Psi v jednom kole

Už dlouho jsme s Annie neprožily tak nabitý víkend. Jakožto milovníci tichých procházek přírodou, podivíni, stranící se tak trochu společenskému ruchu, prožily jsme minulý pátek až neděli úplně naopak. Společensky.

   V pátek probíhaly na naší škole oslavy Dne dětí. Ti malí draci užívali si své oslavenecké chvilky ve víru her a soutěží. Jelikož se toho dne mračna boxovala se sluníčkem o to, kdo z nich bude hrát na obloze prim a v krátkých časových intervalech posílala na zem poslíky v podobě dešťových kapek, soutěžení se odehrávalo v prostorách školy. Malí soutěžící se hlasově i pohybově projevovali tak, že za normálních ( rozuměj- nesvátečních) okolností by jim toto nemohlo projít bez zásahu pedagogického dozoru. Na závěr celého toho dětského mumraje měly přijít na řadu ukázky agility. 

  Upřímně jsem byla zvědavá, kterak se nevycválaná Annie k akci postaví. Mezi tolika dětmi měla působit prvně. Příprava přehlídkového "placu" byla zároveň malou aklimatizační čtvrthodinkou pro kelpii, vykulenou z městského prostředí plného paneláků. Když byla plocha pro cvičení ohrazena a překážky rozestavěny, malí draci začali pomalu proudit. Annie se zarazila: " Počkat, počkat, o tom nebyla žádná řeč, že tady bude tolik trpajzlíků..., " pomyslela si zoufale a v domění, že je zde angažovaná jako moderátorka, začala svým výrazným hlasem ihned příchod dětí komentovat. Obávala jsem se, že na jejich adresu neraftá nic lichotivého, proto jsem se snažila chlácholivým hlasem ji přesvědčit o pravém účelu návštěvy, jímž je cvičení, ne moderování. Několik procházek kolem rozjíveného dětského davu jí v kelpií hlavě nadělalo trochu zmatku, ale když viděla, že jí nabručený štěkot nepřináší kýžený efekt v podobě úbytku dětí kolem, nechala to být a začala spolupracovat. Spolu s ní Nyx, Kessie a borderčí kamarádka Satynka. Malý improvizovaný parkur neumožňoval  psiskům ukázat zdaleka vše, co v nich je, ale přece jen bylo vidět, jak měly děti oči vytřeštěné v nepředstíraném nadšení. A co teprve, když pejsci předváděli své psí kusy :-). Otočky a kotrmelce, podávání pacek, chůzi po zadních i závěrečnou dramatickou hereckou etudu zvanou "zastřelení nebezpečného vlkodlaka" - to vše mělo u dětí veliký ohlas.

  Po půlhodině byla Annie "socializovaná" tak dokonale, že by si s dětmi nejraději dala nějakou tu honičku a když na ni začaly draci "ťuťlat", mohla se zbláznit samým nadšením. Kroutila se, natřásala, vyskakovala do výšky a vyluzovala neskutečné pazvuky, což jí však bylo direktivně ukončeno odjezdem domů.

Fotografie z vystoupení ZDE

  Na sobotní ráno jsme měly s Annie naplánován odjezd do Přerova, kde jsme se po nějakém čase, v němž jsem si léčila pošramocené sebevědomí z prachmizerných výkonů v posledních dvou závodech, rozhodly zkusit štěstí ve dvojkových zkouškách.  Můj výkonnostňák se sice pomalu zaplňuje, bohužel ne až tak dle mých představ. Nehezký shluk písmenek "Dis" objevuje se v poslední době více než je zdrávo, což o mých výkenech cos vypovídá.

 Společnost mi dělali Gabka a Adam Kočvarovi. Gabka s parenejačkou Lili musela být na místě závodu v notném časovém předstihu před mým startem, neboť jejich závodní kategorií jsou trojkové běhy a ty celé závody začínaly. V Přerově jsme s Annie ještě nikdy nezávodily. Příjemné prostředí si okamžitě získalo mé sympatie. Postavili jsme stanové zázemí, rozbalili klece a kenelku a záhy jsem řešila první problém. Pokažený zips domečku, čímž Annie získala do domečku hotové "francouzské okno". To však vzhledem k hlídacím manýrům naší Annie nebylo příliš šťastné řešení. Improvizovaně pak byla nucena pobývat v Kočvarovic fáru, krátce i v kleci patřící naháčům, tudíž prostorově docházelo spíše k "natlakování" její nezměrné energie.

Tři  zkoušky si Gabka s Lili odběhla a se ziskem trojkové zkoušky a s třetím místem v součtech mohla být spokojená. O mě se začala pokoušet nervozita, neboť na place probíhala právě přestavba na náš první zkouškový běh. Prohlídka mi ukázala, že parkur je při troše toho handlerského umu a kapičce štěstí docela dobře zaběhnutelný. Když na nás přišla řada, tréma šla opět do útoku. Odhodlaně jsem se jí postavila svým, trenérkou naordinovaným, "němým" vedením, avšak několik podceněných míst přineslo dvě odmítačky a závěrečná školácká chyba při odfláknutém ukázání směru přeskoku překážky i diskvalifikaci. Když jsem si běh později pustila ze záznamu, měla jsem 100 chutí nakopat si zadek, protože Annie v tom byla naprosto nevinně. Běžela krásně...přesně tak, jak jsem jí ukazovala :-).

 V druhé zkoušce jsem vsadila na zdánlivou jednoduchost parkuru. Ta však postupnou diskvalifikací mnoha týmů startujících před námi ukázala své skryté záludnosti, z nichž jsem se snažila poučit. Vyplatilo se. Annie nasadila svou rychlost a já se snažila ukormidlovat ji do cíle bez ztráty bodů :-). Jak obrovská byla má radost, když na výsledkové listině našly jsme svůj tým na krásném třetím místě se splněnou zkouškou na výborně.

  Ve třetím běhu jsem opět některé pasáže nedotáhla k dokonalosti a Annie, skvěle reagující na mé pohyby, udělala přesně to, co jsme jí ( tak blbě) ukázala. I přes dva nezdary jsem odjížděla šťastná jako blecha. Výkony nebyly (konečně zase) ostudné, i když plné chyb. Mám zase chuť závodit a naplno  postavit se své svazující trémě.

 Neděle původně měla patřit odpočinku. Dokonce jsem zrušila svou účast na dalších ukázkách ke Dni dětí v Brušperku, abych se mohla alespoň ten jeden den v klidu věnovat domácnosti a také svému muži, který v poslední době pracuje v Praze a doma tráví jen víkendy. Už tak mě tížilo svědomí, když jsem  na celou sobotu vypajcla pryč. Jenže jak už to bývá...člověk míní- život mění. :-). Na ukázky se přihlásily jen tři týmy, z nichž jeden v důsledku onemocnění psa stal se pro ukázky "neplnohodnotným". Alespoň polovina týmu (paní kolegyně) jela tedy  v roli moderátorky, což je doslova její parketa. Když táta viděl, že psí akce je ohrožena a jedinými účastníky jsou naše dcery Eliška a Eva se svými psy, srdnatě mě vyslal (i když jsem se bránila zuby-nehty :-D) na ukázky taky. Přeci prý nemohu nechat dcery "ve štychu" :-D. Tak jsem byla "donucena" :-D :-D :-D.

V nedělním poklidném odpoledni jsme tedy v Brušperku rozbalovali své "nádobíčko" k dalším ukázkám. Annie už naprosto suverénně, bez sebemenšího náznaku nejistoty či nervozity, předvedla Brušperákům spolu s Nyx, Kessy a Kejsou svůj obligátní program. Paní kolegyně zasvěceně seznámila diváky s podstatou agility, představila postupně celou naši familii (chyběl už jen správce domova pro agi- vysloužilce- táta) a okomentovala i jednotlivé výkony.

 Odměnou nám byla spokojenost diváků a krásně  "hořkou" tečkou za doslova psím víkendem  i hustou pěnou zdobený Svijanský máz :-).