Koky

 

     Koky se k nám dostala po odchodu Bobinky. Rozhodla jsem se, že tentokrát si vyhlédnu štěně vořecha. Vořeši ke mně už tak nějak patří. Začala jsem pokukovat po útulcích a spolcích, které se starají o nechtěné pejsky. Opravdu jsem si nějaký ten tip udělala. Jako uhel černá Ebi mi padla do oka. Byla středního vzrůstu, hladké strsti a v očích měla čertíky. Pustila jsem se do vyřizování. To už bylo ve svém finále, když mi kamarádka Veronika poslala tip na další černobílé štěně. Vořech jako poleno. Nohatý, flekatý, energický až běda. Blízkost místa, kde se voříšek nacházel, mi dala možnost jet se na něj obratem podívat. 

 

  Jak to dopadlo, je nadmíru jasné. Koky pochází z kauzy Klášterec. U jedné starší paní z Klášterce  bylo na její zahradě zjištěno nekontrolované množení. Paní vlastnila tři fenky a jednoho psa. Na zvířata evidentně nestačila, kastrace neřešila a tak se po zahradě prohánělo množství psí omladiny, o kterou se nikdo řádně nestaral. Spousta štěňat byla paní odebrána (ta si snad i ulevila, že jsou pryč) a nabízena zájemcům k odběru. Naší Koky prý dlouho nikdo nechtěl. Byla taková...jiná. Prý připomínala autistu. Stranila se kolektivu, nehrála si, stále se jen někde potulovala sama. Nakonec si ji vzala mladá dvojice. Ta se ovšem velmi záhy rozešla, psa  dále nechtěla a jelikož se s Koky přesunula na Ostravsko, dostala se Koky do přestupné stanice v Mokrých Lazcích, odkud měla cestovat zase zpět do Klášterce. Ale právě zde zasáhl osud a přihrál mi nezbedné štěně do života. Jsem přesvědčena, že Koky (stejně jako Annie) se narodila právě pro mě a vše, co se stalo bylo řízeno osudem.