Veselý víkend s Domajzem

    Ještě tak před rokem jsme s tátou poskytovali azyl skoro výhradně chlupatým čtyřnohým klientům. Ať už jedna, či druhá dcera potřebovaly vytáhnout paty z domu, ochotně jsme přijali roli dočasných opatrovníků pro jejich pejsky. Klienti si pobyt u nás užívali (no,...občas jej i zneužívali k nejrůznějším kulišárnám, které jim ve vyšším počtu "kumpánů" prošly bez větší újmy). Nyní se však vnouček Dominik dostal do věku hlídatelnosti delší než je pár hodin či jeden den. 

      Hlídací víkendy staly se pro nás s tátou jednoznačně pestřejší, ale také náročnější. První déledobější "křest ohněm" jsme prožili v prodlouženém velikonočním volnu. Pro úspěšnost akce se tato zopakovala o dva týdny později.  Prďola Dominik k nám dorazil i s  výbavou, jakou svět neviděl. K obrovské tašce svršků tu byla taška hraček, plínek, nezbytných životně důležitých potřeb typu  chůvička, vitamíny, odsávačka hlenů, spoustu bot, bund, kombinéz. Nechyběly lahvičky, čajíčky a hlavně...nepostradatelný plyšový delfín, jehož přítomnost v posteli je Dominikovou  naprosto základní potřebou pro "zalomení". Vlastně každá z těch všech potřeb je svým způsobem postradatelná či nahraditelná, jen ochechlaný delfín ne. Ujištění, že máme vše potřebné, nás uklidnilo a "lázeňský pobyt" malého "šviháka" mohl v poklidu začít.

       Co na tom, že se byt jen hemží psími těly. Jsou všude, kam se jen podíváš. Žádná křeč! Dominika něco takového nemůže vyvézt z rovnováhy. 
Naopak - s psisky komunikuje, válí se po Michalovi, honí se s Koky, hraje si v psí kleci nebo psům bere hračky, aby s nimi laškoval a házel aportky. To vše pod pečlivým dohledem nás dospělých.

   Smečka však strádá. Nejenže nemají pozornost páníčků, procházky nebo cvičení, citelně jim chybí i klid. Malý terorista je všude. Klidové zóny v bytě takřka neexistují. Snad jen Annie občas umístím do izolace zavřené ložnice, aby babka mohla kapku zregenerovat.

Při ucházejícím počasí vyrážíme na zahradu.  Hned v zárodku utínám Dominikovi jeho nejoblíbenější hru s vodou. Se vztyčeným prstem jej upozorňuji, že prostor kolem velké kádě je přísně zapovězen. Hrajeme na schovávanou. Navzdory pravidlům Dominik nakukuje, kam že to bábrle zalézá a pak ji najisto objevuje. Žádá nekonečné opakování. Možnosti schovávání jsou na otevřené zahradě velmi omezené. Nebaví mě to.  Znovu a znovu lezu do hustých tújí a odháním Kokynu, která to chápe po svém jako výzvu ke hře a i tak chabou skrýš tak činí ještě chabější. Po půl hodině se bouřím. Jdeme domů. Táta odchází na svůj pravidelný tenis a my s Dominikem vytahujeme bednu hraček. Postavíme několik věžiček, pošleme setrvačníkovou lodičku po postavené dráze a je tu čas večerní hygieny. 

        Vanu Domča miluje. Levandulová pěna dodává koupeli nádech malého luxusu. Kelímky a lodičky  prcka dokonale zabaví. Vyrochněný pak usedá před televizi, kde je již připravena jeho oblíbená pohádka s krtkem. Dle pravidelného scénáře má přijít na řadu večeře. Dominik však odhodlaně vstupuje do stávky. Odmítá cokoliv pozřít. Několikrát obměňuji menu i doprovodnou pohádku, slibuji i vyhrožuji, ale prcek, rty pevně semknuté, nedovolí do pusy protlačit ani drobek čehokoliv. Rezignuji. Vstupujeme do zatemněné místnosti a pouštím se do  písničky před spaním. "Ó řebíčku zahradnický" i  " Hvězdičky dobrou noc" zpíváme v tichém duetu. Annie, nakrknutá, že musela opustit své pohodlné rozvalování v ložnici, naléhavě zaškrábe na skleněnou výplň dveří. Není nikoho, kdo by nevychované psisko napomenul. Musím tedy vstát a jít jí domluvit. Preventivně je zavřena do svého nočního "bejváku". Samozřejmě to Dominik komentuje a tak řebíček i hvězdičky zní ložnicí opakovaně.

   Pár minut osobního volna využívám k večerní hygieně a přípravě na druhý den. Vařím kedlubnové zelí, o němž se domnívám, že by mohlo mít u odhodlaného "hladovkáře" přece jen úspěch.

  Sobota je složena z procházek a hraní doma. Na zahradě se hraje schovka, doma se pak objektem největšího zájmu stává stařičký keyboard z dob Eliščina a Evčina dětství. Dominik požaduje jeho zprovoznění a pak se zaujetím prubuje všechny dostupné rejstříky. Jednoznačně nejoblíbenějším se stává rejstřík zvaný DJ. V jeho rámci má každá jedna klávesa přidělen jeden zajímavý zvuk. Od cinkání, ťukání, řvaní, přes bublání, bubny, houkačky až po smyslné vzdechy, výkřiky či rytmicky vyslovovaná slova. "Balzám na naše nervy" má dlouhého trvání. Když Domi všechny možnosti vyzkouší, trvá na naší společnosti a vše nám důležitě předvádí. Kdybych v pudu sebezáchovy nevytáhla ze skříně pink-ponkové rakety a míček, což vzbudilo jeho pozornost, snad by nám DJ prezentoval své netušené možnosti ještě nyní.

     Sobotní jídelníček zaznamenal výrazný posun k lepšímu. Dominik se svým apetitem konzumuje skoro dospělé porce a nepohrdne žádnou nabízenou dobrotou. Dnes zavírám Annie preventivně před začátkem uspávání. Společný duet a je uspáno. Nejtěžší je vždy ošetřit venčení psů tak, aby žádný z nich nekomentoval situaci za plotem nebo se nedal strhnout smečkou k radostnému pokřiku. Většinou jsou vypouštěni netradičně po jednom. Ale kupodivu i oni uléhají brzy, bez výzev ke hře.

      Neděle už uběhne rychle. Psiska se plouží bytem, kruhy pod očima...nemohou se dočkat až malý terorista vymajzne a oni nás budou zase mít jen pro sebe. Také cítím únavu a už nepoměrně méně elánu než na startu, když Domča naléhá: "Babičko, jdeme dělat klaviny" (rozuměj - kraviny). Těch jsme se za tři dny nadělali opravdu dosytosti. Tak zase příště :-).