VOŘECH - pro mne to pravé (v)ořechové

(Článek publikovaný v časopisu Pes přítel člověka.)

        Jsem přesvědčena, že vořechy jsem si nevybrala já, nýbrž oni mne.  V dětství byly mé představy o psím kamarádu spojeny s nějakou konkrétní rasou. Ať už to byl německý ovčák, boxer či knírač, vždy „to“ mělo mít standard a předepsaný exteriér spolu s jistými očekávatelnými vlastnostmi.

       Když jsme s dcerou propadly agility, TOP psy dostávala ke cvičení ona – přece jen byla ta zapálenější a ambicióznější. Na mne zbyla nepapírová kníračka Tina – antiagiliťák tělem i duší. Jak už to ale bývá – když si něco moc přejete, přijde to k vám samo. A tak ke mně jednoho dne přišla Bobinka. Byl to jen nesmělý začátek smělé cesty plné psích jedinců nejisté rasové příslušnostti.

      Bobinka také agility příliš nemilovala. Byla však úžasným psím učitelem. V její společnosti naučila jsem se nezměrné trpělivosti, radosti i z těch nejmenších pokroků, odhodlání to nevzdat. Eliška v té době už závodila s papírovou šeltií, a tak abych měla s "čím" běhat, musela jsem si najít na cestě opuštěnou Barunku. Rezavou kříženku s drsnou teriéří povahou. S ní mi osud přihrál do cesty velký zápal a nadšení. Společně jsme se pustily do závodění a já se naučila - světe, div se- i občas vyhrávat.

     Pominu- li "mezihru" v podobě  papírové kelpie, můj další život vyplnili už jen samí vořeši. Co mě vlastně  k voříškům tolik přitahuje? Každý exemplář může se pochlubit jistou jedinečností a originalitou. To se tak náhodně potkají Asta z domku pod strání a Azor ze sousedního dvora, padnou si do oka a štěňata jsou brzy na světě, byť se o páníčky pokouší mrtvice a koukají se nechtěných mrňousků promptně zbavit. Řada jich končí v útulcích či někde pohozených na pospas všemu. A to jsou přesně ty případy pro mne. Kdesi uvnitř mám zakódovaný silný ochranitelský komplex, dle jehož pokynů snažím se zachránit všechny psy světa s nepříznivým osudem. Snad právě proto mám ke křížencům obzvláště vřelý vztah.

    Nespornou výhodou kříženců (alespoň z mého hlediska) jsou jejich skryté (utajené) možnosti.  Zatímco od borderky čekáte nevyčerpatelnou energii a chuť pracovat, od loveckého plemene schopnost skvěle aportovat, od huskyho předpoklady k neúnavnému tahání saní, od vořecha můžete očekávat vše (nebo taky nic). Je zcela na vás, kterou strunu rozehrajete a do čeho se pustíte. Nejste zatíženi žádným svazujícím očekáváním, jde jen o to vyhmátnout to, co bude pro vašeho voříška  (a taky vás, jste přece tým) nejvhodnější. Přece jen nevíte krev jakých plemen v sobě váš Alík nese.

      Jsem si takřka jistá, že vořešský potenciál je dokonce násoben počtem plemen, které se na jeho původu , byť malou kapkou jkrve, podílí. Skrývají v sobě daleko více než dědictví "hříchů" svých předků. Jsou živým důkazem "selského rozuzmuz přírody", která bez ohledu na sešněrovanost někdy asž nesmyslně šlechtících chovatelů posílá dál TO, co sama uzná za hodné dalšího šíření.

   Díky Ti, přírodo, za Michala, Cherry , Koky i Haničku. Jsou to psí krasavci se skvěle namixovanými povahami a je mi opravdovou ctí mít je v životě po svém boku.

Dík