AIRA A TI DRUZÍ

          Tak nejdříve ti druzí. Annie, Michal i Koky jsou na příchod nových jedinců do smečky zvyklí. Annie jich musela dosud "překousnout" ( tu první - Cherry skoro doslova) už 5, Michal 3 a Koky 2. S přijetím Airy si proto neděláme hlavu. Počítáme  sice se zhnusenými výrazy a sem tam nějakým důraznějším umravněním, ale jsme přesvědčeni, že k nějakému výraznějšímu pocuchání štěněcí fazóny nedojde. A ono to klaplo. 

       Aira se od první chvíle chová tak, jako by nás znala od rozlepení kukadel. Také do nového prostředí nakráčela sebevědomě. Dbáme jisté ostražitosti, když jako velká voda vrhne se na statného Michala. Něžně, ale úporně mu masíruje pacičkami mordu, olizuje pysky. Dobrácký Michal se snaží uhýbat, znechuceně odvrací hlavu, avšak další a další výpady jej rozhodně nenechávají v klidu. Teprve až k úhybným manévrům přidá výhrůžné hrdelní zavrčení, štěně pochopí a obrací svou pozornost na další objekt zájmu. Tetu Koky.

     Koky je velmi nespolečenský, introvertní tvor. Je na mě fixována a tak trochu se obávám, že si novou psí holku bude brát osobně :-D. Koulí očima, když se k ní Aira přiblíží. Žádná vstřícnost se nekoná. Koky štěněti cedí skrz zuby varovné vrčení.  Varovný štípanec jí jen lehce nastíní "mantinely" Aira si však z nevlídného přijetí  nic nedělá. Na zahradě si vše prohlíží a očichává, vypustit svou už jistojistě "plnou nádrž" ale stále nehodlá. Trochu mě to znepokojuje po takové dlouhé cestě. Přikládám to však přirozené nervozitě z nového prostředí a stresu z toho všeho, co se v jejím štěněcím životě za posledních několik hodin odehrálo. Přesunujeme se tedy i bez vyvenčení do vnitřních prostor. 

    Annie zaregistruje přírůstek jako vždy s výrazem nevole (odpovídá v lidské podobě výrazu "oči v sloup"). "Proboha...zase už někdo..!"  Rozhodně se nehrne radostně do seznamování. S úctou k jejím šedinám ji ani moc nenutíme a pokládáme za rozumné, že příchod štěněte řeší po svém - distancováním od společných seznamovacích aktivit. Registruje, toleruje a s vnitřním postojem "nad věcí" se drží stranou. To nejlepší řešení pro tuto chvíli.

      Aira je energické psí batole. Batolí se bytem poměrně rychle, avšak co mě překvapuje u tak mladého psa - chová se přitom tak, jako by absolvovala nějakou úvodní lekci slušného chování. Nevrhá se bezhlavě po všem, co by mohla svým chrupem trhat, cupovat, případně pozřít, neotravuje všechny, neštěká a dokonce, což obzvlášť oceňujeme, následně prospí celou noc ve velké kleci. Bez protestů a stávek, bez "vyvolávání" či projevů typu " pusťte bratry domů". Jediným "hříchem" je podvečerní "močový oceán", kterým projdu v ponožkách. Je evidentní, že močový měchýř už jistým naplněním své kapacity protest zahájil. Byla to první, ale zároveň poslední loužička (nebo vlastně louže...ne - loužisko!), která se za ty tři týdny u nás doma objevila. 

     Z klidné a tiché noci ze strany štěněte jsme opravdu nadšeni. Vždyť od dob bezoké Haničky jsme se pořádně nevyspali. Hanička praktikovala svůj budíček docela pravidelně tak ve dvě ráno, což při provozu běžného všedního dne znamenalo po poledni krizový čas "sirek v očích". Když odešla Hanička, byl tady zase Nerošek a také psí senioři čas od času potřebují právě v noci projít zahradou. Aira prostě spí. A prozatím celé tři týdny, co je u  nás. Tak snad jsem to nezakřikla!

     Ještě jedno prvenství Aira má, vlastně měla. Je to první štěně u nás, které si vůbec neumělo hrát. Ač jsem před ni rozházela celý pytel psích (i nepsích) hraček, hadrů, pet lahví a nevím, co všechno ještě, štěně na to jen koukalo a....nic. Následovalo motivační juchání, odměňování za vše, co třeba jen vzdáleně ukazovalo na jakýkoliv zájem o hračku. Dobré tři dny trvalo, než vzala na milost první, pískací hračku. Pak už to šlo poměrně rychle. Nejoblíbenější hrou stalo se však sundávání ponožek přímo z nohy. Dnes už by nikdo neřekl, že tento pejsek si snad někdy nehrál :-D!