PSÍ UMĚLCI V AKCI

    Slovo "vernisáž"  mám v podvědomí obvykle spojeno s představou vyfešákovaných hostů a důstojnou atmosférou prodchnutou jistou škrobeností.  Skotačení s pejsky  mi do představy příliš nezapadá. A přesto. První pátek nového školního roku jedeme zpestřit svým vystoupením vernisáž dětských výtvarných prací se zvířecí tematikou. Ve složení Veronika, juniorka Míša a má maličkost míříme do blízkého Havířova. Tentokrát se z psích umělců jdou představit jen Biaggi, Annie a papilonka Amy. Sice trochu bojuji za Koky, protože Annie je ve stísněných prostorech trochu řekněme "živelná", ale principálka Veronika trvá na Ančině účasti s argumentem, že její rejstřík cviků budeme potřebovat. Musím poslouchat, proto Andulkce oblékám modrý perličkový obojek, aby byla frajerka, a vyrážíme  Verčiným autem vstříc vystoupení. U klulturního domu zaparkujeme a s Verčou jdeme očíhnout terén. Míša zůstává v autě a aby ji nikdo neukradl, dostává klíče a doporučení, ať se zevnitř zamkne.

   První, co v sále, kde máme vystupovat, zahlédnu a co mne vyvede z relativního klidu, je obrovská vycpaná husa, která dominuje místnosti blízko jejího vstupu. Není to jediné vycpané zvíře zdobící intreriér. Narůstá ve mně obava, aby se vystoupení na této seriózní nóbl akci nezvrtlo v grotesku. Představu Annie, jak se vrhá na vycpaného opeřence a radostně jej cupuje na nejmenší částečky, rychle zaplaším. Prostor pro vystoupení není velký. Jen několik metrů od něj sedí diváci - v oblecích a krinolínách. Nezbývá mi než věřit, že Andulčina srdečnost dnes zůstane " na uzdě". Ujasňujeme si s Verčou podrobnosti vystoupení. To vše v místnosti plné lidí. "Otrkat " pejsky předem v tomnto prostředí není možné. No, uvidíme. 

       Vracíme se do auta pro věci a hlavně pro Míšu. Veronika ji z dálky nabádá k otevření auta, avšak narážíme na nečekaný problém. Veronika si teprve nyní uvědomuje, že mechanismus po jisté době vypnutí motoru automaticky vyřazuje odemykací funkci klíče z provozu. Parťačku tak máme uzamčenu a nastává dramatická situace, v níž se snažíme relativně klidnou Míšu navigovat na cestu k vysvobození. Je třeba ztastrčit klíč do zapalování a zprovoznit tak odemčení. Chvíli trvá než desetiletá Míša najde klíči jeho cíl. Situace nepostrátá komičnost. Na ubohé uvězněné dítě ťukáme z obou postranních okýnek jako na leguána v teráriu. Okolojdoucí lidé zvědavě pokukují na nezvyklou podezřelou trojici a zřejmě nás vyhodnocují jako nekalé živly snažící dobýt se do zaparkovaného (s největší pravděpodobností cizího...kdo by se také tak složitě dostával do svého? ) auta. Míša konečně nachází správný otvor pro klíč. Mít po ruce šampáňo, špunt by letěl do oblak. Míša pootočí klíčem a...auto škytne a poposune se mírně vpřed. Naštěstí není nohy, co by sešlápla plynový pedál. Auto je zdárně odemknuto a Míša šťastně vypuštěna na svobodu.

     Jdeme vyvenčit pejsky, poté jim ukázat vystupovací plac. Bohužel se to všude jen hemží nastrojenými hosty, žádný pořádný prostor. Andula, sotva zmerčí  exponát vycpané husy, hrne se okamžitě k němu, aby zjistila, co zde zvíře vlastně pohledává, případně mu trochu pocuchat fazónu. Jdeme k huse společně. Je třeba holky seznámit, aby Annie nenapadlo namířit si to k ní uprostřed vystoupení. Očichání proběhne přátelsky, také ostatní dva psí umělci nemají s husou problém.

    Konečně přichází naše vystoupení na řadu. Koncepce je založena na skládání psí maturity. Předměty se samozřejmě točí kolem dogdancingových prvků. Začíná Veronika s Biaggim, já mám roli zkoušejícího. Mezi Biaggiho a Andulčinou maturitou zpestřuje program Míša se svou papilonkou. Její první veřejné vystoupení je milé a zdařilé. Andulčin projev je však poznamenán nervozitou. Celkem stísněný prostor jí nedělá dobře a tak se snaží se mnou o některých cvcicích hlasitě diskutovat. Přesto s odřenýma ušima odmaturuje.

   Následuje pakování rekvizit a odjezd domů. Naše maturanty doma čekají misky s  bonusovým nášupem :-)