DOPIS DO NEBE

      Každý máme v ročním kalendáři data, která v nás budí emoce. Ať už jsou to emoce pozitivní, či negativní, ta čísla jsou nám prostě zapsána v srdci.  Také jich několik mám - seznámení s mým mužem, svatba, narození dětí, nástup do práce, ale také příchody a odchody příbuzenstva a příslušníků rodinné smečky. 

   Přesně před rokem mi jedno takové datum v kalendáři přibylo. Necelé dva měsíce od Anninčiných patnáctých narozenin jsem si do kalendáře musela  k datu 29. duben zapsat symbolický křížek a její jméno.

   První dny bez Annie jsem prožívala jako ve zlém snu. Milosrdný čas tichý smutek ukonejšil. Zbyla mi krásná vzpomínka, za niž jsem vděčna. Píšu Annince do nebe, to aby věděla, že na ni stále myslím.

  Holčičko moje,

celých 365 dní uplynulo od chvíle, kdy jsi místo na mou postel - vedle mě- ulehla do vykopaného hrobečku a uložila se k věčnému spánku. Smutkem se mi tehdy mále rozpadlo srdce a i dnes  mi při vzpomínce na tu chvíli zvlhnou oči. Avšak psí život je podstatně kratší než ten lidský (bohužel) a Ty jsi ten svůj prožila milována, hýčkána a ve zdraví.  To jsou úžasné bonusy Tvého patnáctiletého psího života. Takže bych neměla být smutná, protože jsi z poměrně dlouhého psího života vytěžila maximum možného. 

     Omotala sis mě rychle kolem prstu a já Ti, jak tvrdí mé dcery, celou tu dobu věrně sloužila. Bránila jsem Tě jako lvice před jakoukoliv (nutno přiznat, že mnohdy i oprávněnou) kritikou. Milovala jsem Tě se všemi Tvými chybami, užívala jsem si našeho společného přátelství. 

      Celý náš společný život si naštěstí mohu stále připomínat na webových stránkách, jichž jsi byla právě Ty tou největší inspirací. Občas si je pročítám. Směji se Tvým lumpárnám, vzpomínám na naše agilitění a spoustu vystoupení lidem pro radost, na naše pravidelné podvečerní cvičení nejrůznějších triků. Vidím Tě před očima, kterak jsi po včelím žihadle "bobtnala" a my se tomu smáli, ovšem jen do chvíle, kdy hlava se zvětšila třikrát oproti normálu. 

     Nezapomenutelné jsou všechny Tvé krádeže jídla, které Tě měly zachránit před smrtí hladem. Mlsání, jež nemá obdoby. Nakynuté buchty, šeříkové mýdlo, kus křenu nebo půl pytle granulí. Stále opatrujeme jako vzácnou relikvii Tebou "řezbářsky" opracovanou stoličku k pianu i knihy, které jsi začala iniciativně "číst".

    Naučila ses nás ovládat. URčovat si kdy budeš ráno vstávat, kdy jíst, chodit na procházky, či si s námi hrát. Ale nic z toho jsem nebrala jako nepříjemnou povinnost. Rodina to viděla jinak, ale to mě netrápilo.  Byla jsi můj nejlepší přítel. 

      Splnila jsi mi více než jsem čekala. Obohatila jsi mě nejen o spoustu cenných zkušeností, ale také o úžasný rozměr vztahu člověka a psa. Jestliže jsem psy měla ráda odjakživa, Tvým příchodem do naší rodiny se ve mně  otevřela nová "srdeční komora", kam od té chvíle umísťuji všechny psy světa, včele s těmi  našimi. Je to místo bezbřehé radosti a bezpodmínečné lásky. Moje útočiště. Moje ochrana před hořkostmi světa. Takový můj soukromý ráj.

    Děkuji, Annie, za jeho vytvoření a také za tu možnost prožít Tvůj život vedle Tebe. Bylo mi ctí.

Pozdravuj tam za duhovým mostem Barču, Tinu, Bertíka, Kessy, Bobinku, Barunku, Kejsinku, Jive, Damíka, Cherry, Haničku, Neroška. Jednou se tam všichni setkáme.

Vzpomínám...

Tvoje panička Eva