VÝZVA ZA VÝZVOU

     Výzvy mne provázejí celým životem. Jsou pro mne čímsi magickým. Jejich plněním dostává můj život jiskru, neutuchající vnitřní náboj. Vést úporný vnitřní souboj s vlastní nedokonalostí, snaha  postavit se vlastnostem, zvyklostem, stereotypu...to je hnací motor, který mě do těchto konfrontací s vlastní vůlí vede.

      Ne vždy měly mnou zvolené výzvy nějakou ušlechtilou či užitečnou podstatu. Vlastně jsem v dětství přistupovala na něco tak nesmyslného jako byla bratrova pobídka: "Skoč ze stolu na nohy a nepokrč kolena" To fakt bolelo. Nebo: "Usaď se na balkóně (7.poschodí) nohama ven. I zde jsem sice obstála, ale jen s notnou dávkou štěstí jsem dožila ve zdraví svého aktuálního věku. Myslím, že vědět to tehdy rodiče, byli bychom oba "vyzváni" k nějakému tomu výchovnému "narovnání" vařechou přes prdel. 

     K méně adrenalinovým patřil cíl popsat levou rukou (jsem rozený pravák) velký linkovaný sešit nebo také napsat rekordně dlouhý dopis tátovi na vojnu. Levák se ze mě nestal a dopis pro tátu měřil přes 16 metrů hustě popsaného, do ruličky smotaného "dopisního papíru". 

                                Dnes už historický dokument z roku 1985

       V dospělosti staly se pak mé výzvy o poznání praktičtějšího či ušlechtilejšího zaměření. Ve zralém věku svých 44 let uchopila jsem za pačesy výzvu prolomit svou nechuť k řízení auta. Bylo to těžké, ale obstála jsem. Užitečnosti této výzvy dodnes ze srdce děkuji. Auto mě baví. O něco později jsem si vytvořila výzvu k otužování. Po dobu dvou let jsem večer co večer přibližně po dobu dvou minut na sebe lila proudy ledovové vody a vítězila sama nad sebou. 

     A pak jsem se rozhodla zasvětit svůj život pomoci opuštěným psům. Tak tato výzva ovlivnila můj život zásadně. Výsledkem splnění jsou: spokojená Cherry, Michal, Koky a Hanička. Ta už je ale výzvou o level vyšší. 

      Období koronavirové karantény s sebou přineslo snahu se nějak bavit, v něčem se angažovat, do něčeho se zapojit. Cvičně jsem si zkusila splnit výzvu vybubnovat na jogurtový kelímek záludný rytmus, přidala jsem několik videí v sekci co dělat se psem, aby se doma nenudil a pak mě oslovila Výzva s velkým V. On-line  VÝZVA O PSÍHO UMĚLCE. 

     Možná bych si výzvy samotné ani nevšimla, kdyby ovšem její "pořadatelkou" nebyla Veronika. Člověk, který mě dokáže vždy a za všech okolností uvrtat do čehokoliv. Snad i kdyby spustila kurzy Bungee jumpingu bez gumy, byla bych mezi přihlášenými. Akce s ní mají totiž prvek napětí...jak se bude vše vyvíjet, jak vše dopadne a co vše nás během toho může všechno potkat. Bývám vděčna za každou sebemenší komplikaci a překážku. A tato akce slibovala zajímavý průběh.

     Poslaly jsme s Koky přihlášku a začaly jsme soutěžit. 

                              Toto byl náš vstupní příspěvek

"Ahoj všichni! Jsem Koky. Vořech jako poleno. Jsem výslednicí lásky mnoha okamžitých vzplanutí, takže ve mně koluje krev spousty zajímavých plemen. Panička mě bere takovou jaká jsem a já jsem divočina, ale velice milá a učenlivá. Zřejmě proto, že i panička je mírně trhlá, velmi si rozumíme a pouštíme se do všeho, co se namane. Tak všem nám přeji hodně štěstí. Haf haf!!!"

      Celá akce probíhala ve formě Verčina zadání a našeho  plnění. Zveřejněné zadání obsahovalo vždy několik úkolů, které byly variací na konkrétní daný prvek. Našim úkolem pak bylo cvik pejska naučit a poté zdokumentovat jeho šikovnost příslušným přístrojem s dokumentující schopností. To nebylo jen tak.  Musela jsem se potýkat s řadou technických zádrhelů - jak nastavit kameru,( aby zabírala hezčí...rozuměj...uklizenější část pokoje) aby bylo vidět vše podstatné, jak splnit úkol na omezeném place (pro záběr kamery) atd...Po nezbytných kamerových zkouškách jsme se pustily do práce a začaly vkládat svá první videa. Nelenili ani mí konkurenti. A tak mne zdravé konkurenční prostředí hnalo k nutnosti být originální. 

   Jenže...býti kreativní  "na povel", toť úkol nelehký. Snad nejvíce mne potrápila výzva k výrobě psí hračky. Mozkové závity hlasitě skřípaly, když jsem se snažila něco vymyslet. S vypětím všech svých sil jsem nakonec stvořila cosi rachotivého a dokonce dosáhla i toho, že si s hračkou Koky krátkou natáčecí chvilku hrála. Nějaké bodíky káply. 

                      Můj hodnotný umělecký výtvor

Takto jsem si ho uvedla:

 Představuji vám moderní kynologický výstřelek posledních let - "vřesinské rachotidlo". Tato hračka je oblíbená u pejsků, kteří rádi devastují za výrazného decibelového doprovodu. Pokud jde o páníčky, poptávka po hračce je zejména z řad těch s pevnými nervy, či aspoň výraznou sluchovou vadou na hranici hluchoty. Výrobu zvládnou i "kopytózně" zruční jedinci jako jsem já :-.

       Časově nejdelší však byla výzva předvést točky na jednu i druhou stranu za zástěnou. Koky nemohla vidět nadšený (při správném točení), ani zamračený (při nesprávném točení) výraz, tím pádem si jela to své a napínavým překvapením pak bylo odhalení v podobě natočeného videa. Bylo to nekonečné. Jasně se ukázal vliv mé mimiky na Kokčin výkon. Nakonec po vysilujícím tréninku jsem konečně získala to, o co jsem usilovala. Body..

      Čas výzvy se rychle krátil, před námi stály najednou už jen dva finálové úkoly. Ten první apeloval na taneční vlohy a schopnosti páníčka, ten druhý pak spojoval umění obou. Volba padla nakonec na klasiku velebící whisky, kdy jsem v roli děvy lehkých mravů zahájila vystoupení vyžahnutím sklenice whisky (slabého čaje) na ex. Koky nestačila zírat. Panička se před ní rozvlnila v chytlavém rytmu  a ona přitom musela sedět a ztůstat v klidu. Takové mučení snad ještě nezažila...! Posledním úkolem bylo společné vystoupení. Jeho námět mě napadl ve chvíli, kdy táta popadl svůj  tenisový vercajk a zamířil na pravidelný nedělní match s kamarády. Finálové vystoupení se pak neslo v duchu tenisového klání. Koky se moc snažila, jenže panička si špatně přečetla zadání a místo minutového výběru toho "top" z repertoáru udělala dlouhou úvodní pasáž k navození atmosféry a do samotného bodování se pak vešlo méně cviků, než jsme původně zamýšlely. Nu což, příště budeme chytřejší. 

   Jelikož jsme nakonec splnily všechny výzvy bez výjimky, získaly jsme nejvyšší počet bodů ze všech 15 závodníků a odnesly si první místo.

             Akce byla parádní, opravdu jsme si ji  s Koky náležitě užily.

Sotva jsem zakončila tuto výzvu, mířím dle svého naturelu už k několika dalším.

 Ale o tom zase příště :-)