PRÁZDNINY NA STARTU

     Letošní prázdniny jsem vyhlížela ještě dříve a ještě toužebněji než kdy jindy. Jen opravdu nezasvěcený pozorovatel mohl by snad spatřit v tomto prapodivném covidovém období prostor k pedagogickému flákání a názorově se přiklánět na stranu těch, kdož hlasitě volají po tom, aby učitelé své zasloužené prázdniny věnovali svým strádajícím žákům. Naštěstí zdravý rozum zvítězil a prázdniny tak zůstaly prázdninami pro žáky i učitele. 

     Je-li slovo "prázdniny" odvozeno od základu "prázdný", pak mé zasloužené pedagogické leháro nazývá se "plniny", neboť úvodních 10 dní bylo naplněno od rána až do večera činnostmi rozmanitého charakteru. Několik nutných domácích prací první prázdninový (eh..."plninový") den  vystřídaly hned ten následující sportovní a kynologické aktivity. Domnívám se, že většina lidí využívá svou dovolenou k poklidné relaxaci - dohánění spánkového dluhu, výletům, koupání...v odpolední siestě u bazénu tráví čas se svou dlouho odkládanou knihou, popíjí svěží koktejly a večer si vychutnává grilované speciality a tlachání s přáteli. Ničeho z toho se nezříkám a postupně na většinu z jmenovaných příjemností také dojde. Mé prázdniny však pokaždé obsahují i prvky zdánlivého fyzického sebetrýznění. Vstupní branou do něj bývá tradiční tábor psích aktivit v náruči kouzelné přírody Oderských vrchů. Větřkovický kemp je mezi pejskaři dobře znám. Ve zdejším okolí není mnoho těch, kteří by v rámci tábora nehopsali po jeho travnatém place a nebloumali pohádkově úchvatnou přírodou. Byť bez nároku na luxus a pohodlí. 

       Malé dřevěné chatičky pamatující dobu Marie Terezie, s tvrdými kavalci místo postelí a retro nábytkem však vtiskávají pobytu specificky nostalgický nádech (zvláště u účastníka mé věkové kategorie). Koneckonců aktivní účastník campusu se v nich stejně příliš neohřeje. 5.červencový den časně ráno tak parkuji své nové fáro před branami tábora. Jakožto úplně první nedočkavec dostávám symbolicky klíče od chatky číslo 1. Je blízko hlavní budovy. Jídelna a toalety nadosah, což je příjemné. Vedlejší chatu pak obsazuje Eliška s vnoučkem, tedy i ten bude "po ruce". Sotva vytahám všechny bágle a ustelu kavalec, máme s Koky nástup na první trénink. Zdravotní stav mých beder sice není ideální a při přechodu ze sedu do chůze působím dojmem devadesátileté stařeny, ale odhodlání je velké, takže "bábrli" nekopmpromisně rozcvičuji a dáváme si s Koky "do těla".

      Počasí nám tréninky opravdu neulehčuje. Z blankytně modré oblohy se "od ucha k uchu" zlomyslně směje(či snad vysmívá...?) žhoucí hvězda, dodávajíc létu pravou horkou atmosféru. Potíme krev. Naštěstí se nám cvičení daří. Po obědě si chvilku odpočineme, abychom nabraly sílu k odpolednímu tréninku. Je jím další, pro nás celkem nová, psí disciplína - canicross. Jeden by řekl, že přece stačí zapnout psa na vodítko k pasu a jupí na dráhu, avšak už první lekce nás vyvádí z omylu. 

      Před samotným tréninkem scházíme se před trenérčinou chatkou, abychom vyladili caniscrossovou výbavu. Nacvičujeme správné upnutí pásu, vodítka a hlavně volíme pro pejska  nejvhodnější postroj. A že je z čeho vybírat...!

      Po úvodním zahřátí (co načalo slunce, dokončujeme my ) nás trenérka Barča péruje na prvcích běžecké abecedy. Prošlapáváme kotníky, energicky zvedáme kolena, předkopáváme, zakopáváme...dbáme na pečlivé provedení všech cvičení. Pot z nás leje proudem, ale v sebetrýznění ochotně pokračujeme.  Řádně rozcvičeni a seznámeni se správnou technikou běhu konečně přecházíme do druhé fáze tréninku. Zapřaháme. Patřím do začátečnické skupiny. Koky byla dosud za tahání na vodítku  vždy spíše kárána než abych v ní tuto zdánlivou neřest výchovně podporovala. Dnes po ní chci opak. Holka je evidentně zmatena, když na ni hulákám strohé:"Běž! Běž!" I na takové sitiuace nácvikové metody pamatují, proto je využíván psychologický vliv davové psychózy. Pejsci jsou společně hecováni k běhu a všemi možnými způsoby ponoukáni k rychlému tahu. Po pravdě řečeno v našem týmu jsem zpočátku "tahounem" spíše já než Koky, která je davovou psychózou nepoměrně méně ovlivnitelná než praštěné borderky. Běháme přibližně dvěstěmetrové úseky a ne zrovna pomalu. Mám dost a proto už před desátou, sotva se má hlava dotkne polštáře, usínám jako dřevo.

     Ráno nás už v 6:30  čeká velmi běhavý Eliščin parkur. Výkon mi ztěžují stále zlobící záda, která se snažím nevnímat či snad popírat...zda je to dobře... to si nejsem jista! Koky je parťačka, jak se sluší a patří. Snaží se a opakování je proto minimum. Mohu šetřit síly na odpolední caniscross. V jeho rámci dnes trénujeme starty, předbíhání, zatáčení a zastavování...opět ve dvou  až tříset metrových úsecích. Je to prima. Když se po hodině vracíme, místo abychom sebou praštili do odpočinkové zóny, nastupujeme k posilovacím cvičením na čočkách. Zde naprosto upřímně přiznávám, že cvičení FLÁKÁM. Melu z posledního.

     A to je před námi tradiční klasický táborák. V jeho ochozech se rozebírají psí témata, jak jinak...? Debužírují se grilované speciality a lehce popíjí alkoholový mok dle chuti. Před půlnocí zahajuji noční odpočinek. Ráno je třeba si opět přivstat. Z důvodu panujících veder je canicrossový trénink přesunut na časně ranní hodinu.

    Začínají pokročilí a já se zájmem pozoruji, kterak skupinka natěšených hafanů vyřvává své "hurá na to!" na celou spící krajinu. Vtipné mi přijdou i starty. V ohlušujícím štěkotu se ze skupiny postupně oddělují běžící postavy v bleskurychlém pohybu...v mírním záklonu tahu. Na tento poslední trénink nastupuji s vypůjčeným Eliščiným borderákem Jamiem. Je začátečník, ale chápe rychle. Hlavně je běh v jeho tahu mnohem příjemnější než s drobnou Koky. Nohy skoro nestíhají krokovat...je to adrenalin, když běžíme nerovným terénem. Čekám jen, kdy se mi na některé té nerovnosti zvrtne kotník. Dobře to dopadlo. Končíme ve zdraví a nepochroumáni. Jen za nějaké dvě hodinky abychom se připravili na poslední agility. Takto nějak nám to společně šlo :-D

     V tomto dobrodružném duchu nesl se letošní tábor. Záměrně jsem vynechala popis chvil strávených s vnoučkem Domčou, neboť ty vydají na celý další článek. 

Kdo by se snad domníval, že po absolvování tábora jsem "vplula" do poklidných prázdninových dní, byl by na omylu. Tak o tom tedy příště :-D.