DOBRÉ RÁNO V ČT

     Tak se to tak nějak semlelo, že jsme s Koky byly pozvány do České televize. 

Dvacátý devátý duben platí jako Mezinárodní den tance a v jeho rámci se měly na ranní televizní obrazovce objevit také naše taneční kreace. 

      S blížícím se termínem učinkování mě opouštěla kuráž. V hlavě se mi rojilo množství dotěrných otázek. Co když se Koky ve studiu nebude líbit? Co když mi pohled jejich psích očí naznačí jediné: "Tady cvičit nebudu...!" ?Žádná zkouška předem, žádné otrkávání, žádný "záložní zdroj", kdybychom nefungovaly. Jen strohý údaj: " V 5:50 nástup, první vstup o hodinu později. Hned naostro - přímý přenos...no, potěšpánbůh...!

    Noc před akcí stojí za houby. Přemýšlím nad nesmysly, jsem strašně unavená, přesto nemohu usnout. Vystoupení v televizi řadím ke svým oblíbeným výzvám. Před několika lety jsem byla v ČT s Annie a Cherry, ale hlavně s parťačkou Verčou, takže jsme se vzájemně podporovaly a doplňovaly. Tentokrát budu jen s Koky. Nějak to musím zvládnout. 

   Cestu ještě spící Ostravou zakončuji parkováním na přiděleném místě.

        Venčím Koky, posléze se vydávám omrknout situaci. Od vrátnice na mě mává vkusně oblečená dáma přibližně mého věku. Předkládá mi nějaká lejstra a vybízí mě k jejich podpisu. Bráním se, že mi chybí potřebná optika k přelouskání těch mnoha hustě popsaných stran, načež jsem dámou ubezpečena, že stačí podepsat, číst netřeba. Poslušně načmárám svůj neúhledný podpis do kolonky, kde mi ukazuje dámin dlouhý, pěstěný nehet obdivuhodné barvy i délky. Tímto se upisuji k souhlasu se vším, co mi pracovníci televize předložili. 

  Poté jdeme spletitými chodbičkami. Jsou zamotané tak, že pochybuji o nalezení cesty zpět k autu. Naštěstí pro takové "špatně se orientující" hosty mají na stěnách výrazné šipky.

   Malé, úhledné šatně vévodí nevelká  televizní obrazovka v rohu místnosti. Na prťavém stolečku, obestavěném dvěma pohodlnými křesílky, leží stříbrný tácek, jenž skýtá cukr a med v roztomilém miniaturním balení a také džbán průzračné  vody s citronem.

   Vedle křesla rozkládám látkový domeček pro mou psí umělkyni. Dopřávám jí ještě trochu klidu v jeho pohostinných útrobách.

     Dveře mé šatny se netrhnou. Jako první přichází úslužná paní s nabídkou kávy nebo čaje. Děkuji, džbán vody postačí. Ve dveřích se paní "Úslužná" míjí se slečnou s tmavou lepicí páskou a nůžkami v ruce. Na můj tázavý pohled mi sdělí, že mi jde zamaskovat značky na oblečení. Reklama tady nemá své místo. Z Adidasek se rázem stávají tuctové křusky jak z vietnamské tržnice. Sotva slečna s páskou odejde oblepovat ostatní učinkující, přichází vzezřením bodrý chlapík plnoštíhlé postavy s brýlemi na nose a širokým úsměvem. Podává mi ruku a představuje se jako ten, který naše vystoupení v Dobrém ránu zpunktoval. Popřeje mi dobré ráno a zdařilé živé vstupy.  

   Do místnosti vstupuje opět paní Úslužná a nabízí svůj sortiment. Opět skromně špitnu, že voda postačí. Venčím Koky. Když se vracíme, čeká mě už další televizní pracovnice, tentokrát spjatá s ozvučením. Je to Klára, vlastně před mnoha lety kolegyně - pejskařka. Má za úkol opatřiti mě mobilním ozvučením.  Od této chvíle jsem si vědoma, že cokoliv řeknu, může býti použito proti mně. Máme pár minut, abychom probraly, jak jde život. A už mě ženou do maskérny. Musí se mnou po ránu, proboha, aspoň něco málo udělat...! Je mi jasné, že zázraky to nebudou. 

   Cestou z maskérny potkávám chlapíka se složkou v ruce. Funguje zde patrně jako "naháněč" učinkujících před kamery a za jejich přesný nástup nese zodpovědnost. Dostává se mi od něj základního poučení a také mne vede na místo, kde budeme v záři reflektorů už brzy působit. Tudy půjdete, tamhle se zastavíte, tady předvedete ukázku. Poté mi vrazí do ruky oranžový lísteček, na němž stojí tři časy - jsou to časy našich vstupů. 

     A je tady první.  Srdce cítím až v krku. Rozhovor proběhne celkem rychle, po pravdě ani nevím, co vlastně blábolím. Doufám, že ne úplné bludy. Je čas na ukázku. Koky se moc netváří. Toliko čumilů okolo..., reflektory...a ta klouzavá podlaha...!  Po prvním skoku jde Koky mírně do útlumu. K výkonu ji musím hodně povzbuzovat, ale je to moje princezna, nenechá mě v tom a cvičí, jak může. 

  Druhý vstup ukončuje Koky stávkou na place, netuším, zda ten poslední nepřinese úplné fiasko. Ale ochotně uklízí rozházené hračky, pózuje s brýlemi i sbírá tenisáky. Třetí vstup se zdaří asi nejvíce. Koky odcvičí vše, co si vymyslím a končíme se ctí. 

  Máme to za sebou a cítím tak trochu hrdost sama v sobě, že jsem to zvládla. I s cestou domů autem...centrem...sama !!!

 Byl to příjemný zážitek. Všichni na nás byli moc milí a tak jsme si to koneckonců i my trochu užily :-)