Bezva víkend plný překážek

     Pracovní povinnosti mě nekompromisně odvelely na týdenní pobyt mimo domov. V kouzelné náruči valašské přírody jsem 5 dní usilovně pracovala na utahání svých školních dětí, aby večer padly únavou jako podťaté. V soukromí svého pokoje jsem pak tiše vzpomínala na svá opuštěná psiska a pravda, tu a tam se vzpomínka zatoulala i k rodinným příslušníkům :-D.

    Dle pravidelných zpráv z domova si snad v prvních dnech psiska užívala klidu. S tlapkami složenými za hlavou si všechny tři psice svorně vyvalovaly šunky, večer se přesunuly k své plné misce, tu vypucovaly a jaly se dále lenošit. Táta byl pracovně zaneprázdněn a tak byly holky 5 dní jako v Alcatrazu. Už od středy mi bylo tátou zdůrazňováno, jak jsou holky z mé nepřítomnosti smutné, což jsem brala s jistou rezervou, zda ona skleslost se neprohlubuje spíše přímo úměrně s mým blížícím se návratem. Radost z pátečního shledání však zdála se nefalšovaná. Annie zřejmě ve chvíli radosti ještě netušila, že její týdenní nečinnost bude vykoupena celovíkendovou tvrdou dřinou. 

    Sobota naznačovala už od rána, že je vhodná spíše pro pobyt u vody, či  nečinné posedávání na sluníčku s osvěžujícím drinkem v ruce než pro intenzivní pohybovou aktivitu. Rtuť teploměru šplhala už od rána do vyšších teplotních sfér a nám právě začínal intenzivní trénink s Martinou Vaškebovou v Brně. Společnost mi dělala krom Annie i Eliška a Danča se všemi svými psími svěřenci.

   Koncepce tréninku od kratších sekvencí po odpolední parkur mi přišla velmi šťastná. Byli jsme zdánlivě neustále "na place", přičemž psi měli i dost odpočinku a v polední pauze se dokonce mohli osvěžit v blízké Svitavě.  Na luxusně rovném povrchu se běhalo skvěle. Nohy, zvyklé na výmolovitý terén domovského cvičáku, si jen lebedily, o psích tlapkách nemluvě. Přesto v jedné chvíli si Annie řekla, že už by to mohlo stačit a předvedla uprostřed nadějně rozběhnutého parkuru hereckou etudu na téma "tady někdo něco ztratil, musím to najít stůj co stůj". S čumoněm u země kroužila prostorem mezi překážkami naprosto nedbaje paniččina rozzlobeného výrazu. Naštěstí jsem na tato Andulčina zpestření zvyklá a beru je s humorem. Ann je zase asi natolik vstřícná, že se mi mého oblíbeného humoru snaží  dopřát maximálně.

    Unavena po hodinách běhání jsem namísto pohodlného místa spolujezdce zaujala prostor za volantem. Vyčerpání mých spolucvičitelek dosáhlo takového stupně, že se rozhodly zahazardovat se svými mladými životy a svěřily mamá důležitou funkci řidiče z Brna až domů. Přežily jsme :-).

VIDEO z brněnského běhání  ZDE

    Neděli jsem si původně vyhrazovala k odpočinku a malé "masáži" týden zanedbávané domácnosti. Když mne však v pátek přivítal dceřinýma  rukama uklizený byt, nelitovala jsem, že jsem se nakonec rozhodla jinak a přihlásila se s Annie na dvojzkoušky do Třebovic. V sympatickém prostředí třebovického cvičáku jsem strávila s Ann půl dne. Sobotní celodenní hopsání se projevilo ve zpomalení mé bláznivky, leč bláznivé nápady sobotním agilitěním z  palice  nevyhnala. Na mysli mám uvítací ceremoniál s paní rozhodčí na parkuru. Annie se rozhodla stát průkopnicí psího slušného chování v agility. Její psí instinkt střihnutý životem s učitelkou ji zavelel slušně posuzovatele svých běhů pozdravit jemným výskokem na  stehna. Ať rozhodčí ví, s kým má tu čest. Že to není jen tak nějaký čokl hej nebo počkej, ale australská kelpie vybraných mravů. 

VIDEO z třebovických dvojzkoušek včetně Andulčina pozdravu  ZDE

  S průkopnickým chováním začala Annie už dříve. A nejde jen o pozdravy. Když jsem onehdy dezorientována shodila na parkuru skokovou překážku a ta se vlivem srážky poškodila natolik, že musela být vyměněna za novou, Annie mi můj prohřešek neváhala jít okamžitě žehlit u paní rozhodčí. Tolik  se obávala, že nám za to zakáží závodit, že na paní rozhodčí vyskočila "omluvně" hned několikrát. "Nezlobte se, paní rozhodčí, panička je sice tak trochu nemehlo, ale ona už to víckrát neudělá, slibuji."

  Třebovický pozdrav nám přinesl místo plusových bodů nepochopitelné "odmítnutí", ale i přesto jsme z akce odjížděly spokojené. Oba parkury jsme totiž zdolaly bez diskvalifikace. 

 Až Annie skončí svou závodní kariéru, může začít pořádat pro své kolegy  kurzy slušného psího chování :-)