Cherry má za sebou první čtvrtletí u nás

     Dnes se mi na procházku moc nechtělo. Večer sice napadl několikacentimetrový sněhový poprašek a iluze zimy tím dostala alespoň jakous takous podobu, ale pod rozbředlým sněhem skryté bláto postaralo se dnes o nejedno setkání mého těla s matičkou zemí. Při neděli jsem to ale holkám nemohla udělat a tak jsem  zmobilizovala všechny své morálně-volní vlastnosti a odhodlala se k hodinovému "bahnění". Nadšení neznalo mezí. Největší radost z procházek  projevuje Cherry. Už to není to zakřiknuté psisko, které jen odevzdaně jde, kam ho panička vede. Záhy zjistila, že procházky jsou ohromná zábava, proto jen co zmerčí náznak přípravy, začne pobíhat po baráku, plést se pod nohy a poštěkávat svým sametovým barytonem. V poslední době přidává i nové prvky jako je tahání za rukáv nebo nohavici, pobíhání po schodech a škubání vodítka.Prvních 300 metrů cesty se zuřivě přetahuje o fleesové tahátko a to tak vehementně a s vervou, že mi už dvakrát blokla záda. 

        Na procházce je poslušná. Neodbíhá daleko a dokonce už ani moc neprudí Annie. Les si "čte" vysokým nosem a atletickými výkony občas protáhne své mohutné tělo během za lesní zvěří. Tu ovšem nehoní s úmyslem ji rozsápat či sežrat...či obojí dohromady...spíše jde o kondiční výkony spojené s demonstrováním radosti ze života. Většinou ji tuto radost preventivně nedopřáváme, ale přece jen si už několikrát s hbitou srnkou maličko zaskotačila po vřesinských hvozdech.

     Cherry je krásně přírodní psisko. Nemine snad jedinou kaluž, do níž by nevstoupila a svým chlupatým břichem nevyzkoušela její teplotu a kvalitu. V říjnu se to snad ještě dalo pochopit, leč leden zdá se k podobným výstřelkům poněkud méně vhodný. Ten šťastný výraz, co se jí však zračí na ksichtíku, mi nedovolí se na ni rozzlobit. Svůj bláznivý nápad si pak stejně odskáče na principu přirozených následků ve sprchovém koutě, kde  jí proudem vody vypucuji zaprasený "podvozek". Bez úplatků nějakou tou mňamkou  se to ale  neobejde.

       Včerejší vycházka byla obohacena o dramatický okamžik. Jdeme tak s tátou a čtyřmi psisky po lesní cestě, kudy jen zřídkakdy něco projede, když tu v dálce zaslechneme motor. Klidíme se na kraj cesty a svoláváme smečku. Přibíhá Annie, Cherry, důstojně přicupitává i Keysa a Bobina, jako pravá dáma, přichází zvolna na svých krátkých nožkách s výrazem:"Abyste se nezbláznili!". Všechny chytáme za obojky a jen co auto projede, hafíky vypouštíme. Annie, Keysa a Bobina si jdou za svým, avšak Cherry nahodí sprint za autem a vmžiku je mu v "patách". Štěká jako zběsilá a na naše volání nereaguje. Už ji vidím pod koly vozu. Řidič si zřejmě všiml, že je jeho auto "loveno" nebezpečnou psovitou šelmou a sotva znatelně zpomalil. Cherry má tendenci ho předběhnout. Zatmívá se mi před očima, když domyslím možné důsledky. Už jsou od nás určitě dobrých 60-70  metrů. Naštěstí najednou Cherry zjišťuje, že páníčci zůstali kdesi vzadu, takže si nechává  kořist upláchnout a pokorně se vrací k nám. Vykračuje si zvesela až  jí obrovité uši poskakují na palici. Nechápe, proč ji panička nevítá s vlídnou rozesmátou tváří a piškotem v ruce.

       Za tři měsíce, co u nás Cherry bydlí, se dokonale  přizpůsobila domácímu režimu. Ráno, po vzoru Anduly, vychází k venčení v různém rozpoložení. Už nevybíhá každý den nadšeně jako když k nám přišla. Při dešti a plískanicích nahodí znechucený ksicht...úžasně věrně odkoukaný od  Anduly a musí být násilím vystrčena z balkonových dveří tlakem na její rozložité pozadí. Radostně se pak po vykonání nejnutnějších biologických potřeb vrací, neboť ji spolu s Annie a Bobou čeká ranní mlsání. Když odchází páníčci do práce, jde Cherry poslušně a bez protestů do přidělené místnosti, kde setrvá bez hlasitého nadávání nebo jakéhokoliv ničení až do příchodu paničky. Radost je pak  veliká. Jen co otevřu balkónové dveře, vystřelí obě psice na zahradu...ať si jen deště jdou, ať se blýská...a s hlasitým štěkotem oběhnou čestné kolečko kolem plotu, aby všem oznámili, že páníčci jsou už doma. Poté se vrací, aniž by  provedly venčení. To následuje až v druhém kole. Jestliže nás čeká ten den trénink, probíhá venčení pouze na zahradě, pokud trénink není, následuje procházka. V případě tréninku je večerní aktivita zajištěna právě tam, pokud ne, absolvují holky večerní cvičení v pokoji :-). Každá  má vyhrazenu svou půlhodinku hraní. Pro holky to znamená úžasnou zábavu. Stačí udělat, co chce panička a pamlsky se jen hrnou. Když k nám Cherry přišla, ani ve snu bych nepomyslila, že se některým cvikům dokáže naučit. Byla totiž absolutně nesoustředěná, divoká a bláznivá. Neposeděla, čumák strkala všude ve snaze najít něco k snědku, nějaký oční kontakt absolutně neexistoval. S pomocí její nesmírné žravosti a chuti se za pamlsky učit je dnes už mnohem mnohem pozornější a disciplinovanější. Žraní až na povel se mi zdálo jako nedosažitelná meta. Přesto dnes je na té nejlepší cestě. Když cepuji v pokoji jednu psici, ta druhá nám k tomu za dveřmi tiše "pěje" tklivé songy, jak je odvržena, zapomenuta a nešťastná. Po půlhoďce si holky role cvičence a pěvce prohodí. :-).

Video z našich hrátek  ZDE  :-D

      Cherry však necvičí jen doma  a na vycházce, nýbrž je vtažena i do procesu výcviku agility. V současné době jezdíme do koňské haly. Jelikož jak Annie, tak Cherry psychicky nezvládají stav přivázání k čemukoliv a jako David Copperfield dokáží se vymotat z nejzapeklitějších obojků, postrojů a jiných úvazů, jsem nucena vozit na tréninky klec. Je dostatečně prostorná pro obě, avšak tak blízký kontakt psích dam nemáme tak úplně dopilován. Annie dostává na svou nevymáchanou hubu košík, avšak spoluubytovanou Cherry nikterak neřeší. Když jsem tak ládovala holky do klece spolu poprvé, myslela jsem, že se Cherrynčiny oči vykutálí z důlků na dno klece. Podruhé už to bylo lepší a teď to klape, i když tam Cherdu nacpu násilím. Sice se vzpouzí, ale její odpor je udolán a ona z toho kupodivu nemá žádné trauma pro příště :-D. Cvičení s Cherrynkou je radost. Pozornost jí sice malinko kolísá, ale pokroky jsou evidentní. O tom zase ale až příště.