Jakpak se má smečka???

Mýlil by se ten, kdo by se domníval, že se u nás nic neděje. Právě naopak, děje se toho  tolik, že ani nestíhám o tom všem psát. 

DŮCHODCI

Po odchodu bojovnice Barunky zavládl v naší domácnosti duch přátelskosti a pospolitosti. Už není dvojice hafanů, kterou by bylo třeba nějak zvlášť hlídat, aby se nerozcupovala na hadry-cucky. Sem tam  unavená Nyxa stává se nerudnou na ostatní členy smečky, avšak situace je hravě řešitelná domluvou- bez složitějších zásahů Jiu-Jitsu. Z důchodců už tedy zbývá jen Bertík a Bobina ( Kess do důchodového věku pomalu, ale jistě spěje :-) ). Oba psí kmeti s námi mašírují pravidelně po vycházkách, aby se udrželi v přijatelné kondici. Štramák Bert si to hopsá jako za mlada...co na tom, že často opačným směrem než míří naše kroky. Jelikož je hluchý jak peň, nereaguje na žádné zvukové signály ( a že jsme jich vyzkoušeli- od mlaskání, pískání, volání, řvaní až k neúnosným skřekům) Aspoň nás udržuje ve střehu a hlavně fyzické kondici neustálými sprinty k jeho zadržení. Při ranním vypouštění na zahradu musí být starouš nošen ze schodů, což v nočním negližé ocení jistě sousedé z okolních domů. Návrat do domu je rovněž "výtahem". Bert po vykonání svých potřeb dává hlasitým štěkotem najevo, že je připraven a čeká na zdviž. "Zdviž" v podobě táty nebo mě...většinou dosud v nočním vohozu sbíhá schody a chce uchopit Berta. Ten se však otáčí a běží k brance. Výtah čeká a kleje (rána bývají ještě chladná...). U branky se Bertík otočí a skotačivými poskoky s výrazem:"Jéééé, panička!!!" konečně nastoupí do výtahu. Nová hra je velmi oblíbená u všech členů lidské smečky. Než máme jít pro Berta, stříháme si, na koho to tentokrát padne :-D.

BOBINA

 Bobinka stálým vysedáváním ve své šatnové kukani si pořídila v posledních letech poněkud "kredenciózní" postavu. Eliška už ani nemá snahu provádět své obligátní kontroly "hmatatelnosti žeber". Přes bohaté zásoby huňaté srsti a hlavně sádla, by stejně žádná nenašla. Naordinovali jsme jí tedy pohybovou terapii, kterou ne příliš radostně vítá. Ve své šatně je jednoduše šťastná a tak zde "kroutí" šestnáctky a mnohdy bojuje za čtyřiadvacítky (což ji z hlediska bezpečnosti a hygieny práce zatím nikdy neprošlo). Když nastane čas vycházky, přestává Bobina ve své šatně dokonce i vrčet na potenciální narušitele jejího výsostného území. Je jako pěna, jen abychom si jí nevšimli a nevzpomněli si, že by mohla s námi na procházku. Mnohdy musí být vytažena "na světlo boží" nemilosrdným fyzickým zásahem. I když se tváří děsně nakvašeně na celý svět a loupe po nás zlým okem, za brankou zahrady si to přeci jen na svých krátkých nožkách začne užívat při lovu myšiček. Je až s podivem, že ve svých 14ti letech má stále svou "jiskru". Krom šedin v "obličeji" má na rozdíl od Berta funkční sluch i zrak a ráno mívá dokonce  záchvaty hravosti. Ty přicházejí s železnou pravidelností vždy, když nejvíce spěcháme do práce. Bobina-záškodník se vyhrabe ze svého šatnového kutlochu a začne nám intenzivně projevovat svou náklonnost. Lehá si na záda, radostně vrtí celým tělem, krade nám ponožky...někdy přímo z nohy...a argumenty, že na hru není ta správná doba, absolutně odmítá brát na vědomí. Většinou je slušně, ale nekompromisně, odbyta, což nám oplácí až do večera naštvaným brbláním z šatny. "Teď zase nemám náladu já", myslí si.

                                                  V práci 

                                          Odpočinek po práci

ANNIE

  Annie příchodem malé Jive ztratila titul největšího pošuka smečky. Je ale pravda, že občas o svůj ztracený titul zabojuje jako lev- např. když ji chytne rapl a lítá zběsile po zahradě, přičemž vydává hlasité a ničím nenapodobitelné kelpií skřeky. Jindy zase překvapí ( nebo spíše už ani nepřekvapí) tajnými loupeživými výpady do všech dostupných kapes. Tam čuje přítomnost pamlsků a většinou se nemýlí. Nejenže vyžere do mrtě vše, co je k snědku, nepohrdne ani ochutnávkou netradičních pochoutek, jako je například rtěnka z Oriflamu, kapesník nebo knoflík. K dovršení všeho užmoulá a rozcupuje dno kapsy tak, aby příště pamlsky propadávaly automaticky a ona se o jejich přísun nemusela tak pracně přičiňovat. 

 Před nedávnem se Annie rozhodla, že si vyčistí své útroby a pustila se s apetitem sobě vlastním do mokrého toaletního mýdla na vaně. Kdybyste viděli ten její nadšený výraz, když se jí ta mazlavá hmota nalepila na jazyk. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou malých mýdlových pamlsků, které by byly ve světě pejskařů zaučenou novinkou. Kalorií prosté mýdlo by nikterak neohrožovalo Andulinu linii a snad by s sebou neslo i řadu vedlejších efektů- od cíleného vypouštění mýdlových bublin z čumáku na zóně, až po voňavé exkrementy, jejichž sběr stal by se radostí.

 Pokud jde o agility, trénujeme, intenzivkujeme, méně však závodíme. Po závodech v Suchdolu a Třebovicích jsem podlehla dojmu, že mé výkony vykazují nepřímou úměru...totiž že čím více trénuji, tím méně úspěšná jsem na poli závodním. Když jsem se podívala na videa z absolvovaných zkoušek, musela jsem se sebekriticky "řečnicky" ptát, co to tam s Annie běhá za tajtrlíka, co máchá nekoordinovaně rukama a poletuje po parkuru jak zmatená lesní včela. A tak si s Annie užívám mnohdy raději dlouhé lesní procházky nebo půjčím Annie tátovi na frisbee.

FRISBEE

 Slovo frisbee se začalo u nás doma skloňovat ve všech pádech (tudíž stále stejný tvar :-D) ) přibližně před rokem. Ve snaze přitáhnout k nějakému pejskařskému sportu tátu, přihlásila jej Eliška na seminář právě tohoto kynologického sportovního odvětví. Dostal zapůjčenu Nyx a šel do toho. Po dvou dnech jsem na tátovi pozorovala rodící se zájem. Na YouTube si začal vyhledávat a prohlížet příslušná videa a po teoretické "nakoukané" přípravě  pak na zahradě a přilehlé louce trénoval správnou techniku hodu. Zimní přestávka však způsobila, že Nyx překvapivě svou chytací techniku výrazně zhoršila a tak na "talířový plac" nastoupila občas i Annie. Ta byla od počátku pokládána za outsidera. Dosud totiž když už projevila zájem o disk, zlomyslně měla největší radost z toho, když jej mohla odnést co nejdál....samozřejmě bez přinesení zpět. Pobaveně se pak pásla na zlostném tátově pokřikování. Jenže Annie překvapivě dozrála, ze skopičin vyrostla a tak zjara táta zjistil, že má v Annie šikovného parťáka. Vybavila jsem tátu novými nóbl disky a on chodí skoro denně s Nyx a Annie trénovat. Myslím, že pokud to tak půjde dál a on dosáhne jisté úrovně zdatnosti, vyrazí na závody, neboť je na rozdíl ode mě velice soutěživý typ.

Takto jim to jde. Video ZDE

JIVE

 Samotnou kapitolou naší smečky je Jive. Úžasné energické štěně, které si získalo srdce nás všech. Tak srdečného, spontánního tvora jsem snad ještě neviděla. Přišla k nám a hned věděla, že ji tady budou všichni milovat. Malá nejistota, jak ji přijme Annie, se záhy rozplynula. Než stačila Andula projevit jakoukoliv nevoli s příchozím přidrzlým psím spratkem, Jive jí přímo vsugerovala, že má co dočinění s tím nejúžasnějším psím děckem všech dob. Takže Annie, ač  zprvu dělala na Jive dikobraza (zježená srst na celém hřbetě), bezelstnost, neohroženost a přiměřená drzost šmrnclá zdravým štěněcím sebevědomím, rezervovaného "dikobraza" absolutně odzbrojily. Ty dvě v sobě našly zalíbení. Řádí spolu po většinu dne a Annie dovolí Jive skoro všechno. Na cvičáku ovšem přiblížení k její misce netoleruje ani své oblíbenkyni a s klidem Angličana ji rafne do pozadí. Naštěstí malá dračice si z napomínání starších a zkušenějších dělá pramálo a zůstává stále tou veselou šeltií holčičkou.

Uši naší Jive odmítají se přizpůsobit standartu a pyšně čnějí svými špičkami do výšky, místo aby se ve třetině ucha pokorně poklonily. Nastoupila tedy žvýkačková terapie. Jive si na polepené uši rychle zvykla a navíc se stala rázem zajímavějším parťákem pro některé psí kolegy. Přistižena byla Nyx, jak se snaží získat Orbitku ještě aspoň na pár přežvýknutí a pracně ji dobývá z Jivina ucha, také Annie projevila zájem a nejenže si žvýkačku z Jivina ucha drze vypůjčila, ale v nestřežené chvíli si jí ozdobila také své ucho (patrně Jive maličko tuto vymoženost záviděla...). Jak tento ekvilibristický kousek provedla, zůstává nám dodnes záhadou :-D.