ČERVNOVÁ TRADICE

        Skoro by se dalo říct, že mé červny mají novou tradici. Když mě nesklátí klíšťová encefalitida, pokusí se o to zlomené rameno nebo bloknutá záda. Prostě...jak se ve velkém stylu přihlásím na všechny dostupné akce psího i jiného charakteru ( v červnu to už bude krásná pohodička...), sečte a podtrhne mi má tělesná schránka všechny ty záhuly, které muselo po celý školní rok absolvovat a "vyřkne" zdravotní ortel. A o tom, že nikterak příznivý, svědčí odhlašování ve velkém stylu všeho, co bylo dříve přihlášeno. Čtvrtý rok po sobě, to už snad ani nemůže být náhoda, ale nějaké poučení, kterému snad jen dosud málo rozumím...ale začínám :-D.

      Tak i letos od poloviny června místo abych běhala nebo aspoň chodila po lese, skučím v baráku bolestí a hledám pokud možno nejpříznivější polohu, která by mým hromským bedrům alespoň trochu ulevila. 

      Psiska z mé přítomnosti doma neprofitují. Projevy jejich přízně utínám hned ze startu a nekompromisně je posílám do pelechů. Když tato situace trvá už tři dny a natěšená zvířata stále nevidí pomyslné světlo na konci "pasivního" tunelu, zahlédnu v jejich očích záblesk nepochopení. Panička, trávící běžně na vycházkách  několik hodin se  náhle zbůhdarma vyvaluje bez sebemenší snahy to jakkoliv měnit.

      Zdá se mi to nebo opravdu nese Aiřin pohled známky pohrdání? "Tak na co jste si pořizovali borderku, když teď nemám celé dny "do čeho píchnout...?" Podávání pacek nebo předmětů na povel za úplatu evidentně nestačí. " Takové "z nouze ctnost" si strčte za klobouk. " A tak vezme za vděk alespoň zběsilému pobíhání kolem plotu, přičemž svým pisklavým hlasem dává celé Vřesině na vědomí, že u Panáčů se týrá...Ostatní psiska jsou naštěstí loajální a své frustrace nevytrubují do světa...dyť oni ví, že je přece červen...!

          Nebýt té úporné paralyzující bolesti, snad by mi toto vynucené zklidnění uprostřed červnového blázince i vyhovovalo. A to i přes nemožnost závodit a trénovat. V rámci vycházek, které mi paní doktorka z hlediska terapie vřele doporučuje, mířím do lesa. Nedávno odstartovaná houbařská sezóna mi svými houbovými klenoty vynahradí veškerá ta příkoří. I bolestivý sběr těší. Děkuji.

   Bolesti těla jsou vlastně "zprávy" a já jsem jejich vděčným čtenářem.