CÍL NEVYŠEL...ALE JSEM TOMU RÁDA

         Úvodní běh prvních kvalifikačních závodů je připraven, atmosféra  vypjatá. Stovky závodníků bažících po zisku nominace, využívá svou chvíli prohlídky parkuru k naplánování toho nejlepšího vedení. Parkur je postaven nezvykle v prostorách obchodního centra. Trasa vede uličkami mezi butiky, skýtá dlouhé rovinky i záludné kličkování mezi stánky. 

        O své drahocenné minuty prohlídky se však lehkovážně připravuji klábosením s kamarádkou ze studií. Zrovna vychází z obchůdku s módními hadry a já do ní málem vrazím. Potěšeny ze shledání stáčíme hovor ke vzpomínkám. Zapomínám, proč obchodním centrem v tuto chvíli kroužím. Připomene mi to až signál píšťalky, ukončující prohlídku. 

      Chytám se za hlavu. Rychle se loučím a zoufale se snažím zachytit v hlavě alespoň část parkuru. Jelikož trasa neleží na prostorném place, na který by bylo vidět a vedení by se dalo ještě nějak dodatečně naplánovat, nýbrž v zákoutích velké budovy, v hlavě mi šrotuje, jak vlastně ten celý běh dopadne. Závod se rozbíhá. Přibližuje se chvíle mého ostudného výkonu, kdy budu zoufale hledat trasu, přičemž Koky bude zmateně pobíhat kolem mne. Srdce mi buší. Najednou ucítím na tváři cosi vlhkého. Je to Andulčino olíznutí. Můj spánek zjevně nesl známky neklidu, tak se mě Ann rozhodla zachránit. Evidentně se mi ulevilo.

    O psech se mi zdá často. O závodech snad ještě nikdy. Že by tato snová motanice měla původ v absolvovaných kvalifikačních závodech s nominací na Mistrovství republiky? 

  Nikdy jsem se netajila nechutí k soutěžení, ani svým pofiderním cílem v tomto závodě..."Proboha, jen se nikam nekvalifikovat...!" Naprosto neočekávaně mě však průběh a výsledek závodů přivedl k malému přehodnocení. Ale popořádku...

   Už delší dobu mám jistý zdravotní problém s nohama. Bolest zasahuje kyčelní kloub a znepříjemňuje rozsah pohybu. Běhání je nepříjemné a tak jsem stála před volbou: Jet, či nejet...? Podat vlažný výkon, ploužit se za psem, hlídat každý krok a proplout tak celými závody ? Nebo dát do výkonu maximum a třeba po prvním běhu (při troše štěstí třeba i celém dni) čestně odstoupit?

  Do Chropyně jsem přijela nerozhodnutá a skleslá. V partě Nauráků i ostatních agiliťáků jsem maličko pookřála. Důsledně jsem se rozcvičila a na první prohlídce  jsem se náležitě šetřila.  Jumpingový parkur Tomáše Glabazni však rozhodně nemohl být proběhnut vlažně. A tak jsme se s Koky řádně rozběhly. 

   Nezdařil se nám náběh do slalomu, to byla škoda, ale jinak...prima! Dodatečně se dozvídám, že zase až tak prima to nebylo. Padly dvě laťky, čehož  jsem si při tom zběsilém úprku ani nevšimla. Přesto jsem spokojena. Především vzhledem k noze, která je nadále funkční a "drží fazónu".

   Už druhý běh - agility - naznačuje, že by tomu tak být nemuselo. Rovinka se třemi rovnými tunely za sebou  mi pomyslně "strouhá mrkvičku". Tento parkur jinak než "naplno" dát nelze. Než sama přicházím na start, sleduji výkony ostatních. Na poslední chvíli přehodnocuji některé pasáže, u jiných nechávám způsob vedení až " na místo". 

   Koky spolehlivě zvládá začátek. Dokonce laťka, která mnohým v plochém autu padá, zůstává na svém místě. Správně naběhnutý slalom, skočka okolo, houpačka ( miluji Kokynčino spolehlivé zastavení...díky němu získávám drahocenný několikametrový náskok před vražednou tunelovou rovinkou). Obávaná dálka mezi tunely znamená "konečnou" pro mnoho týmů. Koky ji míjí bez povšimnutí a zodpovědně drží mnou určený směr.  Za tunely a zdí je skočka, jež se jde "okolo". Vyžaduje to ty nejrychlejší nohy...Pak už jen Áčko, trocha techniky na skočkách, tunel, kladina...Jsme v cíli. Neuvěřitelné se stává skutečností. Čistý běh a 6. místo z 68. Bereme docela hezké body. Na konci prvního závodního dne překvapivě zjišťuji, že nohy namísto kolapsu zažívají renezanci. I zítra tedy vstanu a pojedeme s Koky  závodit. 

    Neděle je od rána slunečná. Vedro zmírňuje příjemný vlahý větřík, který během dne bohužel ustává a tím se stávají podmínky běhu poněkud méně ideální. Jako první nás čeká běh agility. Vypadá moc hezky až na kritické místo v závěru, kdy po vyběhnutí z tunelu vidí psisko další tunel, leč předepsaná trasa žádá vedle stojící skočku. Běžíme krásně až do kritického místa. Tam to Koky pokazím a je to "rychlá smrt" :-(.  I tak jsem spokojená. Noha je "hodná", slibuje start i do posledního jumpingu. 

  Prohlídka posledního parkuru  mě nenadchla. Nějak mi trasa nešla do hlavy, způsob vedení mi nebyl jasný vůbec. A tak jsem si řekla, že se snad aspoň důstojně rozloučíme.l Nakonec vše proběhlo nad očekávání. Běh se nám podařil rychle a plynule, bohužel jsem nesprávně zvoleným vedením zapříčinila pád jedné laťky. Ta nás ve výsledcích stála několik míst a konečný součet vykázal 16. místo. Nominace byla připravena pro 15 týmů. Takže těsně...

   Můj pofiderní cíl byl splněn, ale...tak nějak mě to zamrzelo. Nohy překvapivě vydržely, Koky se snažila maximálně a já vlastně také...

  Uplynulo pár dní a přiblížily se druhé kvalifikační závody v Jakubčovicích. To je takřka za humny, odpadne cestování...jdu se přihlásit. Projevím se však jako správný strýček Skrblík a kouknu na seznam nominovaných...kdyby náááhodou, ať mi 800 Kč zůstane "v kapse". K mému překvapení zůstane. Na seznamu figuruji. Asi to tak má být a jsem tomu ráda.

Agi s šílenou tunelovou rovinkou Video ZDE

Jumping 2. den Video ZDE