stihnou opracovat do stavu nepoužitelnosti. A když přece jen nejste natolik předvídaví, či pohotovíí, ztráty už neoplakáváte.

(NE)LPĚT NA SOUSEDECH

Sousedé jsou velmi důležití. Snad by se dalo nazvat životní výhrou, že všichni naši sousedé byli a jsou skvělí lidé se srdcem na pravém místě a ochotou tolerovat sousedské soužití s blázny našeho typu. Když jsme ještě bydleli v paneláku, dosáhla už tehdy naše smečka počtu čtyř psů. Nepatřili jsme k nejtišším a nejnenápadnějším partajím. Přesto prokázali naši sousedé velkou míru pochopení a nikdy nám ani slovem nevyčetli ( as že by bylo co...!). Stejné štěstí při nás stálo i při přestěhování do domku ve Vřesině. Získali jsme zlaté sousedy, kteří záhy zjistili, že soužití s námi bude vše, jen ne nuda. Naše psy si ihned zamilovali a vztah je to dodnes oboustranný.
     Jak by mohlo vypadat soužití s lidmi nerudnými, odpůrci zvířat, lidmi přecitlivělými na jakékoliv hlasitější zvuky…? Raději nedomýšlet.
Mohu-li tedy radit…na sousedech „lidé lpěte“!

NELPĚT NA ABSOLUTNÍM POŘÁDKU

Pokud vnitřně nepřijmete tento princip a počet psů ve smečce budete stále zvyšovat, není vyloučeno, že velmi brzy projdete branou psychiatrické léčebny. Při pěti chlupatých a aktivních obludách je takřka nemožné udržet domácnost v jakémsi " reprezentativním "stavu. Nejde o upouštění od snahy uklízet, ba právě naopak - uklízím daleko více než hospodyňky, které chlupaté mazlíčky nevlastní, problém je v tom, že výsledek nedosahuje vyšších kvalit a pokud, tak jen velmi krátkodobě. Nezbývý než neřešit, jak vás vidí daná návštěva. Je to Váš domov a ten si zařídíte tak, aby v něm bylo dobře Vám. 

NELPĚT NA POHODLÍ

Vychováte-li si smečku tak, že jen co přijdete z práce, jde se do lesa, na cvičák nebo třeba jen cvičit doma, je velmi obtížné udělat výjimku. "Hele, páníčku, vůbec nás nezajímá, že bys po náročném pracovním dni chtěl lenošit. Celé dopolkedne v nás kumuluje energie, koukej s tím nějak naložit!"

Jsou dny, kdy toto „nelpění“ dávám jen s velkým úsilím. Nadmíra pracovních povinností, domácnost nebo jen pouhá dočasná lenora odsouvá psy na pomyslnou druhou kolej. Smečka to jen těžko rozdýchává. Děláte si tak doma svou práci a tu Vás do stehna dloubne studený psí čenich. Po chvíli Vám na nártu přistane třeba pískací hrasčka a nevyvinete-li očekávanou aktivitu, třeba do klína i psisko-Koky.  Drtivou většinu těchto situací vyřešíme k oboustranné spokojenosti kompromisem. "Vy (pejsci) mě necháte chvíli pracovat a já s Vámi pak zajdu na prochajdu." Aha, tak ne - "Zajdu s vámi nejdříve na procházku a pak vy mě necháte v klidu pracovat. Stejně jen co vytáhnete paty z domu, jste rádi, že jste venku. Pročistíte hlavu, protáhnete tělo a hned je vám lépe. 

NELPĚTE NA PENĚZÍCH 

Na tomto poli se neodvažuji udílet jakékoliv rady. Finanční možnosti jsou u každého jiné. Přesto mohu za sebe zodpovědně prohlásit, že psiska a věci kolem nich jsou pro mne tou nejlepší investicí.

(