Cherry na soutěži krásy

19. září jsem měla ve svém kalendáři, přeplněném naplánovanými psími akcemi, poznačeno heslo "VOŘÍŠKIÁDA". Byla jsem odhodlána dodržet své předsevzení jedné psí akce za víkend, takže v kolonce 20. září se pod červeným škrtancem styděla zavržená "Horní Suchá" se svými agi -dvojzkouškami. Volba jediné akce tentokrát dopadla i na psice. Voříškiáda či dvojzkoušky? Cherry či Annie? Nakonec volím vořechy a Cherry, která zabojuje ve výstavním kolbišti, zatímco Annie bude  mít celý víkend regenerační. 

 Před dvěma týdny Cherry po zakončené koupací sezóně čpěla odérem rozšlápnutého exkrementu...až si od nás kolegové na cvičáku nenápadně poodstupovali, proto s blížícím se termínem soutěže krásy bylo nutno uvést ji do "použitelného" stavu, aby nebyla případně porotci s obzvláště citlivým frňákem nekompromisně vyhnána z výstavního kruhu, či nemuseli soupeři vznášet oprávněné stížnosti na ztížené podmínky vystavování. Ač je Cherry plavec tělem i duší, ponižující šampónování je jí výrazně "proti srsti". Udržet medvědovité tělo  jednou rukou ve vaně a druhou zajišťovat napěňování husté srsti je úkol takřka nadlidský, musela jsem proto vymyslet  jiný válečný plán. Nápad se zrodil ve chvíli, kdy jsem v dolním bytě uklízela koupelnu. Uzavíratelný sprchový kout byl tím správným řešením. 

Připravila jsem si potřebnou psí kosmetiku, nahřála vodu v bojleru a příslušně jsem se oděla nebo spíše svlékla :-). Nezbytná dóza s piškoty dokreslovala koupelnový kolorit a madam Cherry mohla vyjít na scénu. Nic zlého netuše následovala mou ruku s piškotem do "jámy lvové". Rychle jsem vklouzla za ní a zavřela dvířka. Cherry pochopila, že mi skočila na špek. Jelikož je ale dobračka od kosti, nehodlala mi situaci nijak zvlášť ztěžovat a až na neustálé pochodování stísněným prostorem  nechala po sobě stékat proudy příjemně teplé vody. Brzy jsme byly mokré obě stejně. Kdybych plácla šampon i na sebe, byla bych od Cherry k nerozeznání. Vrhla jsem se na drbací proceduru jako rozený "lazebník sevilský" a brzy byla Cherry jedna velká mydlinka. Na oplachování jejího hustého kožichu padl celý bojler. Konečně vzduchem zavoněl příjemný, lehce parfémovaný odér. Cherry i přes mou zoufalou snahu zachytit co nejvíce mokra do připravených ručníků, mohutným otřepáním těla zkrápěla okolní stěny. Ještě že nebydlíme v paneláku a nemůžeme vytopit sousedy pod námi...:-).

 Večer před výstavou jsem se rozhodla podrobit Cherry zkrášlovacím manévrům pomocí mučících nástrojů typu hřeben, kartáč, gruminátor ( snad měl přijít na řadu i ventilátor, vertikutátor či Terminátor...) Cherry s vykulenýma očima snášela kosmetické úpravy na svém těle jen díky vydatným mlsacím úplatkům. Ještě do pozdních večerních hodin pak pobíhala bytem v natáčkách a pleťovou maskou na mordě. 

Na Voříškiádu se chystala také naše Eliška, která byla nominována do veledůležité funkce objektivní rozhodčí spolu s "uvrtátorkou", dogdancingovou umělkyní Verčou. Slovo dalo slovo a my se s Verčou domluvily, že pojedeme spolu jedním vozem. Jejím. Přehršel zářijových povinností mě nutí vytěsnit v "sebeobraně" z palice méně důležité informace, aby byly zapamatovány ty důležité. Bohužel se tentokrát stalo, že jsem vytěsnila, co jsem neměla a tak jsem ráno před výstavou značně nervózní "žhavila dráty", abych zjistila, kdy se pro mě Verča zastaví. Bohužel jsem se nedovolala a tak jelikož se akce konala na druhém konci města než bydlíme, začala jsem s dvouhodinovým předstihem vyhledávat spoje, abych tam byla včas. Když jsem vyrazila ze dveří na tramvaj, stála tam Verča jak kouzelný dědeček a vůbec se nedivila, že vycházím s batohem na plecích a psem na vodítku. Byla totiž přesně ta hodina, kterou jsem vytěsnila z mé přeplněné palice. Snad jen jakési zodpovědné podvědomí mě vyládovalo z baráku v tu nejvhodnější chvíli, kdy Verča přistavila fáro k našemu domu. Vyjít o pár minut dříve, zřejmě se zdlouhavě kodrcám nepohodlnou lokálkou až do místa výstavy. Možná jsem nemusela přiznávat včrejší zapomenutý rozhovor na fb a suverénně nechat Verču obdivovat mou přesnost.

Samozřejmě jsem ale byla ráda za pohodlné auto a skvělou společnost. Nebýt několika hrubých dopravních přestupků, z nichž snad každý by samotný stačil na odebrání řidičského oprávnění a všechny dohromady na celoživotní zákaz řízení jakýchkoliv strojů obsahující motor, ubíhala cesta příjemně. Na kaskadérské kousky ve Verčině fáru si začínám pomalu zvykat a zraje ve mně plán uzavření vysoké životní pojistky. Ať je rodina zajištěna...:-(

V Komenského sadech (zase aspoň náznak pedagogiky :-( ) to už začíná poštěkávat. Pořadatelé chystají potřebné věci a majitelé vořechů si se svými svěřenci krátí dobu čekání korzováním či hraním. Verča záhy zjišťuje, že pro své taneční vystoupení zapomněla důležitou rekvizitu- kolečko. Přesto, že má "o kolečko méně" nakonec svou produkci po skončení výstavní části dne  s Biaggim  provádí. Také Eliška s Nyx probíhají  v rámci programu připraveným parkurem. Ale popořádku. Začíná se o půl jedenácté. Do výstavního kruhu nastupují nejdříve vořešky do 40cm výšky. Porotkyně hodnotí znalecky jejich neznámé původy a spiklenecky si šeptají navrhované verdikty.  Ve vedlejším výstavním kruhu se předvádějí psíci, jejichž plemeno je zřetelně identifikovatelné, jen potvrzení ušlechtilosti - rodokmen- prostě z nějakého důvodu nevlastní. I zde mají porotkyně nelehkou práci. Porovnávat krásu jezevčíka s retrívrem, beaglem či pudlem je výkon hodný skutečných odbornic. 

Konečně přicházejí na řadu vořešky nad 40 cm výšky a s nimi i Cherry pod mým vedením. Přípravu na akci jsem docela podcenila. Netrénovaly jsme s Cherry žádný výstavní postoj, přesto svou přirozenou vořešskou inteligencí holka pochopila, že fůra pohledů je upřených právě na ni a tak si vykračuje opravdu důstojně. Nehrbí se a důsledně zatahuje břicho. Zřejmě na porotu udělá dojem, protože koutkem oka zaznamenávám  pohledy porotkyň. Na svém předvedení vydělává Cherry nožku párkového :-).

Při vyhlašování výsledků jsme napnuté jako malé gatě. Když pořadatelka vyřkne jméno mé "cikánské baronky" Cherry a vysílá nás na stupínek nejvyšší, moje roadost nezná mezí. Cherry pyšně vyskakuje na své vybojované 1. místo a tváří se děsně důležitě. Všechny oči a také objektivy fotoaparátů upírají se na ni a ona si svou chvilku slávy opravdu užívá. 

Po výstavní části a kulturním tanečním a cvičebním vystoupení se domnívám, že naše štěstí na této akci je již vyčerpáno. Přihlášeny jsme  do všech doplňujících soutěží, ale šance jsem nám příliš nedávám. Také hned v první...projdi uličkou dobrot a ani se jich nedotkni...Cherry zklamává, neboť se jich  bezostyšně dotýká a lačně je láduje do věčně hladového chřtánu. V psích kouscích jsou něteří vořeši opravdoví mistři, máme co dohánět. 

V běhu zase někteří chytračí a do závodu posílají své rychlonohé přátele či příbuzné. A tak soutěže se dostávají do finále. Poslední je jednoduchá dráha agility. Cherry se hecuje a dobíhá si pro třetí místo. 

Přivážíme si domů spoustu cen, z nichž nejhezčí je veliký červenočerný pelíšek. Cherry jej doma hned prubne a pyšně v něm pózuje i před objektivem. Pravda, Anninka trochu závidí :-(.

Za fotografie děkuji Emilu Jedelskému a Evce.

Byl to bezvadný den, který jsem strávila nejen v kruhu výstavním, ale také rodinném :-D