S potěšením konstatuji, paní kolegyně, že tentokrát můj, jako vždycky oprávněný, sprdung výjmečně zabral. Po krátkém, zřejmě vaším hřbetem a chřtánem způsobeném uměleckém útlumu, jste opět ve svém pověstném a nepřekonatelném autorském švungu...jen tak dál!

"Ale jak říkám- všechno zlé je k něčemu dobré...jen ještě nevím k čemu :-D"
- dobrá jsi ty, Evi, jak dokážeš všechno pozitivně brát, máš můj obdiv :-)

Paní kolegyně, bude mi ctí, stejně jako tomu bylo doposud, jen toho humoru aby bylo stále dostatek!!!!!

Třebaže nejsem na Vašich stránkach vylíčena v tom nejlepším světle, přesto ráda poskytnu přehršle námětů k dalším super článkům také v příštím roce. Věřím, že bude plný cvičení, venčení a řehtání až ke krochtání...

Jééé, jste zlatá :-). Myslím, že tak nějak jsem to už i zkoušela, bohužel neúspěšně :-(, ale nedám se a postavím se rýži čelem :-D :-D :-D. Díky za Vaši přízeň :-)

Takže: rýži pořádně propláchnete, několikrát, pak dáte na rozpálený olej a orestujete( začne se shlukovat), pak zalijete 1,5 dílem vody a osolíte. Přivedete k varu, zmírníte příkon a vypnete, když už tam není žádná voda.Necháte dojít.( V troubě mírně teplé, v peřině, v dece, kdekoliv je teplo)Vždycky se povede, nic to není:-)
Trénování s Annie je daleko složitější, Váš výkon obdivuhodný, takže tleskám oběma:-)

Paní Marie, děkuji moc za přízeň. Ne každá vtipně popsaná událost je v reálu humorná...to musím přiznat, ale nahodit vše na lehkou notu humoru, to je moje sebeobrana. A jestliže to pomáhá i jiným, jsem za to dvojnásob ráda :-)

Milá paní Evo, nějak s podzimem chřadnu, tak tedy jsem si chtěla zlepšit náladu a kde jinde než na vašich stránkách...Zase jsem se přesvědčila, že vtipně popsaná i všední událost dokáže zvednout náladu i nám chřadnoucím:-)
Děkuji, že jste stále k dispozici:-) a za to, že mne vždy povzbudí Váš přístup k životu.

Taky mě mohlo napadnout se podepsat normálně. Zřejmě máš tolik pochval, že na tu moji "francouzskou" jsi prostě zapomněla, to chápu :o)))

Dnes je 15. října. To uvádím proto, aby bylo zřetelně znát, jak dlouho mi trvalo, než mi docvaklo, že mě zde moje dcera neoslovuje "Evi", což mi celé ty 4 dni vrtalo v hlavě. Ne že bychom neměly k sobě blízko, ale přece jen jsem byla vždy jen " mami" :-). Eliško...už jsem " doma" a za pochvalu moc děkuji.:-D :-D