PÁNÍČEK JE BŮH

      Náš Michal je pohodář. Ze všech našich psů je nejskromnější, dá-li se tak nazvat vlastnost spočívající v nevyžadování si čehokoliv - od pánovy pozornosti, přes kus žvance, až po procházky. Je to vděčné zvíře bezmezně milující svou lidskou i psí smečku. Daleko nejbezmezněji však našeho tátu, kterého vnitřně přijal za svého hlavního páníčka a přesunul k němu všechnu svou psí oddanost a lásku. Ne, že by ostatní psiska oddanost a lásku k nám  postrádala, ale ta Michalova doslova nezná hranic. Psí halama hrdinsky překonává všechny překážky, které mezi ním a páníčkem stojí v cestě. 

( Historie Michal zde:https://pacinky.webnode.cz/news/michal/,  https://pacinky.webnode.cz/news/dva-a-pul-tydne/,  https://pacinky.webnode.cz/news/a-tak-ted-kdyz-uz-jsem-vas-mizi-moje-svatozar/,  https://pacinky.webnode.cz/news/povysen-za-slusne-chovani/ ...atd. K dohledání v rubrikách od roku 2016)

       Michal se dostal do útulku z nepodnětného prostředí jedné romské rodiny. Jediné podněty, které se k němu na dvorku dostaly, měly dvě nohy, peří a vydávaly zvuky něco jako "kokodák". Nudící se psí adolescent se tedy důslednou nevýchovou dostal na scestí. Jal se páchat trestnou činnost. A to hned toho nejvyššího kalibru. První hrdelní zločin na kdákajícím opeřenci mu přinesl zábavu a uspokojení loveckého pudu intenzivně se poflakujícího psa.  O tom, že mu vynesl také trest, o jehož výši by se dalo spekulovat, o tom žádná. Pravděpodobně nešlo o výchovný psychologický rozhovor, domluvu  či pečlivé odstraňování nežádoucího chování pozitivním postupem. Provinilec jich slízl pěkných pár do kožichu a byl zde jistý předpoklad, že po této výchovné lekci se trestný čin nebude opakovat. Avšak uplynul jen krátký čas oné "podmínky" a Michal se pyšnil další kvokající kořistí v mordě. Rozezlení páníčků neznalo mezí. Jen příznivou konstelací hvězd v tento osudný den neskončil kriminální živel jako hlavní ingredience gurmánké pochoutky typu guláše. Rozhodnutím rodinného soudního tribunálu byl obžalovaný s máslem na hlavě vyexpedován do vyhnanství psího útulku. V malém prostoru útulkové "kobky" měl zpytovat své černé svědomí a projít si očistcem.

         Shodou šťastných náhod se naše duše potkaly a propojily se až do té úrovně, že se recidivista dostal k nám. Několik krušných týdnů až měsíců upravilo  nevycválané zvíře do dnešní podoby. Michal se hrdě pohybuje po svém zahradním teritoriu důsledně sledujíc pohyb páníčka (není-li ten přítomen, tak aspoň paničky), bedlivě střeží veškeré dění za plotem zahrady. Hlasitě komentuje okolojdoucí psiska (člověk by řekl dle zabarvení štěkotu, že jim snad sprostě nadává...vyhrožuje...vyzývá je na souboj...), s gustem si za vzrostlým psím vínem, zdobícím plot mezi domy, počíhá na procházející sousedy, které následně děsí zdánlivě zuřivým výpadem spojeným s usilovnými výskoky do výše nad plot. U slabších povah dochází až  předkolapsovým stavům. Marně vysvětlujeme, že je Michal vlastně dobrák od kosti.

         Kdo se však musí mít před Michalem opravdu na pozoru, to jsou sousedovic indičtí běžci. Vtipná slimákožravá drůbež, požívající u sousedů statusu domácích miláčků. Michal pravidelně sedává u plotu a dlouze sleduje jejich kolébavý krok doprovázený naléhavým gagáním. Snad na kačky působil dojmem přátelského strýčka "vodvedle" a tak si jednou zvědavá "indka"  vyrazila na seznamovací párty objevenou dírou v plotě. Seznamovací párty měla však dramatický průběh. Michal návštěvu náležitě uvítal, bohužel tak vřele, že na konci onoho uvítání se dostal opět na scestí. Žofie dnes odpočívá v hrobečku poblíž plotu a náhrobní kámen ční Michalovi před očima jako němá výčitka. 

       Uplynul nějaký čas. Plot mezi námi a sousedy byl zahalen neprůhlednou textílií a Michal tak může objekty svého zájmu jen slyšet nebo tušit. Důsledně byly zajištěny všechny díry v plotě i jen jejich sebemenší náznaky. Možná i samotný Michal si uvědomil nesprávnost svého počínání. Ubylo štěkání a veškeré vzálemné návštěvy byly rezolutně zrušeny. 

       Je tomu tak měsíc, kdy nás Michal přesvědčil o tom, že není žádným krvelačným lovcem, ale psiskem s velkým srdcem a jemnou duší. Soused odnaproti pořádal nějakou bujnou oslavu, na jejímž konci byla nedopitá bečka lahodného pěnivého moku. Soused tedy následného dne pozval tátu a souseda od vedle (vlastníka indických potvůrek běhavých), aby byli nápomocni k vyprázdnění zbytku obsahu bečky. Sousedská výpomoc se neodmítá a tak táta vyrazil pomáhat. Na zahradě zůstali všichni naši psi. Panička nebyla přítomna, proto se psiska cítila opuštěně. Nejvíc Michal. Závislák, který je tátovi celičký den v patách. V jeho velké psí palici se zrodil plán. Zpoza našeho plotu na sousedovic zahradu přes ulici tak úplně nevidí. Ale od souseda s běžci je výhled takřka dokonalý....

       Když chlapi výpomoc sousedovi konečně zakončili a v dobré náladě se vrátili každý na svou zahradu, trvalo tátovi chvíli než přepočítal smečku. Snad se mu v důsledku náročné pivní výpomoci chvíli i zdálo, že počet psů opravdu sedí, ale pečlivější pohled odhalil skutečnost. V hemžení psích těl radostně jej vítajících chybělo to Michalovo. Takřka současně periferním slyšením zaregistroval přes plot zoufale znějící repliku: " CO TY TADY DĚLÁŠ???????????" Bleskový přesun k plotu tátovi odhalil děsivý pohled. Soused těsně před zhroucením nevěřícně zíral na psisko u plotu. Kdo by očekával, že kolem MIchala budou rozeseta krvavá těla nebohých kaček, jako po bitvě u Little Big Hornu, byl by na velkém omylu. Michal tupě zíral přes ulici. Tam...tam někde v dálce je přece jeho milovaný páníček...a on...on na něj věrně a oddaně čeká. Bylo to až dojemné zjištění, když si představíme, že na zahradě se volně pohybovaly různé objekty k lovení. Michal si jich ani nevšiml. Páníček je přece jeho Bůh.

Foto: Richard Lapiš