A tak teď, když už jsem váš, mizí moje svatozář

       Měsíc a půl soužití s Michalem vnesl do naší domácnosti nové prvky. Na schodiště, vedoucí do patra, vstupujeme dlouhým čapím krokem přes mřížovanou zábranu, zavíráme všechny dveře vedoucí z krbové místnosti do bytu, pyšníme se vychytávkami typu vertikálně montované kliky a na zahradu vstupujeme komplikovaně - centrálním východem ven a pak brankou. Přímá cesta zkratkou přes Evčin byt se "štramandami" Tory a Keysou by v Michalovi zbytečně rozbouřila hormony. Z dosahu psiska uklízíme rozkousatelné předměty, obden dole gruntujeme...náš život, už tak dost pestrý, příchodem Michala stal se ještě pestřejší. Přibyly časně ranní procházky ztemnělou Vřesinou s číháním na kvalitu Michalova exkrementu, dlouhé odpolední bloumání se sžíváním smečky i častější zapalování krbu. Myšlení je obohaceno o řešení zdánlivě banálních úloh typu:  Čím motivovat? Jak zabránit vniknutí? Jak docílit? Jak vyřešit....? a nedá šanci mozkovým závitům zakrnět.

                 
      Soužití s Michalem je však také plné překvapení. Zvědavé zvíře jednoho dne zatoužilo prozkoumat dům. ("Máte barák plný cimer a já se tu krčím v uprděné krbové místnosti o rozměrech 3 X 3 metry," pomyslelo si ) A tak Michal překonal klecovou bariéru jak nic a vystoupal schody. Přelezl nízkou branku, což při jeho vzrůstu a absolutní absenci jakýchkoliv pravidel slušného chování nebyl žádný problém, a byl tam. "Jéje," nestačil zírat, když procházel jednotlivými pokoji. Kde v tu chvíli byla a co dělala naše "drsňačka" Annie, ví bůh. Michal, nadšen z bejváku svých nových páníčků, rozhodl se dát celému světu na vědomí, že teď už tady bydlí také on - Michal - cikánský baron - a mrsknul svůj voňavý podpis na naprostou většinu rohů, které našel. Čuně! Když byl poprvé načapán, tvářil se jako jeliman a oháňku si mohl uvrtět, když pán domu spustil hlasitě "világoš Micháloš". 

      
      Příště byl chytřejší. Jen co jsme vytáhli paty z domu, vydal se opět na průzkum. Překonal osvědčeným způsobem všechny překážky a už evidentně bez zábran vystoupal do patra...Vracíme se domů a u krbu nás vítá Michal. "To je ale hodný a chytrý pes," nešetříme chválou, jak skvěle psisko pochopilo, že patří tady. Nahoře nás ale čeká překvapení. Na každém rožku "kapiček trošku". "Byl jsem tady...FANTOMAS!" Znovu uklízíme, dezinfikujeme a zastříkáváme rohy deodorantem příšerně sladké vůně. Domníváme se totiž, že tento nepříjemně přeslazený puch odradí potenciálního značkovače od jeho nechutných činů. Roky soužití s fenami u nás uspaly všechnu ostražitost vůči typicky psímu chování. Kdysi za éry našeho knírače Bertíka řešili jsme snad jen jeho věčné touhy a rozčilovali se, když za okny paneláku uviděl sousedovic Betynu a spustil tklivé psí árie. Pro jeho touhy neměli jsme pochopení, přesto jsme se ujali toulavé černobílé Bobiny, poflakující se nešťastně  u cesty a přivedli tak Bertíkovi přímo pod nos objekt neskutečné touhy, zvlášť když hárání bylo u Bobinky v nejlepším. Celý týden se nám dařilo ochránit Bobinu před Bertovým sexuálním obtěžováním. Pak ale stačila vteřinka nepozornosti a roztoužený Bert Bobinu zmermomocnil. Následovala interupce a potomků se nedočkal, ale aspoň měl celý život nač vzpomínat. S očuráváním neměl Bertík problém nebo jsme jej neměli spíše my :-). Venku však nevynechal jediný rožek. Venčení feny má oproti "autogramiádě" psa nesporné výhody. Je rychlé a "věcné" :-D.
               

      Vzhledem k tomu, že je Michal vořech a jeho potomci nejsou žádoucí, rozhodli jsme o jeho dalším osudu a objednali jej k předvánočnímu zákroku. Snad se na nás za to nezlobí. Termín zákroku se trefil skoro na den do tradičního předvánočního sousedského uzení masa a klobás. Aromatické uzenářské produkty byly skladovány v malé chodbičce hned za vstupními dveřmi. Od Michala je oddělovaly jen jedny dveře. Krbová místnost voněla jako uzenářství a Michal si musel nesporně připadat jako v ráji. Když jsem procházela předsíňkou po vycházce, všimla jsem si, že Michal nějak mlaská. Domnívala jsem se, že si olizuje zašitou ránu a klidně jsem jej napomenula. V té chvíli jsem si ale všimla, že z obrovské tlamy mu čouhá velký kus čerstvě vyuzené flákoty. Zařvala jsem a zvíře leknutím maso pustilo. Od té chvíle procházíme předsíňkou za zvýšených bezpečnostních opatření. 
      Michal se také projevil jako šikovný "čorkař". Snad se k tomu cítil předurčen svým jménem cikánského barona. Stačí si u krbu položit tašku a než se nadějete, provede svou obrovskou hlavou hloubkovou kontrolu jejího obsahu. Vytahuje zajímavé předměty a ty si odnáší do svého pelíšku. Miluje krabice, které šikovně a rychle "porcuje" na menší kusy (aby šly lépe do pece :-D), zajímají ho zprávy z novin, které dokáže v mžiku "přelouskat" docela. Jde-li o žraní, má svůj specifický styl. Do huby si nabírá jen několik granulí a po každém soustu se rozhlíží, přičemž mu polovina porce vypadne na dlažbu. Kousky rozcupovaných krabic, "střeva" z oblíbených plyšáků, přežvýkané noviny... Místnost působí permanentně neuklizeným dojmem. Ale co bychom chtěli od "chlapa", že?