BAREVNÁ ŠMOUHA

       V prvních prázdninových dnech si pravidelně dávám poměrně nesmyslný závazek, totiž že si budu vzácné dny pracovního klidu náležitě "šetřit". Nesmyslnost závazku tkví v podtónu toužebného přání, že by snad mohl čas těchto dní ubíhat shovívavě pomaleji než je obvyklé. Jak úžasné by bylo takové "šetření" se vším všudy...!   S ukládáním ušetřených minut, s úroky z ušetřeného, či bonusy za samotný střádací proces. Bohužel ...vše je jinak. O prázdninách prostě čas "běží jako jelen do pr.... střelen". Jako bych prvního července nasedla na pomyslný prázdninový kolotoč  a ten z pomalejšího rozjezdu přecházel postupně do nepoměrně rychlejšího tempa, aby koncem srpna dosáhl rychlosti blesku. Zážitky jednotlivých dní, totálně nacpaných těmi nejúžasnějšími akcemi, tak začínají rychlostí kolotoče splývat do podoby jedné, byť pestrobarevné, šmouhy.

   Co v této skvrně všechno je? Pravidelné, letos už šestatřicáté, setkání s kolegyněmi z VŠ, rovněž pravidelné rožnovské "čumendo" na borce akce Moravia Open, Naura tábor zpestřený hlídáním vnoučka, cyklistická "makajda" s tátou na dovolené v Polsku, první intenzivka s Airou, naurácké závody, celodenní agi soustředění, houbařská výprava, agi tábor na Fryšavě a to vše prošpikováno chodeckým, cyklistickým a koloběžkovým střádáním kilometrů na medaili za splněnou prázdninovou výzvu - 700km. A co by to byly za prázdniny bez grilování, koupání, čtení a lenošení...? Zkrátka a dobře  jedna velká, krásná  šmouha.

    Blíže se zaměřím na psí členy naší rodiny. Těm počínaje červencem začíná vždy nebetyčný veget. S paničkou jsou 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Absolvují dlouhé procházky, chvíle cvičení ať už doma nebo na "odborných pracovištích" (rozuměj cvičácích), jsou opečováváni, hýčkáni, rozmazlováni... Výjimkou byl čas naší manželské dovolené. Psiska zažila 8 dní bez páníčků a máme takové tušení, že i rozmazlování a přehnaná péče byla po oněch 8 dní nepatrně snížena. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že by smečka strádala, to jistě ne, už jen proto, že jí měl na starosti zbytek naší rodiny, tedy dcery. Nicméně když se smečka v domě rozšířila o další psí nájemníky až na dočasných 8 kousků, pozornosti  chlupáčům nepoměrně ubylo.

        Chybějícím osmým členem smečky je Nyx, momentálně odpočívající venku

   O jejich dobrém rozpoložení jsme se dozvídali denně prostřednictvím mnoha fotografií, či videí, na nichž si hafani požitkářsky hověli nebo si radostně hráli. Dovolenou jsme si prožili v klidu, bez obavy, že by naši psí miláčci jakkoliv strádali. Návrat mezi ně byl radostný, avšak mumraj osmi psů, a několika rodinných příslušníků nás rychle ukotvil do reality. Hlasité vítání tříčlenného šeltiího komanda v kombinaci s vysokými vítacími skoky Koky Hbité skoky a olizovací smrští Airy přinesl rouhačské snění o návratu k relaxaci právě uplynulých dní. 

       Prostor zahrady byl letos významně narušen neobvykle bohatou plodností našich ovocných stromů. Zatímco loňká sezóna byla poznamenána pozdně jarními mrazy, takže úroda byla takřka nulová, letos si ovocné stromy vše náležitě vynahradily. Jak třešně, tak zejména švestky. Proč to zmiňuji  v souvislosti s psí smečkou? Proto, že tyto stromy zněkolikanásobily svůj prostorový objem - přibylo dlouhých, pevných větví, které se obtěžkány rekordní úrodou svěsily až k zemi. Tím absolutně znemožnily na zahradě jakékoliv cvičení byť na jedné skočce. Zlomením nejobtíženější větve pak v rámci dozrání švestek na ní bylo využito mé Áčko jako podpory. Ke cvičení zbyl jen slalom, jehož umístění bylo možné jen jedním, k tomu dost blbým, způsobem.       

       Tak aspoň bohatě využíváme blízkého lesa. Děláme mnohakilometrové procházky a toužebně vyhlížíme houby. Většinou bohužel marně. Nebesa jsou na vodu skoupá a proto les je skoupý na houby. A když už přece jen něco najdeme, radost je veliká.

  Prázdniny vstupují do své poslední čtvrtiny. Pro nás - učitele- zbývá už jen několik málo dní. Ty se zašmodrchají do barevné šmouhy a pak...nastane opět čas pracovních povinností. A nikde není psáno, že by ten nemohl být také docela barevný :-)