ÚSPĚŠNÁ HORKA

     Tímto nadpisem mohlo by se pyšnit snad letošní léto, avšak použitelný je také pro mne a Koky, jak posléze uvedu. Sotva jsem dala svůj rozbolavělý hřbet trochu do pořádku, otrnulo mi a s vervou jsem se pustila do dohánění všeho, co jsem za dobu své rekonvalescence zanedbala.  Rádoby ohleduplně ke svému zdraví jsem poletovala po cvičáku či hale a pilovala s Koky její hbité skoky, náběhy do slalomu či zónu, až máme "fazónu" na přihlášené závody.
     Začala být zima a tak jsme si na krásné období letních teplot zavzpomínali na závodech v obci příznačného názvu "Horka". Závody koncipované jako trojzkoušky přitáhly mnoho nauráckých kolegů. V zázemí parkuru jsme vytvořili malý Naura "kotel", z něhož jsme jednotlivým závodníkům upřímně fandili. Zřejmě kvalitně, neboť nebyl snad nikdo mezi námi, kdo by odjížděl z Horky posmutnělý. Vědomi si moudrého " Nemusí pršet, stačí když kape", hřálo nás u srdce i dílčí vítězství nad nepřítelem v podobě houpačky či pomalé rychlosti.

    Program postavil na start jako první zkušené trojkaře. V elitní skupině jsme měli své zástupce a ti rozhodně ostudu neudělali. Na zajímavých běhavých parkurech pana rozhodčího Havlíčka si to svištěli tak, že přistáli rovnou na stupních vítězů. Naše Hanka se svou Dragi dokonce splnila poslední zkoušku k dosažení titulu Agi championa. To bylo slávy! Evka s Tory dva běhy vyhrály.

   Následovali dvojkoví závodníci, kde startovala třeba naše Ivča s Ačitou nebo Bára s Dickensem. Také ony předvedly běhy, za které se nemusely stydět. Trochu nám sice mrzly nohy, ale v zápalu fandění čas rychle utekl a byly tu zkoušky jedničkové. 

     Od rána mě udivuje jedna nezvyklá věc. Celý týden dobře spím, při pomyšlení na závody nedostavuje se žádná předběžná nervozita. Dokonce ani na místě necítím trému. Nechápu, ale je to příjemné ztjištění. Až začínám být nervózní z toho, že nejsem nervózní. Prohlídka mi podává info o tom, že ke zvládnutí parkuru bude třeba rychlých noh. Sestava překážek je mi sympatická, při troše šikovnosti bychom to mohly s Koky zvládnout. Před během jdu Koky venčit. Snažím se v ní probudit zájem o cvičení, radost i soustředění. Na startu  pak zůstává vzorně sedět a na můj povel vyráží vpřed. Jako druhá překážka je umístěna houpačka. Ta nám nečiní větších problémů, jen je Koky v neznámém prostředí obezřetnější a  postupuje trochu nedůvěřivě k její sklopné části.Následnými skočkami zase nabírá na jistotě. Bleskem proběhne tunel a zkušeně vběhne do slalomu. Také závěrečnou pasáž zvládá bezchybně, takže konečný verdikt přináší 1. místo a s ním další splněnou zkoušku do dvojek. Nebýt zdravotní pauzy, snad bychom ve vyšší kategorii vyběhly už nyní, přesto jsem ráda, že mi právě jedničky k tomu upevnily odhodlání. 

  Druhý běh přinesl zařazením dlouhých rovinek ještě větší nároky na rychlé nohy. Kdyby mě tak viděla moje neurožka, jistě by mě při příští návštěvě, kdy prkenně vejdu do ordinace a usedám jako bych právě spolkla pravítko, vypoklonkovala se slovy, že tu není nikomu pro srandu králíkům. Ale zabojovat je třeba, to je jasné. Bojuji, co to jde, přesto v jedné rovince zkombinuji pomalejší nohy s nesprávným nasměrováním ramen a Koky vbíhá do nežádoucí díry tunelu. Naši chybu však ani nezaregistruje, protože neopravuji a běžím rychle dál, abych si na láývce upevnila zónu a zachovala ten nejpozitivnější dojem z běhu. To se mi daří. Koky je z mého radostného juchání celá nadšená!

      Poslední zkouška probíhá už v poněkud zšeřelé hale, parkur do třetice velmi běhavý, pastičky číhají všude tam, kde by nohy nevyvinuly potřebnou rychlost. Naštěstí mě nezradily nohy ani Koky, takže potvrzujeme  úspěch z první zkoušky a přidáváme další  bednu na stupni nejvyšším. V celkovém součtu získáváme třetí místo. Promiňte, paní neuroložko, ale stálo to za to. Tak ahoj všem dvojkovým v prosinci!!!

 Naše běhy ZDE